Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato novela od kolumbijského autora, který u nás není příliš známý, vyšla poprvé roku 1981. Jedná se o velmi útlý spisek s jednoduchým ba přímo banálním příběhem, který nás ale dokáže vtáhnout do víru děje především díky autorovým vypravěčským kvalitám.

DĚJ:

Příběh se odehrává v malé přímořské vesničce kdesi v karibské oblasti a je v podstatě rekonstrukcí vraždy Santiaga Nasara, jehož přítel (vypravěč) si dal tu práci a 27 let po této tragédii nám jako čtenářům předkládá úplný popis událostí onoho nešťastného dne.
Santiago Nasar byl původem napůl Arab a napůl Kolumbijec a v malé vesnici, kde žil, byl velmi uznávaným občanem. Všechno se ale změnilo v den, kdy se Angela Vicariová, jedna z vesnických dívek, vdávala za Bayarda San Romána, velmi zvláštního, bohatého a vlivného člověka, kterého ale vůbec nemilovala. Svatba byla velkolepá - bavila se a tancovala celá vesnice, pilo se až pozdě do noci. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy ženich zjistil, že nevěsta není panna. Naprosto vyvedený z míry dívku vrátil rodičům. Když se potom bratři Pedro a Pablo Vicariové sestry ptali, kdo ji připravil o nevinnost, označila za viníka Santiaga. Oba bratři museli obhájit rodinnou čest, což znamenalo Santiaga zabít. Vzali si proto dva řeznické nože na prasata a vydali se do putyky naproti Santiagově domu, aby tam na něho počkali. Tak vehementně rozhlašovali, že jdou Santiaga zabít, že to za chvíli věděla celá vesnice. Nikdo jim v zločinu ale z různých důvodů nezabránil, většinou si lidé mysleli, že z bratrů mluví alkohol a nedostatek spánku. Santiago se o své vraždě dozvěděl až v domě své snoubenky Flory Miguelové a velmi jej to překvapilo. Vydal se proto domů, před svým domem potkal oba bratry, dal se na zběsilý útěk, ale jeho matka před ním zabouchla hlavní dveře v domnění, že je její syn v bezpečí doma. Bratři Vicariové pak Santiaga ubodali k smrti.
Příběh vypráví i o tom, co se stalo po vraždě. Je popisována pitva zavražděného, kterou musel provést farář kvůli nepřítomnosti vesnického lékaře, následný pohřeb i osudy hlavních postav. Angela Vicariová se společně s matkou odstěhovala, nenávist vůči Bayardovi San Románovi se u ní změnila v lásku, a tak mu psala milostné dopisy, ve kterých ho prosila, aby se k ní vrátil. On to skutečně po 27 letech udělal a od té doby žili spolu. Naproti tomu Santiagova snoubenka Flora se stala prostitutkou mezi sběrači kaučuku na řece Vichadě.
Zajímavé je, že ani sám autor "kroniky" se nebyl schopen dopátrat, jestli to byl Santiago, kdo připravil Angelu o panenství. Je to pokládáno za nepravděpodobné i z toho důvodu, že samotného Santiaga toto obvinění nadmíru překvapilo.

Celá novela se zabývá problematikou kolektivní viny. Ledabylost a povrchnost obyvatel obce vedla ke zločinu, který se nedal ničím znovu odčinit. Za viníka tohoto neštěstí nemůžeme označit pouze jednu osobu, protože každý člověk z vesnice na tom měl svůj podíl - mnoho lidí Santiaga ono osudné ráno potkalo, ale nikdo jej nevaroval, téměř všichni věděli o připravované vraždě, nicméně nikdo jí nezabránil (dokonce ani obecní strážník).

Velmi zvláštní je styl novely - její vypravěč nám předkládá kroniku, která byla sestavena na základě útržků ze soudního protokolu, které se mu podařily získat, když byl soudní sklep přílivem zaplaven, stejně jako z osobních zkušeností a rozhovorů se svědky a obyvateli vesnice. Navíc je všechno líčeno velmi naturalisticky - dozvídáme se proto všechny detaily z nepovedené pitvy i pohřbu, samotného provedení vraždy atd.

CITÁT Z KNIHY:

...Neklid navíc zesilovali psi, vydráždění umrlčím pachem. Nepřestávali skučet od chvíle, co jsem vstoupil do jejich domu, kde v kuchyni Santiago Nasar ještě dodělával, a zastihl tam Divinu Flor, jak hlasitě pláče a odhání je klackem.
"Pomozte mi," křikla na mě, "vždyť se chtějí vrhnout na jeho vnitřnosti!"
Zavřeli jsme je na zámek ve stáji. Plácida Linerová později nařídila, aby je až do pohřbu odvedli na nějaké odlehlé místo. Jenže asi tak k polednímu utekli odtud, kde byli, nikdo nevěděl jak, a celí zdivočelí vtrhli do domu. Plácida Linerová taky jednou ztratila hlavu.
"Ty potvory psí!" vykřikla. "Pobijte je!"
Příkaz byl okamžitě splněn a v domě zase nastalo ticho.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kronika ohlášené smrti je velmi zajímavá novela postavená na lehce absurdní zápletce. Čtenáře dokáže upoutat především díky zvláštnímu vypravěčskému stylu. Určitě stojí za přečtení.

Čtenářský deník	-	Dvanáct povídek o poutnících
	-	Kronika ohlášené smrti, Kronika ohlášené smrti (2), Kronika ohlášené smrti (3)
	-	Láska za časů cholery, Láska za časů cholery (2)
	-	Na paměť mým smutným courám, Na paměť mým smutným courám (2)
	-	O lásce a jiných běsech, O lásce a jiných běsech (2)
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty
	-	Zpověď trosečníka, Zpověď trosečníka (2)

Čítanka	-	Kronika ohlášené smrti
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty