Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O DÍLE:

Divadelní hra psaná v dialozích, v nichž jsou často používána hovorová až vulgární slova. Název Pygmalion si hra získala podle pověsti o řeckém sochaři, který vytvořil sochu tak krásnou, až se do ní zamiloval a bohyni Afrodité požádal o její oživení. Příběh je postaven na srovnávání pouličního jazyka Londýňanů s královskou angličtinou nejvyšších kruhů. Tato divadelní hra se stala předlohou pro muzikál My Fair Lady.

POSTAVY:

Líza Doolittlová - prostořeká pouliční květinářka, jež vyrůstala v chudých poměrech; naprosto přirozená, půvabná a bystrá
Henry Higgins - postarší profesor fonetiky, jemuž se jeho koníček stal obživou - miluje svou práci; jeho chování je místy hrubé až arogantní; má také velký zájem a nadšení pro vědu
plukovník Pickering - Higginsův přítel, který je expertem na indické jazyky; chová se jako pravý gentleman a na rozdíl od svého přítele se zajímá o city člověka
paní Pearceová - hospodyně v domě pana Higginse; milá, starostlivá a svého pána zná velmi dobře
Alfréd Doolittle - otec Lízy; pracuje jako popelář a má stejný slovník jako jeho dcera; jeho zálibou je pití
Freddy Eynsford-Hill - nesmělý mladík; syn paní Hillové; zamilovaný do Lízy; nic neumí a sám by se neuživil
Klára Eynsford-Hillová - mladá energetická dívka, trošku "přidrzlá"
paní Higginsová - matka Henryho; velmi milá a starostlivá dáma; Lízu si velmi oblíbila a pomáhá jí

OBSAH:

1. dějství
Bylo čtvrt na dvanáct večer a v Londýně se strhl velký letní liják. Ten večer bylo opravdu těžké sehnat taxíka, protože všechny rozváželi lidi z divadla a ty, kteří se chtěli schovat před deštěm. Ostatní hledají úkryt pod portikem svatohavelského kostela. Mezi lidmi čekají dvě dámy. Matka s dcerou ve večerních šatech. Obě dvě jsou zmrzlé na kost a čekají na Freddyho, který jim šel sehnat taxík. Tomu se to nepodařilo, jeho sestra byla už velmi podrážděná a matka ho s klidným hlasem poslala hledat taxi dál. Freddy cestou narazil do neznámé ženy, květinářky, a pár květin jí vysypal. Matka se dá s květinářkou do řeči a škodu způsobenou Freddym jí zaplatí. Pod portikem se začali hromadit lidé a mezi nimi i pán s vojenským držením těla. Květinářka se ho snažila přesvědčit, aby si od ní koupil kytku. Muž ale neměl drobné. Dal jí nějaké peníze. Ke květinářce přišel jeden z čumilů a upozornil ji na muže se zápisníkem, jenž si zapisoval každé její slovo. Muž poslouchal ostatní lidi, jak mluví a dokázal přesně určit, odkud pocházejí. Květinářka se s ním dala do řeči, došlo mezi nimi k taškařici, protože si květinářka myslela, že je muž policista a chce ji odvést. Květinářka byla chvílemi hysterická. Všichni se ji snažili uklidnit. Muž se zápisníkem se dal do řeči s mužem s vojenským držením těla. Řekl mu, že by takovou ženu, jakou byla květinářka, dokázal vydávat po šesti měsících jeho výuky za vévodkyni. Vyšlo najevo, že muž se zápisníkem je pan Higgins, zabývající se fonetikou a druhý muž je plukovník Pickering, znalec indických jazyků. Oba muži se v minulosti chystali jeden druhého vyhledat a seznámit se. Dohodli se na návštěvě a společně odjeli k Higginsovi domů. Květinářka se zatím uklidnila a za vydělané peníze odjela taxíkem domů.

2. dějství
Druhý den dopoledne, kolem jedenácté hodiny, byl v domě pana Higginse na návštěvě plukovník Pickering. Higgins mu s nadšením malého dítěte ukazoval své vědecké a hudební vybavení. Plukovník už byl značně unavený z toho, jak celé odpoledne poslouchal různé zvuky a Higginsův výklad. Do pokoje vchází hospodyně Pearceová. Přišla říct panu Higginsovi, že za ním přijela nějaká neznámá mladá dáma, která má velmi zajímavý a zvláštní přízvuk a podivné chování. Higgins byl nadšen a nechal si ji zavolat. Chtěl svému příteli názorně ukázat, jak zaznamenává různé zvuky. Když do dveří vešla květinářka, kterou poznal předchozího večera, jeho nadšení značně ochablo. Květinářka se představila jako Líza Doolittlová a přišla ho požádat, aby jí dával soukromé hodiny, na kterých by ji naučil mluvit správně spisovně. Chtěla se totiž stát květinářkou v obchodě. Pickeringa Líza velmi zaujala. Higginse ale ne, mluvil s ní arogantně a chvílemi ji až urážel. To dívku několikrát rozbrečelo. Po značném přemlouvání a domlouvání všeho kolem Lízu přesvědčili, aby zůstala u pana Higginse, a ten jí naučí správně mluvit a chovat se. Pan Pickering slíbil, že zaplatí veškeré nálady za výuku. Higgins souhlasil a pověřil paní Pearceovou, aby si vzala Lízu na starost, vykoupala ji a objednala jí pořádné a slušné šaty. Paní Pearceová s Lízou odešla. Ukázala jí ložnici, ve které bude spát a také koupelnu. Vše Líze vysvětlila, dala jí župan a poručila jí, aby se šla svléknout ze svých šatu a obléci si župan. Mezitím jí napustila vanu. Líza proti koupeli protestovala a při drhnutí kartáčem pěkně vyváděla. Plukovník si zatím s Higginsem vyjasňují, jak bude probíhat Lízina výuka. Do pokoje vešla paní Pearceová a chtěla mluvit s Higginsem. Poučila ho o tom, jak se má chovat k Líze, jak s ní mluvit a co před ní zásadně nemá říkat. Poté paní Pearceová odešla. Za chvíli se ale vrátila s omluvou, že začínají maléry. Přišel totiž Lízin otec, popelář Alfréd Doolittle. Přišel kvůli své dceři. Snažil se pánům namluvit, že má obavy o svou dceru. Ti ale dobře věděli, že to tak ve skutečnosti není. Přesto ho vyslechli a nakonec mu dali pět liber; kvůli penězům totiž ve skutečnosti přišel. A také přinesl Líze nějaké její osobní věci. Už byl na odchodu, když ve dveřích potkal paní Pearceovou a vedle ní půvabnou dívku v japonských šatech. Ta se mu vysmála, že nepozná vlastní dceru. Všichni na ni s úžasem koukají, protože jí to opravdu sluší. Nechtějí ale, aby to Líze stouplo do hlavy a proto ji nezahrnují lichotkami. Vypráví otci, jaké to je se koupat. Během rozhovoru se spolu lehce pohádají a otec se poroučí a odchází. Pánové ho upozorní, že jako otec bude povinen chodit Lízu navštěvovat. Ten jim to slíbí a odejde. Ještě ten den začali pánové s učením Lízy. Ta měla chudák problémy s vyslovováním abecedy a ostatních slov. To pana Higginse rozčililo, poradil jí, v jaké poloze má mít správně jazyk při vyslovování a poslal ji za paní Pearceovou, aby si postěžovala. Přikázal jí, aby si vyslovování zkoušela sama, odpoledne budou pokračovat ve výuce.

