Menu
Márquez Gabriel José García (*06.03.1927 - †17.04.2014)
Na paměť mým smutným courám
Ke svým 90. narozeninám si přeje od své přítelkyně Cabarcasové zvláštní dárek - nezletilou pannu. Ta mu na pokoj jeho přání dodá. Jedná se o nezletilou negramotnou přišívačku knoflíků. Učenec nezná její jméno a tak ji nazval Delgadinou. Dívka celou noc spí, on si nedovolil ji vzbudit, jen se na ni celou noc díval. A tak to šlo každou noc, dívka spala nebo dělala, že spí, on na ni hleděl, promlouval k ní...až se do ní zamiloval, což se u jiných prodejných dívek nikdy nestalo. Začal jí nosit dary, drahé šperky po své matce, vyzdoboval pokoj, který měl v nevěstinci již ze známosti propůjčený, originály obrazů, stolky a dalšími dekoracemi. Vždycky k ránu odešel, když Delgadina spala a večer se vracel, když už zase spala. On ani neví, jak vypadá, jaké má oči, když nespí, neví, z jaké rodiny pochází, jaký má hlas, neví nic, kromě toho, jak vypadá její spící tělo.
Idylka končí ve chvíli, kdy v nevěstinci je zavražděn známý politik, podnik je uzavřen, Rosa Cabarcosová se svými courami kamsi zmizely, Delgadina pochopitelně také. Učenec se trápí láskou, všude Delgadinu hledá, ale nemá úspěch, protože o ní nic nevěděl. Jedinou jeho spojnicí s ní je Rosa. Tu se mu nakonec podaří najít a na jeho naléhání mu neochotně Delgadinu přivede. Jeho láska je ale jiná, zkušenější a vyzrálejší. Jako profesionální nevěstka je ozdobena šperky, pěknými šaty a ví, co se na pokoji od ní očekává.
To učenec nevydrží a pokoj rozbije. Jeho zdraví se podlamuje, ztratil totiž svojí vysněnou neskutečnou lásku, v duchu se loučí se životem. Rosa mu vysvětluje, že Delgadina se neprodávala, ale byla s ní, to Rosa jí půjčila svoje šperky a šaty, ale učenec jí nevěří. Na to poznal příliš mnoho prodejných dívek, intuice mu říká něco jiného.
On i Rosa jsou již velmi staří lidé, vědí, že jejich život brzy končí a tak příběh končí happyendem. Oba se zaváží, že pořídí závěť, ve které pro případ své smrti odkáží své jmění Delgadině a ten, kdo z nich přežije se o ni postará.
Zdroj: Petra Mishka, 09.09.2005
Související odkazy
Čítanka | - | Kronika ohlášené smrti |
- | Plukovníkovi nemá kdo psát | |
- | Sto roků samoty |
Diskuse k výpisku
Gabriel José García Márquez - Na paměť mým smutným courám
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
1986 smích léčí dějiny psané římem Hannibal amfitryon můj notebook plná moc kritka pohadkova postava herben blues rýma dürrenmatt o jonym z cirkusu Saturnin rozbor Skřivánčí písně srnka Lars kepler důchodce Láska a válka mozek vymyšlené popraviště Jak se do lesa volá vodňanský dobýt povinná četba Plechový bubínek stare řecké báje figurka
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 714 507 444
Odezva: 0.06 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí