Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O půlnoci za velkého deště se pod pilířem kostela sv. Pavla tísnilo několik návštěvníků divadla, kteří čekali na kočár. Kromě rodiny Eynsford Hillových – paní, dcery a syna Freddyho, se tu schovává ještě elegantní pán, kterému zrovna mladá květinářka nabízí kytičku.
Tuto situaci pozorně sleduje ještě jeden pán se zápisníkem. Mezi ním a květinářkou začne malá šarvátka, protože si ona myslí, že je policista. K překvapení přihlížejících se z něj vyklube profesor Higgins zabývající se fonetikou, jehož zrovna zaujal přízvuk mladé Lízy Doolitlové, která pochází z Lisson Grove. A když se z elegantního muže vyklube pan Pickering, autor knihy o indickém nářečí, odejdou oba muži společně na čaj a Lízu opustí.
Ta si ale velmi dobře pamatuje Higginsova slova, že by i z takové obyčejné malé květinářky dokázal do 6 měsíců udělat dámu na úrovni a za utržené peníze si bere taxi na Wimpole Street.

2. DĚJSTVÍ:

Do Higginsova domu na Wimpole Street přijíždí Líza a nabízí mu šilink za učení jazyka. Profesor tuto celkem směšnou nabídku přijímá spíše jako zajímavý experiment a vsadí se s Pickeringem, že on jí naučí mluvit, zatímco Pickering přispěje finančně.
Pak Higgins nakáže své služebné paní Pearcové, aby Lízu umyla a spálila její staré šaty. Učení může začít i přes výhrady paní Pearcové a příchod pana Doolitla, popeláře s nesmírnou výřečností, který dokáže z Higginse dostat 5 liber, aniž by jej urazil.

3. DĚJSTVÍ:

Po několika měsících intenzivního učení výslovnosti a gramatiky přichází pro Lízu první zkouška v podobě návštěvy matky prof. Higginse. V tento den do jejího salonu má ještě přijít paní Eynsford Hillová s dcerou Klárou a synem Freddym.
Do tohoto konzervativního prostředí přichází Líza, která bohužel zatím umí mluvit pouze o počasí a zná pár zdvořilostních frází, ale při rozvinutí konverzace spadá tématy zpět tam, kde byla. Svou dokonalou výslovností obohacuje slova lidová až argotická, což mimoděk oživí velmi nudnou konverzaci a navíc se ještě do Lízy zamiluje Freddy. Paní Higginsová si jí pro její upřímnost oblíbí.

4. DĚJSTVÍ:

Společnost tří (Líza, Higgins, Pickering) se vrací z dlouhého programu obsahujícího operu a zahradní slavnost. Pánové se mezi sebou dohadují o svém úspěchu, navzájem se chválí a přitom ani nevidí, že je Líza smutná. Poslouchá jejich vychloubání, zatímco v ní roste zlost, která vyvrcholí návratem Higginse pro papuče.
Dívka mu je totiž hodí na hlavu a tím začíná jejich hádka. Líza chce od něj uznání svých zásluh na společném úspěchu, on v tom vidí pouze vlastní usilovnou práci a vlastní námahu, ona hořekuje nad svou budoucností, kterou si Higgins nikdy nedokázal představit, ani se jí nezabýval. Nedokáže pochopit, že jej má ráda (možná jej i miluje), ale nedokáže s ním ani Pickeringem zůstat, protože se jí nelíbí postavení panenky na hraní.
Její situace se navíc odráží v případu jejího otce, který se díky Higginsovi stal z popeláře boháčem. Přesto je nešťastný. Jako chudý se narodil a žil, avšak s bohatstvím přišly nové problémy, na něž nebyl připravený. Ze světa se náhle vyhrnuli příbuzní, o nichž ani nevěděl, každý z něj vysává peníze. Rád by se vrátil, ale proč utíkat zpět do bláta? Tak i Líza znalá možností správné mluvy se již nemůže znovu stát obyčejnou malou prodavačkou květin, protože již do tohoto prostředí nepatří.

5. DĚJSTVÍ:

Druhého dne přiběhnou do domu paní Higginsové profesor s Pickeringem, kteří hledají Lízu. Večer se sbalila a odešla neznámo kam. Paní je nechá chvíli v nejistotě, vyčte jim jejich hloupé počínání a jejich chování k Líze, a pak jí zavolá dolů. Večer totiž odešla k ní.
Líza Doolitlová jim vysvětlí, že se z ní stala dáma pouze díky Pickeringovi, jenž se k ní vždy choval s úctou jako k dámě, i když byla pouhou prodavačkou na ulici. Oproti němu Higgins ji vždy bral jako součást svého nábytku, který mu nosí papuče a připomíná mu schůzky. Nikdy Lízu nebral jako lidskou bytost a povětšinou byl hrubý jako lidé z ulice. Profesor si nedokáže připustit, že by k někomu mohl něco cítit a proto ani Lízu nepřesvědčí, aby zůstala.
Na scénu přichází pan Doolitle ve svatebním, neboť se zrovna bude ženit a shání někoho na svatbu. Zatímco se všichni připravují na svatbu, Higgins se snaží Lízu přemluvit. Je přesvědčen, že se bez něj nemůže obejít, oproti tomu by jí však nejradši přisoudil nějakému diplomatovi, aby bylo vidět, jak je dobrý učitel. Za ty měsíce se tak ponořil do svých snů a představ, že zapomněl vnímat realitu. Proto se nesmíme divit, že si dívka volí snazší život s chudým Freddym v malém květinářství za peníze jejího otce, než podřadné postavení služky v domě Higginsově.
Poslední scéna se dá vykládat mnoha způsoby, protože Higginsova neochvějná jistota v Elizin návrat je buď výrazem znalosti její osoby nebo pomatením mysli.