Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• romantická hra o pěti dějstvích
• literární žánr: komedie

Příběh květinářky Lízy, která se za pomoci profesora fonetiky Higginse snaží stát skutečnou dámou, je v soudobém povědomí hluboce zakořeněn. Že však název slavné komedie dramatika George Bernarda Shawa Pygmalión upomíná na antickou pověst o řeckém sochaři, ví jen málokdo. Podle nejstaršího antického mýtu byl Pygmalión kyperský král, jenž se zamiloval do bohyně Afrodity.
Pozdější verze pověsti, kterou zpracoval římský básník Ovidius ve svých Proměnách, vypráví příběh o sochaři Pygmaliónovi, jenž ze slonovinové kosti vyřezal tak krásnou sochu ženy, že se do ní zamiloval a prosil bohyni Afroditu, aby jeho soše dala život. Afrodita vyslyšela Pygmaliónovy prosby a sochu oživila. Tak byla stvořena Galatea, kterou Pygmalión pojal za manželku. Jejich dcerou byla Pafos, podle níž je dnes pojmenováno město na Kypru.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Artur v Praze roku 2007 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu Pygmalion přeložil Milan Lukeš. Počet stran: 145. ISBN: 978-80-86216-95-9.

O AUTOROVI:

George Bernard Shaw byl britský dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. Pocházel ze zchudlé protestanské rodiny. Jeho otec byl alkoholik a nedbal na Shawovo vzdělání. V patnácti letech se musel postavit na vlastní nohy, pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři. Pozitivní vliv na něj měla matka, která se věnovala hudbě. Matka otce opustila a stala se učitelkou zpěvu v Londýně. O pár let později se za ní Shaw přestěhoval. Psal články o hudbě do časopisu The Hornet (Sršeň). Stal se samoukem a spoustu času trávil četbou v knihovně Britského muzea. Četl díla od Karla Marxe, ale myšlenky o třídním boji nepřijal. Byl propagátorem norského dramatika Henrika Ibsena. Přednášky amerického ekonoma Henryho George (1829-1897) jej přivedly k reformnímu socialismu. Založil proto roku 1884 společně s Sidneym Jamesem Webbem (1859-1947) tzv. Fabiánskou společnost (Fabian Society), která šířila teorii fabiánského socialismu. Její členové odmítali násilí, zvláště Marxovy myšlenky o nastolení socialismu revolučním bojem, a připravovali porážku kapitalismu pomocí postupných reforem. Shaw se jako politik nějak neprosadil. Psal divadelní, hudební, výtvarné a literární kritiky, jež vycházely v časopisech The World, Saturday Revue a irském The Star. Shaw se oženil s Charlottou Payne-Townsendovou. Bezdětné a vcelku šťastné manželství skončilo Charlottinou smrtí. Začal psaním románů, ale ty za moc nestály. Jeho talent se projevil až o pár let později v divadelní tvorbě. Většinou psal satiricky a vtipně s dobovými náměty. Pozastavuje se nad aktuálními otázkami ženské emancipace. Své hry Shaw tvořil podle své koncepce tzv. sociálně diskuzní komedie a přivedl na scénu dramatickou debatu, osvětlující ústřední myšlenku hry ze všech stran v náhlých a překvapivých zvratech. Novinkou byly rovněž jeho důkladné předmluvy k tištěným vydáním jeho her, což jsou vlastně eseje o jejich hlavních myšlenkách a obsahují ostrou kritiku viktoriánské morálky a zbídačování člověka. Zemřel na stáří v 95 letech.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Henry Higgins - profesor fonetiky se zaměřením na Londýn; potrpí si na správnou výslovnost, avšak chováním za moc nestojí, často bývá k ostatním bezcitný, bez jakéhokoliv empatie; starý mládenec, jenž žije svou prací; dokáže určit místo pobytu kohokoliv, kdo mluví anglicky, s přesností 6 mil a u lidí, pobývajících v Londýně, dokonce ještě přesněji
Líza Doolittlová - květinářka, která vyrůstala na ulici; nedostalo se jí žádného vychování či vzdělání; mluví nespisovně a používá spoustu dialektismů; postupně se její postava v průběhu díla mění a na konci je z ní pravá dáma
plukovník Pickering - nadšenec fonetiky podobně jako Higgins; jeho specialitou jsou však jazyky indické; chová se jako gentleman a je na rozdíl od Higginse naslouchavý a citlivý; po sázce zpytuje svědomí, protože vidí, jak Lízu ranili

DĚJ:

Divadelní hra začíná na ulici, kde se nachází Henry Higgins a několik dalších lidí. Higgins je profesor fonetiky a nadšeně studuje přízvuky ostatních lidí. Zapisuje si, co lidé říkají, a to se nelíbí květinářce Líze. Líza si myslí, že se jedná o policajta a dojde k hádce. Na ulici ještě stojí matka s dcerou. Syn se snaží sehnat taxík, aby nemuseli stát v dešti. Nachomýtne se tam také plukovník Pickering. Higgins a Pickering se dají do řeči a seznámí se. Sdílejí zájem o fonetiku a dojde to tak daleko, že uzavřou sázku. Profesor Higgins má za úkol naučit Lízu vyjadřovacím schopnostem a chování tak, aby si lidé ve společnosti mysleli, že je vévodkyně.

Líza se učí rychle. První zkouška je při návštěvě paní Higginsové. Líza ještě není dokonalá, ale přesto si ji paní Higginsová oblíbí. Seznámí se s Freddym, jenž se do ní zamiluje.
V průběhu proměny Lízy na vévodkyni přijde několikrát otec. Chce svou dceru prodat do rukou Higginse.

Nakonec Henry sázku vyhraje, když Líza okouzlí anglickou smetánku v opeře. Z výhry je nadšený, ale Líza je smutná. Líza si připadá přehlížená a nedoceněná. S Henrym se pohádá a odejde. V noci se setká s Freddym a odejde k němu. Paní Higginsová jí poskytne zázemí a další den si to všechno s Henrym vyříkají.
V té době se opět objeví otec Lízy, pan Doolittle. Ten oznámí, že se bude ženit a že by chtěl, aby přišli na jeho svatbu. Líza a Henry se rozejdou ve zlém, ale ostatní jsou šťastní.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato divadelní hra na mě udělala dobrý dojem. Začátek byl poněkud pomalý, ale postupně se spád zvětšuje. Dějová zápletka byla vtipná a zábavná. Dílo mi přiblížilo společenské rozpoložení soudobé Anglie. Myslím si, že autor zvládl moderně ztvárnit starořecký koncept pygmalionu na výbornou.

POZNÁMKY:

• autor našel inspiraci v Ovidiových Proměnách; poukazuje na příběh o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do níž se pak zamiloval; svou láskou oživil kámen a dívka mu ji opětovala
• v samotné knize je naprosto vyloučeno, že by se Higgins a Líza někdy vzali, ale v pozdější filmových adaptacích se tato možnost objevuje (např. My Fair Lady)
• 5 dějství + epilog
• chronologická kompozice
• autor kritizuje společenskou hierarchii a předsudky