Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Luis Alejandro Velasco - námořník, po nehodě lodi strávil 10 dní o hladu a žízni na moři, ale přežil
Ramóne Herrera - nejbližší Velascův přítel
Miguel Ortega - všechny peníze utrácel za dárky pro manželku, cestou domů trpěl mořskou nemocí
Luis Rengifo - vtipálek, vzdělaný, silný muž

DĚJ:

Dvaadvacátého února byl - po osmi měsících strávených v Mobile kvůli opravě lodi - oznámen námořníkům z plavidla Caldas návrat domů do Cartageny v Columbii. Všichni měli radost, avšak pár dní před odjezdem shlédli někteří film, v němž došlo k bouři a jejím následkem k potopení lodi. Trochu je to vylekalo. Mezi nimi byla i hlavní postava příběhu - Luis Alejandro Velasca. Ten cítil při nástupu na loď neklid, což možná znamenalo předtuchu blížící se katastrofy. Ta přišla osmadvacátého února. Loď, navzdory zákazu, přepravovala zboží, jež bylo navíc pašované a kvůli němu byla také přetížená. Proto, když se dostala do silného vlnobití a osm mužů spadlo přes palubu do moře, nemohla manévrovat, a tak bylo nemožné se pro ně vrátit a vylovit je. Luisovi se podařilo dostat k prámu, avšak jeho přátelé takové štěstí neměli a tři se utopili v jeho blízkosti, neschopni dostat se ke člunu. Luis Rengifo byl dokonce necelé dva metry od lodi, ale i přes jeho fyzickou zdatnost už neměl sílu dostat se blíž. Ramóne Velascovi zmizel na obzoru, odnášen větrem a sedíc na krabici s pašovaným nákladem. Doufal, že se ostatním trosečníkům podařilo dostat k druhému prámu, ale on byl jediný, kdo se zachránil. Následovalo deset dní plných samoty a útrap. Zpočátku s nadějí očekával a vyhlížel záchranná letadla, ale když jich několik bez povšimnutí přeletělo kolem, ztratil naději. Brzy dostal hlad, ale ještě horší byla žízeň a spalující slunce. To mu spálilo celé tělo a žízeň mu sžírala krk, až nemohl skoro dýchat a hrozilo mu udušení. Jednou za čas se tedy napil mořské vody, ale nemohl moc. Od hladu si chtěl pomoci chycením racka. Když se mu to podařilo, zakroutil mu krkem a započal s vytrháváním peříček. Patlanice peří a teplé krve, páchnoucí rybinou a prašivinou se mu hnusila, ať byl sebevíc hladový. Ochutnal, ale hned to vyzvrátil. Jiného dne měl ale štěstí. Přímo do lodi mu vyskočila půlmetrová ryba. Zabil ji pádlem a po dvou soustech byl dostatečně nasycen. Chtěl ji opláchnout od krve a schovat na příští dny, ale když ji ponořil do vody, sebral mu ji žralok. To byl další problém, se kterým se musel potýkat. Každý den po páté hodině odpoledne připlouvali k jeho lodi žraloci, kroužili kolem a odpluli až se soumrakem. Po pár dnech byl úplně vysílený a začal trpět halucinacemi. Také propadal beznaději a chtěl umřít, avšak zjistil, že umřít je těžší než zůstat naživu. Nové síly mu dodalo spatření racků, což znamenalo, že už nemůže být daleko od pobřeží, a změna barvy moře z modrého na zelené, což oznamovalo menší hloubku. Desátého dne opravdu spatřil pevninu. Nejdříve si nebyl jist, jestli to není další halucinace, ale pak skočil do vody a i přes slabost se dostal na břeh. Byly to naděje a vidina konce jeho utrpení, které mu pomohly překonat dva kilometry dlouhou vzdálenost. Nevěděl, kde se vlastně ocitl, ale místní milí lidé se o něj postarali a donesli ho do města, kde byl prohlédnut lékařem a kam pro něj přiletělo letadlo, aby ho odvezlo domů k rodině. Stal se národním hrdinou a zbohatl na tom. Dobové diktatuře se nelíbilo, když řekl do novin pravdu o nehodě, ale on neodvolal ani čárku ze svého prohlášení. Musel odejít od námořnictva a po čase se na něj zapomnělo.

CITÁT Z KNIHY:

"Hrdinství v mém případě spočívá výhradně v tom, že mi deset dní nedovolilo umřít hladem a žízní."

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Kniha vypráví o překonávání lidských možností. I když si myslíme, že víc toho už nevydržíme, pud sebezáchovy nám nedovolí se vzdát a postrčí naši mysl k dalšímu boji proti nepřízni osudu.