Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

K napsání románu O lásce a jiných běsech přiměla Márqueze skutečná příhoda, jíž byl svědkem. Alespoň to tak sám tvrdí v předmluvě, knihu však napsal zhruba po půl století od popisované události a vůbec už samotné rozdělování na skutečné a fiktivní je u klasika magického realismu poněkud ošemetné. Na sklonku čtyřicátých let se Márquez jako reportér kolumbijského listu El Universal zúčastnil exhumace hrobů ve zrušeném klášteře. Při té příležitosti byla v jedné hrobce objevena kostra malého děvčátka se zachovalými, dvaadvacet metrů dlouhými vlasy. Tento zážitek si Márquez propojil s dávnou pověstí o tragicky zesnulé dvanáctileté markýze, považované ve vesnicích na karibském pobřeží za světici. Na základě těchto podmětů vytváří Márquez o mnoho let později truchlivý příběh lásky vzniklé mezi dvanáctiletou dívkou ze šlechtické rodiny, kousnuté vzteklým psem a považované za posedlou ďáblem a katolickým knězem, pověřeným jeho vymítáním. V průběhu exorcistické terapie (vyprávění je situováno do poloviny osmnáctého století) se však sám nakazí zhoubným démonem - totiž láskou k této kreolské lolitě.

HLAVNÍ POSTAVY:

Sierva María - krásná, romanticky založená, neposedná, z dobré rodiny, ale svůj čas raději trávila se služebnictvem, naučila se jeho jazyk, jedla jeho jídla, spávala u něj, pomáhala mu, což se nelíbilo jejím rodičům, kteří z ní chtěli vychovat pravou dámu, ale jinak se o ni moc nezajímali
Cayetano - hodný kněz, který se zamiluje do Siervy, nehledíc na věkový rozdíl mezi nimi, oddaný, s myšlenkami církve se zcela neztotožňuje

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Kolumbijská Cartagena konce 18. století

DĚJ:

Sierva María, jediná dcera markýze de Casalduero, byla pokousána v den svých dvanáctých narozenin psem nakaženým vzteklinou. Ona však přežila, ale kvůli tomu byla označena za posedlou. Katolická církev byla nekompromisní a nařídila použití exorcistické léčby, neboli vyhnání ďábla. V klášteře svaté Kláry, kam byla Sierva María uvržena, však začíná osudná milostná zápletka dvanáctileté dívky s šestatřicetiletým knězem, pravou rukou biskupa místní diecése, který byl určen k jejímu uzdravení. Místo Satana však nachází lásku, která ale nedojde svého naplnění, přestože je opětována. Inkvizici se nelíbilo jakékoli vybočení z normálu a tento cit chtěla již v počátcích zarazit. Cayetano se sice vzbouří, chce od církve odejít a už nebýt více knězem, ale na to již nemá čas. Sierva v klášteře umírá a s ní i část Cayetanovy duše.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

S prvky magického realismu se zde téměř nesetkáme. Jedná se o příběh s jasným začátkem (kousnutí vzteklého psa) i koncem (smrtí hlavní hrdinky). Nalezneme zde však náznaky přesahující vyprávěný děj do jiných časových vrstev a odkazy na vzdálené osudy polozapomenutých rodinných předků.
Gabriel García Márquez popisuje nádherný, nicméně nenaplněný vztah dvou lidí. Sierva María a Cayetano Delaura nepředstavují latinskoamerickou podobu evropských "tajných milenců", protože platonická láska muže církve a mladé dívky posedlé ďáblem se jeví čistší, hlubší i marnější. Márquez zdůrazňuje její vášnivou stránku, mocný dynamismus a energii a její někdy až doslova sebezničující žár. Podle Márqueze je láska běs.

Čtenářský deník	-	Dvanáct povídek o poutnících
	-	Kronika ohlášené smrti, Kronika ohlášené smrti (2), Kronika ohlášené smrti (3)
	-	Láska za časů cholery, Láska za časů cholery (2)
	-	Na paměť mým smutným courám, Na paměť mým smutným courám (2)
	-	O lásce a jiných běsech, O lásce a jiných běsech (2)
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty
	-	Zpověď trosečníka, Zpověď trosečníka (2)

Čítanka	-	Kronika ohlášené smrti
	-	Plukovníkovi nemá kdo psát
	-	Sto roků samoty