Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2012 (2. vydání tamtéž). Z francouzského originálu Clochemerle přeložil Jaroslav Zaorálek, jeho překlad zrevidoval a doplnil Josef Čermák. Počet stran: 316. ISBN: 978-80-242-3551-6.

O AUTOROVI A DÍLE:

Román Zvonokosy poprvé vyšel v roce 1934 v pařížském nakladatelství Rieder. Samotný spisovatel se narodil v roce 1895 v Lyonu. Vystřídal několik středních škol, jak státních, tak církevních. Vyzkoušel si několik zaměstnání, byl odveden do války, později byl zraněn, psát začal roku 1925. Čtenáři na něm obdivovali a obdivují především smysl pro lehký humor a schopnost nahlédnout pod pokličku mentality francouzského národa.

Samotný román vyšel, jak již bylo zmíněno, v roce 1934, téměř ihned byl překládán do dalších jazyků. Čeští, nefrankofonní čtenáři, si museli na knihu ve své mateřštině počkat do roku 1937, kdy ji přeložil Jaroslav Zaorálek. Jeho překlad je velmi chválen, především pro citlivou práci s textem a zdatné překládání francouzských jmen. A jakým příběhem si vlastně získala srdce a knihovny čtenářů?

OBSAH:

Děj se odehrává v malebném francouzském městečku Zvonokosy ležícím v kraji Beujolais, kde se jednoho dne rozhodne starosta Bartoloměj Pěšinka postavit veřejný záchodek. Bohužel záchodek je postaven hned u fary, navíc pod okny staré panny, mravokárkyně a farnice Eulalie Čubíkové. Ta je samozřejmě pobouřena a chce se proti instalaci tohoto zařízení bránit. Záchod je ovšem nakonec postaven a stává se místem k setkávání se místní omladiny. To Eulalii ještě víc pobouří, a když jedna dívka z církevní družiny otěhotní s jedním hochem "od záchodku", znamená to začátek války. Do tohoto sporu se přimíchá ještě spousta dalších postav, jako například farář Calaba nebo baronka Kratihájová na farní straně Záchodobijců a učitel Inocenc Kulíšek, nebo hostinský Macarát na republikánské straně Záchodomilců. Záchod však není hlavním problémem, on je pouze poslední kapkou do plného poháru nevraživosti mezi představiteli a příznivci církve a představiteli a příznivci republiky. Tato poslední kapka způsobí, že pohár přeteče a odstartuje další řadu větších či menších skandálů, až na místě musí zasahovat armáda.

CHARAKTERISTIKA POSTAVY:

Jako charakteristiku postavy bych si dovolil citovat část odstavce popisujícího učitele Inocence Kulíška:

Učitel dával k drobným otázkám hmotného života okázale najevo ušlechtilou nevšímavost pravých vzdělanců. "Opravdová vzdělanost," říkával, "se obejde bez vyleštěných střevíců." Chtěl touto metaforou říci, že nádhera nebo prostřednost v šatstvu nemohou člověkovu inteligenci ani zvýšit, ani snížit. A vedle toho to také naznačovalo, že ve Zvonokosech žije alespoň jeden opravdu vzdělaný duch - a že majetníka tohoto ducha lze poznat podle toho, že nenosí vyleštěné střevíce. Inocenc Kulíšek si totiž nesmírně zakládal na svém přesvědčení, že je hluboký myslitel, něco jako venkovský filozof, asketický a nepochopený. Každé učitelovo slovo mělo pedagogický a mravoučný přízvuk, zdůrazněný často pohybem, který lidové obrázkové knížky za dřívějších časů přisuzovaly členům kantorského sboru: ukazováček natažený nad uzavřenou pěstí a zdvižený k nosu. Inocenc Kulíšek, když něco tvrdil, přitiskl ukazovák na nos vždycky tak důrazně, že jeho špičku posunul na stranu. Žádný div tedy, že po dvaceti letech zaměstnání, při kterém je ustavičně třeba tvrdit a přesvědčovat, jeho nos byl trochu nakroucen doleva. Aby naše podobizna byla úplná, dodejme, že dech učitelův kazil jeho krásné mravokárné průpovědi, takže zvonokoští občané se raději vyhýbali jeho moudrosti, protože Kulíšek ji lidem s oblibou vštěpoval hodně zblízka. A ježto on jediný z celého kraje neznal tuto svou špatnou vlastnost, přisuzoval jenom ignorantství a žalostnému materialismu zvonokských občanů onu horlivost, s níž před ním prchali a hlavně zkracovali každý důvěrný rozhovor, každou vášnivou debatu. Lidé prostě couvali, dávali mu za pravdu a raději se ani nesnažili něco namítat. Kulíšek v tom viděl pohrdavost.

VLASTNÍ NÁZOR:

Můj názor na knihu je vcelku pozitivní, splnila má nemalá očekávání. Na knihu jsem totiž dostal tip od jednoho známého a ten ji vychvaloval jako skvělou satiru. Což se ovšem splnilo do puntíku. Jediné mínus, co bych u této knížky viděl, jsou možná až moc dlouhé popisy osob, ulic, měst, krajin, ... Ty občas téměř "přervou" hlavní motiv knihy. Ale i přes tento drobný nedostatek si tato kniha vybojovala místo v mé knihovně a určitě se k ní ještě někdy vrátím.