Menu
Márquez Gabriel José García (*06.03.1927 - †17.04.2014)
Na paměť mým smutným courám
Ke svým 90. narozeninám si přeje od své přítelkyně Cabarcasové zvláštní dárek - nezletilou pannu. Ta mu na pokoj jeho přání dodá. Jedná se o nezletilou negramotnou přišívačku knoflíků. Učenec nezná její jméno a tak ji nazval Delgadinou. Dívka celou noc spí, on si nedovolil ji vzbudit, jen se na ni celou noc díval. A tak to šlo každou noc, dívka spala nebo dělala, že spí, on na ni hleděl, promlouval k ní...až se do ní zamiloval, což se u jiných prodejných dívek nikdy nestalo. Začal jí nosit dary, drahé šperky po své matce, vyzdoboval pokoj, který měl v nevěstinci již ze známosti propůjčený, originály obrazů, stolky a dalšími dekoracemi. Vždycky k ránu odešel, když Delgadina spala a večer se vracel, když už zase spala. On ani neví, jak vypadá, jaké má oči, když nespí, neví, z jaké rodiny pochází, jaký má hlas, neví nic, kromě toho, jak vypadá její spící tělo.
Idylka končí ve chvíli, kdy v nevěstinci je zavražděn známý politik, podnik je uzavřen, Rosa Cabarcosová se svými courami kamsi zmizely, Delgadina pochopitelně také. Učenec se trápí láskou, všude Delgadinu hledá, ale nemá úspěch, protože o ní nic nevěděl. Jedinou jeho spojnicí s ní je Rosa. Tu se mu nakonec podaří najít a na jeho naléhání mu neochotně Delgadinu přivede. Jeho láska je ale jiná, zkušenější a vyzrálejší. Jako profesionální nevěstka je ozdobena šperky, pěknými šaty a ví, co se na pokoji od ní očekává.
To učenec nevydrží a pokoj rozbije. Jeho zdraví se podlamuje, ztratil totiž svojí vysněnou neskutečnou lásku, v duchu se loučí se životem. Rosa mu vysvětluje, že Delgadina se neprodávala, ale byla s ní, to Rosa jí půjčila svoje šperky a šaty, ale učenec jí nevěří. Na to poznal příliš mnoho prodejných dívek, intuice mu říká něco jiného.
On i Rosa jsou již velmi staří lidé, vědí, že jejich život brzy končí a tak příběh končí happyendem. Oba se zaváží, že pořídí závěť, ve které pro případ své smrti odkáží své jmění Delgadině a ten, kdo z nich přežije se o ni postará.
Zdroj: Petra Mishka, 09.09.2005
Související odkazy
Čítanka | - | Kronika ohlášené smrti |
- | Plukovníkovi nemá kdo psát | |
- | Sto roků samoty |
Diskuse k výpisku
Gabriel José García Márquez - Na paměť mým smutným courám
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
zahradn Červený trpaslík mít rád batman král mínos ano masaryk moje sebevědomí mudrosloví K. Poláček nepoctivost ostrov tučňáků šťastné dny ztracený kamenny most Odvážný mladý muž černobyl podzim,je období motocykl zmrd twilight paní fabrikantová přednáška alchymista tajemství aldous huxley karel teige co se mi libi C.S.Lewis Jaro, sbohem jaký jsem Ctižádost
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 725 100 339
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2025 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí