Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Její pastorkyňa; Gazdina roba. Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1966. Text k vydání připravil, vysvětlivkami a ediční poznámkou opatřil Slavomír Utěšený. Doslov napsal Artur Závodský. Ilustroval Antonín Strnadel. Celkový počet stran: 197.

POSTAVY:

Eva (Evuša) - chudá vesnická dívka, která se živí jako krejčířka; krasavice, zamilovaná do Mánka; kvůli rozdílným majetkovým poměrům jim ale rodiče jejich lásku nepřejí; Eva se chce zavděčit rodičům a slíbí jim, že si vezme po vánocích Samka, který je stejného náboženství, luterán; svůj život zakončí sebevraždou
Mánek Mešjaný - mladík, pocházející z bohaté rodiny; zakoukal se do krásné Evy, ta ho odmítá a bere si Samka; Mánek je nešťastný a viní z toho Evu, ale po nějaké době se žení s Maryšou a mají spolu dvě děti; láska je to ale jen na oko, ve skutečnosti nejsou šťastní
Samko Jagoš - starší kulhavý muž, branář = kožešník, který je tajně zamilovaný do Evy; ta se mu svěří, jaké má starosti s Mánkem, a nakonec se za sebe provdají, Eva však stále ve svém srdci myslí na Mánka
Maryša - žena Mánka; mají spolu dvě děti
Zuzka - Evina přítelkyně, šijí spolu šaty; plní Evino poslední přání a donáší z Rakous balíček pro Evinu dceru Katušku, v němž jsou šaty a peníze, pak spáchá Eva sebevraždu

O DÍLE:

Jedná se o drama, které ale původně vyšlo ve formě povídky v časopise Osvěta (leden 1889). Díky této divadelní hře se autorka zařadila po bok dalších literátů, kterým budoucí historie literatury přiřkla čest bojovníků za český realismus.

Příběh je rozdělen do tří menších celků.
První část začíná na jarmarku, kde matky domlouvají svatby svých dětí - roli hrají finanční podmínky a náboženské předsudky. Svatby nakonec proběhnou podle přání rodičů, ale vše je pouze na oko. Nedá se hovořit o osobním rozhodnutí, brzy všeho litují.
Mezi první a druhou částí se posuneme o 4 roky dopředu.
Ve druhé části se setkávají stále více Mánek s Evou a přemýšlí, jak najít cestu k sobě. Nakonec spolu odjíždějí do Rakous.
Třetí část se odehrává ve Vídni, kde Evu navštíví baronka. Vše končí tragédií.

Děj se odehrává na slovenském pohraničí a ve Vídni, jazyk textu je poměrně komplikovaný, v díle se vyskytuje velké množství lidových obratů a moravských nářečních výrazů = dialektů. Například patenty (bramborové placky), pleštit palaškou (uhodit holí), jedovať (zlostit), mátať (mást, vábit), fiškal (právník) - překlad do dnešní češtiny najdeme vždy pod textem... Dílo je rovněž protknuto několika verši lidových písní.
Při čtení knihy najdeme i nemalé množství přechodníků - kupříkladu přemenivši, jaktěživ, doprovodiv, poklidivší.

Název knihy Gazdina roba je sousloví, které uměle vymyslela Preissová, v nářečí se toto slovo nevyskytuje. Roba = lidové označení pro mravně zpustlou ženu; gazdina = výraz označující hospodyni; tedy jde o jakousi hospodářovu neprávoplatnou družku/milenku.

Autorčiny tragédie Gazdina roba a Její pastorkyňa vyznívají jako protest proti ovládání lidských vztahů majetkem a proti předsudkům náboženským i společenským. Bojuje v nich za právo ženy na životní štěstí a lásku nespoutanou pokrytectvím. Vykresluje především výrazné postavy žen, ovládané ve svém jednání obvykle vášní a prudkou krví, které jdou bez ohledu na následky a proti předsudkům za svým cílem až k sebezničení nebo sebeobětování.

Tvorbu Preissové ovládl nevěrohodný romantismus, sentimentalita a konvenčnost.
Dílo můžeme zařadit do českého realismu. Gabriela Preissová popisuje v díle přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života, autorka není v díle přímo účastna, vybírá si z celého společenského spektra - vysoce postavení i chudí zobrazeni v prostředí jim vlastním, což označujeme jako demokratizaci ve výběru postav.

Děj má velmi rychlý spád.
Dějovou osnovu díla Gazdina roba našla Preissová ve skutečnosti. Byl to osud hezké vyšívačky, již poznala na velkostatku nedaleko Hodonína. Jenom závěr jejího příběhu autorka přetvořila - slovácká dívka, která byla modelem k postavě Evy, nespáchala sebevraždu, jak se dozvídáme v povídce.

V základním jádru vyniká tvrdý boj o prosazení sebe sama, svého práva na štěstí a o hledání úniku z přísně daných pravidel. A když se nad tímto pozastavíme a porovnáme to s dnešní dobou, zděsíme se, jaká dřív vládla doba a přísná pravidla - například náboženské předsudky, sociální konflikty, postavení...

Podle knihy vznikla opera Eva skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, povídka má také řadu divadelních podob.

OBSAH:

První část začíná na jarmarku v období před svátkem Všech svatých, kde chtějí Maryšu provdat za syna od Mešjanovky - za Mánka, protože oba pocházejí z bohaté rodiny a mají stejnou víru. Mánek však flirtuje s Evou, kterou má velmi rád - ta má ale nouzi a nemá boha.

Eva jde se Samkem a povídají si. Samko jí nabízí, že si ji vezme za ženu a slibuje jí, že jí koupí i krávu. A protože Eva slyší doma stále jen, že si ji Mánek stejně nevezme a že se ním padá do neštěstí, rozhodne se, že se provdá za Samka.

Eva se musí rozejít s Mánkem, ale je jí z toho těžko. Mánek tomu zprvu nevěří a říká si, že si to nezasloužil. Šel proto k Evině komůrce ještě jednou, když to už se Eva jen ozvala: "Dobře se mívaj, Mánek - Bůh tě opatruj!"

Mezi první a druhou částí je časový posun o 4 roky.

Ve druhé části probíhá svatba - Maryša si bere Mánka. Mánek dokazuje, jak má ženu rád, na druhou stanu však nedokáže utajit jakési rozpaky. Na svatbě je přítomna i Eva. Mánek odvedl novomanželku a šel tancovat s Evou. Brzy přijdou k Mánkovi Maryša a její matka, proto Eva Mánkovi pošeptá, aby přišel zítra. Mánek neodpověděl, ale přišel. Později dorazila i Eva. Mánek si stěžuje, že si měl tenkrát sáhnout na život, že ho ani dvě děti netěší. Eva říká, že je Samko sice dobrý člověk, ale ona že mu nemůže přivyknout. Mánek vymýšlí, že spolu pojedou na tovary do Rakous, vydělají peníze a najdou fiškala = advokáta, který ho s Maryšou rozvede. Eva se však brání tím, že zde má dceru Katušku a nechce odjet. Najednou se před nimi objeví Samko a zbije Evu. Nato Eva druhý den zmizela z domu.
Odjela s Mánkem do Rakous, kde jí - když se místní lidí dozvěděli, že to není Mánkova žena, ale že utekla od svého manžela - začali nazývat gazdina roba.
Mánek se chce rozvést s Maryšou, ale advokát mu to rozmlouvá, a tak Mánek ztratil všechnu naději a chuť něco podnikat.

Ve třetí části přijíždí baron s manželkou ve chvíli, kdy si Eva s Mánkem zpívají lidové písně a Eva vyšívá zástěrku. Baronce se líbí a chce si ji koupit. Eva jí zástěrku chce dát, ale nic na plat, Baronka Evě dává pětizlatovku. Eva posílá po Zuzce balíček s oblečením i tu pětitisícovku od baronky, aby to dala Samkovi pro její Katušku.
Zhrzená Eva následně kvůli stále nerozvedenému Mánkovi a pomluvám skočí do Dunaje a od té doby ji lidé nenazývali jinak než gazdina chudera.

DIVADELNÍ HRA vs. PRÓZA:

Největší rozdíl mezi obsahem prózy a divadelní hry je, že v próze Katuška - dcera Evy - nezemře, zatímco v divadelní hře ano.

Já jsem toto představení viděl v Mahenově divadle, když se konala derniéra. Představení bylo výjimečné tím, že těsně před představením zemřel pan Dufek, dlouholetý herecký kolega, který měl v představení také hrát. Pro herce muselo být proto představení velmi náročné, zvlášť s touto tematikou, kdy se na jevišti objevila i rakev dítěte-Katušky a celá hra skončila taktéž další smrtí. Představení to však bylo velice působivé a musím se přiznat, že se mi hodně vrylo do paměti. Proto všem hercům klobouk dolů, zahráli to, jak nejlépe mohli!

VLASTNÍ NÁZOR:

Gazdina roba mě velmi zaujala. Tuto knihu jsem si vybral, protože jsem měl možnost ji vidět zpracovanou v Mahenově divadle v Brně a přál jsem si vrátit se k ní ještě jednou. Velmi mne překvapila rozdílnost obsahu v divadelní hře, kterou jsem zhlédla, v porovnání s knihou. Sžila jsem se i s trošku komplikovaným jazykem, ale pravdou je, že jsem si musela některá slova vyhledávat, abych jim porozuměla. Zaujalo mě, že Gabriela Preissová čerpala náměty z denního života z oblasti, kde sama žila.