Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze roku 1959 (1. vydání tamtéž). Z latinského originálu přeložil a poznámkami opatřil Karel Hrdina. Předmluvu napsal Bořivoj Borecký. Počet stran: 80.

O DÍLE:

• nejdelší dochovaný úryvek z Petroniova románu Satyrikon (konec 1. století n.l.)
• byl objeven až v 17. století, ale brzy se stal populárním, někteří boháči uspořádali podle Petroniova popisu vlastní hostiny
• jde o prozimetrum - většinu textu tvoří próza, ale autor ji prokládá básněmi, jež recituje některá z postav

DĚJ:

Mladí absolventi rétoriky Encolpius a Agamemnón se svým erómenem (přitažlivým chlapcem, s kterým chtějí pěstovat vztah) Gytónem cestují po Středomoří. Žene je hněv boha plodnosti Priapa, což je prvek parodie na Homérovu Odysseiu (kde hrdinu pronásleduje Poseidón).

V "Hostině" hrdinové navštíví symposium pořádané propuštěným otrokem Trimalchionem. Ten zbohatl díky milostnému vztahu s manželkou vlastního pána, ale i díky své podnikavosti a veselé mysli (nedal se zlomit ztrátou lodí vezoucích jeho zboží). Nyní vlastní majetek, který mu umožňuje autarkii (= hospodářskou soběstačnost - žije z toho, co produkují jeho statky). Může dokonce cestovat po Itálii, aniž by opustil své území, jelikož vlastní obrovské množství půdy. Luxusu si Trimalchio užívá plnými doušky. Oženil se s chudou Fortunatou, opatřil si erómena (kterého Encolpius popisuje jako ošklivého přestárlého chlapce se zanícenýma očima, chovajícího tlustou fenku) a vydržuje nespočet otroků (všem dá ve své závěti svobodu - některé propouští už během hostiny).

Může si dovolit plýtvat - například stříbrnou nádobu, již upustil otrok, dává demonstrativně zamést spolu se střepy - a předvádět se - Encolpius popisuje krásnou figurku osla, který má v košíku na jednom boku černé olivy a na druhé zelené. Ukazuje hostům luxusní nože, jež opatřil pro vlastního kuchaře, a dává na odiv své pozlacené prsteny (skutečně zlaté směli nosit jen úředníci).

Po celou dobu symposia prokazuje nevzdělanost a nevkus: komolí řeckou mytologii, srovnává Cicerona s nevýznamným básníkem, sám neposlouchá řecké umělce, které pozval, aby předváděli scény z Homéra, mizerně recituje básně, přeje si nevkusnou hrobku, pronáší špatné vtipy a tak dále. Kromě toho bez rozpaků mluví o svém pobytu na toaletě. Nikdo z hostí ho na to neupozorní, většina mu naopak pochlebuje.

Jednotlivé chody hostiny jsou proloženy různými představeními, divadelními efekty při servírování chodů, hádankami, básněmi a strašidelnými historkami (např. o vlkodlaku nebo čarodějnicích). Hosté konverzují s Trimalchionem i mezi sebou, a to značně obhrouble. Při jídle podle římského způsobu polehávají.

Trimalchio často vzbudí v účastnících hostiny mylný dojem, aby je vzápětí mohl překvapit: například že předkládaná jídla jsou z vosku, ačkoli jsou vyrobena z masa, že byl zraněn nešikovným umělcem, že před ním vypukla spontánní hádka otroků nebo že kuchař zapomněl vykuchat prase. Když hosté pána přemluví, aby kuchaře netrestal, a tento otrok vepře dodatečně nařízne, objeví se v jeho útrobách jitrnice a další výrobky z masa, takže se ukazuje, že šlo jen o dramatickou inscenaci k pobavení. Trimalchio také nechá z břicha divokého kance vylétat živé ptáky (kteří se posléze stanou předkrmem) nebo obložit talíř, na jehož obvodu jsou vymalovaná znamení horoskopu, různými potravinami, jež s těmito znameními (alespoň podle jeho astrologického výkladu) souvisejí.

Na závěr se všichni odeberou do lázně. Zde Trimalchio upadá do opilecké melancholie. Hádá se s Fortunatou kvůli svému milenci a nechává hrát pohřební písně, aby si mohl představit, jaké to bude po smrti. Vypravěč se svými přáteli, kteří se už předtím marně pokoušeli odejít, uprchnou, jakmile dovnitř vtrhnou hasiči v domnění, že hoří.