Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Slavná komedie o pěti dějstvích nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité pro ni vyprosil řeč a život. Stala se předlohou ke slavnému muzikálu My Fair Lady.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Londýn, počátek 20. století

HLAVNÍ POSTAVY:

Líza Doolittlová - pouliční květinářka; mluví i chová se celkem jako hrubiánka, není se však čemu divit, když vyrůstala v chudých poměrech
Henry Higgins - postarší profesor fonetiky; starý mládenec, který svou práci přímo zbožňuje
plukovník Pickering - Higginsův přítel; pravý gentleman; expert na indické jazyky; na rozdíl od Higginse se zajímá i o city člověka

DĚJ:

O půlnoci najde před letním lijákem úkryt pod pilířem kostela sv. Pavla několik osob. Kromě matky s dcerou se zde schovává i elegantní pán, mladá květinářka a tajemný muž, jenž nepřetržitě píše do zápisníku. Právě mezi Lízou, květinářkou, a mužem se zápisníkem dojde k šarvátce, Líza ho totiž obviňuje, že je policista. Nakonec se z něj vyklube profesor Higgins, který se zabývá fonetikou, a z elegantního pána plukovník Pickering, jenž je autorem knihy o indickém jazyku. Ti dva si ihned padnout do oka, odjíždí a chudinku Lízu nechávají napospas svému osudu. Ta si však velice dobře pamatuje slova pana Higginse, který se chvástal, že by z ní byl schopen za půl roku vychovat skutečnou dámu. Hnána touto lákavou myšlenkou přijíždí druhý den do Higginsova domu a nabízí mu peníze za to, že ji bude učit. Profesor tuto nabídku přijímá, považuje ji spíše za experiment. Peníze si od Lízy však nevezme, finančně přispívá plukovník Pickering (s nímž se taky vsadil, že z Lízy udělá pravou dámu). Líza dostává nové šaty a zůstává u Higginse. Ten je překvapen tím, jak si Líza rychle učí.

Brzy pro Lízu nastává první zkouška, je pozvána k paní Higginsové. Zatím má brilantně naučeno jen pár zdvořilostních frází, při rozsáhlejších konverzacích však upadá tématy tam, kde byla. I přesto však udělala dojem, paní Higginsová si ji oblíbila pro její upřímnost a Freddy, syn nemajetné paní Eynsford Hillové, se do ní zamiluje.

Po půlroce usilovné dřiny sázku nakonec vyhraje pan Higgins. Vrací se z opery, kde si všichni o Líze mysleli, že určitě musí pocházet ze zámožné rodiny, nikoho by nenapadlo, že je to pouhopouhá prodavačka květin. Večer se Pickering s Higginsem radují, vůbec si nevšimnou toho, že je Líza smutná. Líza je naštvaná na Higginse, jelikož nedokáže uznat i její zásluhu na společném úspěchu, myslí si, že všechny zásluhy patří jen a jen jemu. Líza se strachuje, co s ní bude dál, odmítá zůstat s Higginsem, neboť ten ji bere za pouhopouhou panenku na hraní. Odchází k paní Higginsové, která jim druhý den vyčte jejich hloupé chování. Líza Doolittlová jim vysvětlí, že se z ní stala dáma pouze díky Pickeringovi, jenž se k ní vždy choval s úctou jako k dámě, i když byla pouhou prodavačkou na ulici. Oproti němu Higgins ji vždy bral jako součást svého nábytku, který mu nosí papuče a připomíná mu schůzky. Nikdy Lízu nebral jako lidskou bytost a povětšinou byl hrubý jako lidé z ulice. Profesor si nedokáže připustit, že by k někomu mohl něco cítit, a proto ani Lízu nepřesvědčí, aby zůstala. Higgins se snaží Lízu přemluvit, aby s ním zůstala, dívka si však volí snazší život s chudým Freddym v malém květinářství za peníze jejího otce, než podřadné postavení služky v domě Higginsově.

CITÁT Z KNIHY:

Pan Doolittle, otec Lízy, nás přesvědčuje o tom, že být bohatý a mít peníze není zas nic úžasného, jak si mnoho lidí myslí:
DOOLITTLE: Dělat ze sebe pána, to mi nesedí. Kdo se ho prosil, aby ze mě dělal pána? Já byl šťastnej. Já byl svobodnej. Dyž jsem potřeboval peníze, tak jsem vo ně někoho pumpnul, třeba jako vás, Henry Higginsi. Teďka jsem nahranej, ruce nohy svázaný, a vo peníze každej pumpuje mě. Máte to fajn, říká můj advokát. Vopravdu? Já na to. Vy to máte dobrý, to snad chcete říct, povídám mu. Dyž jsem eště byl chudák a bral jsem si jednou advokáta, poněvadž mi v popelářským voze našli dětský kočárek, tak mě z toho vysekal, a už koukal, aby von se zbavil mě a já jeho. To samý s doktorama: eště se mi podlamovaly kolena, a už mě vyšoupli ze špitálu, a žádný oučty nebyly. Teďka najednou viděj, že jsem prolezlej nemocema a že bysem zaklepal bačkorama, dyby mě dvakrát denně neprohlídli. Doma pro sebe nesmím ani prsten hnout: dycky se najde ňákej pracant, kterej ze mě pumpuje prachy. Eště loni jsem na tom božím světě neměl jedinýho příbuznýho, až na dva tři, kerý se mi by hejbali na sto honů. Dneska jich mám padesát, a žádnej si nevydělá ani na slanou vodu. Jsem nucenej žít pro druhý, a ne pro sebe: to je ta vaše měšťácká morálka!"

KTEROU POSTAVOU BYCH SE CHTĚL(A) STÁT A PROČ?

I přestože prvním výstupem mě pan Doolittle vůbec neudělal dojem, tak kdybych si musela zvolit, kterou postavou z knihy se stanu, byl by to právě Lízin otec. Pochází sice z chudých poměrů, ale to neznamená, že je špatným člověkem. Zdá se mi jako férový chlap, jenž má mozek na správném místě a i přes ne moc dobré sociální postavení si umí života užívat. A když se z něj stane boháč, nezpychne, tak jako se to stalo mnoho jeho předchůdcům. Stále si ponechal stejné názory, akorát pohled na svět se mu zřejmě trochu zkreslil. A i přestože je bohatý a známý, touží po tom být opět chudý a žít si svým původním poklidným životem. Což mi přijde velice obdivuhodné!

VLASTNÍ NÁZOR:

Pygmalion mě zaujal už svým názvem. Přiznám se, že jsem nevěděla, co si pod tímto názvem mám představit. Kromě názvu na mě zapůsobil i autorův styl vypravování. Má svůj vlastní styl, což je pro úspěšného spisovatele zásadní. Příběh mě pobavil, střídaly se zde humorné chvilky s chvilkami vážnějšími, zamyšlenějšími, projevující skutečný lidský charakter.