Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nakladatelství: Odeon (1. vydání)
Místo a rok vydání: Praha, 2005
Překlad: Blanka Stárková
Grafická úprava obálky: Juraj Horváth

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Pochází z Kolumbie, nyní žije v Mexiku. Prozaik, novinář, filmový kritik, scénárista a politik. Představitel magického realismu.

Další díla:
Sto roků samoty
Láska za časů cholery
O lásce a jiných běsech

O DÍLE:

Forma: novela
Žánr: epický příběh
Kompozice: Celý příběh je souvislý text bez členění, není třeba žádné rozdělení na kapitoly, protože příběh je dost krátký.
Jazyk: Jazyk je trochu zastaralý a objevují se v něm cizojazyčné výrazy. V knize je spousta španělských jmen, která jsou i dost podobná, což může stěžovat orientaci v textu. Tento prvek ovšem není u Márqueze ničím neobvyklým. V jeho dílech se často objevují stejné postavy s jinými osudy.
Setkáváme se zde i s nespisovnou mluvou prostých vesnických lidí.

Magický realismus - hispánská (španělská) literatura, prolínání snu a reality, tajemno, mytologické prvky, pohádkovost, cyklické pojetí času.

POSTAVY:

Santiago Nasar - hlavní hrdina, napůl Arab a napůl Kolumbijec; pracovitý, slušný, ve městě má dobrou pověst, všichni ho mají rádi
Plácida Linerová - Santiagova matka, vykládačka snů
Angela Vicariová - mladá nerozvážná dívka, která přišla o počestnost ještě před svatbou, budoucí žena Bayarda
Bayard San Román - záhadný, movitý a zámožný muž, manžel Angely
Bratři Vikcariové (Pablo a Pedro) - snaží se očistit rodinnou čest

OBSAH:

Celý tento příběh se odehrává ve smyšlené přímořské vesničce jménem Macondo, stejně jako ostatní Márquezovy knihy.
Už od začátku knihy víme, co se stane, tedy že Santiago Nasar bude zabit. Tuto informaci nám sděluje autor již v první větě a po zbytek knihy nám vypráví, jak se to všechno vlastně seběhlo.
Tento příběh, vyprávěný jedním z dobrých přátel Santiaga, je rekonstrukcí toho osudného dne. Protože mu záleželo na příteli, rozhodl se zjistit, jak se to přesně stalo.
Není jasné, jestli byl tehdy krásný slunečný den, nebo jestli mrholilo, to už si nikdo nepamatuje, ale celá vesnice očekávala slavnostní příjezd biskupa. Santiago měl ten den velice dobrou náladu, přestože byl dlouho vzhůru po předešlé noci, kdy se svatební veselka protáhla do brzkých ranních hodin.
Nebyla to ledajaká veselka. Mladá dívka Angela Vicariová vstupovala do svazku z donucení rodičů, protože již přišla o svou počestnost. Rodiče ji chtěli ochránit před pomluvami a zachránit rodinu před potupou. Kdyby se v té době něco takového rozneslo, dívku by si už nikdo nevzal. Proto vstupovala Angela do svazku s prvním mužem, který požádal o její ruku. Byl to Bayard San Román, tajemný, velmi bohatý a vlivný muž - výborná partie.
Svatební hostina trvala několik dní samozřejmě za přítomnosti celého městečka. Všechno probíhalo podle plánu bez nejmenší chybičky. Angela byla obohacena o několik rad od zkušených žen, aby uměla co nejvěrněji zamaskovat ztrátu panenství, o které by správně měla přijít až při svatební noc. Přesto se Bayard San Román nenechal oklamat a svou novou poskvrněnou ženu ještě o svatební noci vrátil zpět rodičům.
Rodina se dostala do nepříjemné situace a bylo nutné zachránit její čest. Angelini bratři - Pedro a Pablo - museli vykonat svou povinnost - očistit rodinu. Něco takového nemohli nechat bez povšimnutí. Dlouho se vyptávali sestry, kdo byl tím nešťastníkem, jenž je přivedl do takových problémů. Ona ve snaze ho zachránit vyslovila jméno Santiago Nasar, protože doufala, že mu nic nehrozí, když je ve vesnici všemi uznávaný. Bratři neváhali, vzali dva největší řeznické nože a vydali se počkat na Santiaga. Po cestě nechali ještě nabrousit čepele a každému vykládali, co jdou udělat - že jdou zabít Santiaga Nasara. Tato informace se po malém městečku rychle rozšířila a nebyl snad nikdo, kdo by o tom nevěděl.
Všichni mysleli, že Santiago ví, co ho čeká, proto ho nikdo nevaroval. Ale on byl jediný, kdo nevěděl, co se plánuje. Santiago se o plánu bratrů Vicariových dozvěděl od své snoubenky Flory. Ihned se vydal na cestu domů. Záhy se mu za zády objevili Pablo s Pedrem a v rukou měli obrovské řeznické nože. Santiago utíkal k domovním vratům, aby se zachránil. Ovšem měl smůlu, jeho matka těsně před jeho příchodem zavřela vrata na petlici v domnění, že Santiago spí nahoře ve svém pokoji. Santiago přiběhl, bušil na vrata a prosil, aby mu otevřeli. V tu chvíli už u něj byli bratři Vicariové. Matka viděla přicházet pouze je a spokojeně zašla domů, protože myslela, že Santiago v klidu spí. On mezitím čelil ostrým čepelím dlouhých šavlí. Zasáhlo ho několik hlubokých ran a viníci utekli.
Z posledních sil se Santiago sebral ze země, prošel domem sousedů s vnitřnostmi v rukou a zamířil si to zadním vchodem do vlastního domu, kde zemřel.
Tím ovšem příběh Santiaga nekončí. Celá tato kronika je poskládána z výpovědí obyvatel městečka, ze soudních přelíčení a výpisů z protokolů. Je tam také zahrnuta zmínka o pitvě Santiagova těla, kterou musel provést místní farář za nepřítomnosti doktora, protože ve velkém horku by tělo začalo velice rychle hnít. O úspěšnosti pitvy nemůžeme hovořit vzhledem k tomu, že ji prováděl farář bez odborných znalostí.
A jak to dopadlo s dívenkou, která na tom všem měla nemalý podíl? Angela Vicariová se s matkou, po tom, co byly vyhozeny z města, odstěhovaly co nejdál od pomluv. Prvotní nenávist k manželovi Bayardovi se změnila v hlubokou lásku. Angele nezbývalo nic jiného, než svého muže odprosit, aby se vrátil zpět. Po dlouhých sedmadvacet let mu psala dopisy, přestože on snad na jediný neodepsal, ve kterých se vyznávala ze své lásky, doufaje, že se k ní manžel vrátí. A opravdu po 27 letech přijede jen s malým kufříkem se všemi dopisy, které mu za ty roky poslala. Zdá se, že konečně našli štěstí. Zatímco Santiagova snoubenka Flora, slušně vychovaná a počestná dívka, neunesla žal ze smrti svého milého a stala se prostitukou.
Angela bohužel nebyla jediná, kdo měl podíl na Santiagově smrti. Můžeme říci, že toto neštěstí zapříčinilo celé městečko. Každý, kdo věděl o plánované vraždě Santiaga, se na jeho zabití nepřímo podílel. Kdokoliv ho mohl varovat, nebo se snažit tomu nějak zabránit.

CITÁT Z KNIHY:

Kráčel více než sto metrů, aby obešel dům a vstoupil do něho kuchyňskými dvěřmi. Měl ještě natolik jasnou mysl, že nešel po ulici, což byl delší okruh, ale prošel sousedním domem. Poncho Lanao, jeho manželka a jejich pět dětí netušili, co se právě stalo dvacet kroků od jejich dveří. "Slyšeli jsme křik," řekla mi žena, "ale mysleli jsme, že to je z tý biskupský slávy." Začínali snídat, když uviděli vcházet Santiaga Nasara, zalitého krví a nesoucího si v rukou hrozen svých útrob. Poncho Lanao mi řekl: "Na co jsem nikdy nemoh zapomenout, to byl ten hroznej smrad ze sraček." Avšak Argénida Lanaová, nejstarší dcera, vyprávěla, že Santiago Nasar si to vykračoval jako obvykle, že dobře odměřoval své kroky a že jeho saracénský obličej byl s rozcuchanými kudrnami ještě krásnější než kdy jindy. Když šel kolem stolu, usmál se na ně a pokračoval přes pokoje až k zadnímu východu z domu. "Zůstali jsme celí zkoprnělí, jak jsme se lekli," řekla mi Agáta Lanaová. Na dvoře svého domu na druhém břehu řeky moje teta Wenfrieda Márquezová právě oškrabovala šupiny z podmořanky a viděla ho, jak sestupuje po schůdcích starého obřeží a pevným krokem míří domů.
"Santiago, chlapče," zavolala na něj, "co je to s tebou!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Z uvedené ukázky můžeme pozorovat jednotlivé prvky magického realismu - španělská jména, těžko zapamatovatelná, stěžující četbu; mytologické prvky - vyprávění od autorovy tety... Ale můžeme se tam setkat i s naturalistickými prvky jako je popis vyhřezlých vnitřností.
Tato kniha mě zpočátku trochu zaskočila, protože hned v první větě jsem se dozvěděla celou její zápletku. Obávala jsem se, že mě čtení nebude bavit, když vím, jak celý příběh skončí. Jenomže autor nás dokáže zaujmout jinými příběhy ze života tehdejších lidí v jednom malém městečku natolik, že nemůžeme přestat číst. Příběh v nás nutně vyvolá zvědavost, se kterou "zhltneme tuto novelu téměř na jeden zátah".
Jediné, co mě na příběhu zaráželo, bylo chování obyvatel městečka a jejich přístup k této události. Celou dobu jsem doufala, že dojde k nějakému zvratu a Santiago zázračným způsobem unikne smrti. Bylo nemožné smířit se s tím, že se Santiagův osud naplní. Vlastně mi ho bylo skoro líto.
Přestože děj není nijak zvlášť dynamický, čtení je zábavné a poutavé. Tuto knihu bych doporučila každému, kdo by měl zájem přečíst si něco od Márqueze a bál by se pustit do nějakého rozsáhlejšího díla. Jako ukázka složitosti a propletenosti jeho děl je to postačující.
Ještě je dobré podotknout, že toto dílo není klasickou kronikou, přestože k tomu název zavádí. Pro ztotožnění s kronikou je dílo jakoby sestaveno z výpovědí občanů a zápisů z protokolu z průběhu vyšetřování. I přes veškerou snahu o objektivnost nakonec nezjistíme, kdo je skutečným viníkem této události, tedy, který muž připravil Angelu o počestnost.