3. dějství
Paní Higginsová má přijímací den, ale dosud se nikdo nedostavil. Seděla ve svém salónu na Chelsea Embankment, který byl elegantně a společensky zařízený. Uprostřed pokoje měla velký otoman, koberce, okna zdobily kašmírové závěsy, na stěnách viselo několik olejů. Bylo mezi čtvrtou a pátou odpoledne, když se rozlétly dveře a do pokoje vpadl její syn Henry Higgins. Jeho matka se polekala a pokárala ho za to. Higgins jí začal vyprávět o tom, jak našel Lízu. Pozval ji ke své matce na návštěvu a chtěl, aby jeho matka posoudila, zda se Líza hodí do společnosti. Jejich hovor byl přerušen návštěvou paní Eynsford-Hillové a její dcery Kláry. Paní Higginsová je představila. Kláře se pan Higgins jevil jako budoucí možný manžel i přes to, že se nechoval zrovna zdvořile. Byl podrážděný jejich návštěvou. Komorná uvedla pana Pickeringa. Ten se ptal paní Higginsové, jestli jí Henry řekl, proč přišli. Pan Higgins byl stále podrážděný a klel. Komorná uvedla pana Freddyho Eynsford-Hilla. To Higginse "potěšilo" ještě víc. Všichni si byli navzájem povědomí, ale nevěděli, kde se už viděli. Komorná uvedla Lízu. Líza zdvořile pozdravila a přítomné okouzlila svým šarmem. Klára a Freddy z ní nemohli spustit oči. Všichni se dali do řeči. Začali konverzovat o počasí. Freddy se jejím zdvořilým frázím smál. Paní Hillová se bála, aby se neochladilo a v jejich rodině nechytili chřipku. Na to Líza odvětila, že její teta zemřela na chřipku. Pak se rozpovídala o své rodině, o tom, jak si myslí, že její tetu zamordovali a otec že chlastá. Opět měla zvláštní způsob vyjadřování, ale Kláře a Freddymu se to velmi líbilo. Pan Higgins si odkašlal a tím naznačil, že už je čas jít. Freddy nabídl Líze doprovod, ale ta jela domů taxíkem. Klára pochytila způsob vyjadřování od Lízy a velmi se jí to líbilo, ale její matka z toho nebyla moc nadšená. Když všichni odešli, ptal se Higgins a Pickering paní Higginsové, jestli se Líza hodí do společnosti. Ta se jim pouze vysmála a řekla jim, že s Lízou musí mít ještě hodně práce. Bála se toho, že s Lízou přišel do místnosti i problém. Co s ní bude dál, po těch šesti měsících? To si Higgins s Pickeringem nenechali líbit a začali vášnivě diskutovat o Lízině talentu, o neuvěřitelném cítění pro hudbu a o její bystrosti. O budoucnost se nestarali. Společně se domluvili, že ji vezmou na shakespearovskou výstavu. Oba odešli domů, paní Higginsová byla mírně nervózní. Líza brzy zazářila jako opravdová princezna. Byl letní večer a všichni přijeli na londýnské velvyslanectví. Líza vypadala překrásně a všichni přítomní byli ohromeni. Vešli do velvyslanectví a k Higginsovi přišel neznámý muž. Představil se jako Nepomuk, jeho bývalý žák a dnes skvělý fonetik a překladatel. Líza se seznámila s hostiteli a udělala na ně ohromný dojem. Hostitelka chtěla po Nepomukovi, aby zjistil o Líze víc. Když se Higgins a Pickering bavili s vévodou a vévodkyní, vmísil se do rozhovoru Nepomuk s tím, že zjistil víc. Líza je prý podvodnice, není pravou Angličankou, ale Maďarkou. Maďarskou princeznou. To Higgins popíral, tvrdil, že je to jen prostá londýnská holka, kterou fonetik naučil chování. Nikdo mu nevěřil. Za chvíli se k nim připojila Líza a omlouvala se Pickeringovi a Higginsovi, že jim prohrála sázku. Pickering ji pochválil, že sázku vyhrála několikrát. Unavení odešli všichni domů.

4. dějství
Je půlnoc a Higgins, Pickering a Líza se vrátili z koktejlu do Wimpole street. Všichni byli unaveni, na chvíli si sedli v laboratoři do křesla. Líza byla smutná. Bavili se o večeru s vévodou, Higgins byl podrážděný. Podle něj to byla snobská akce. Pickering mu vytýká, že není tak společenský jako on. Oba si pochvalují, jak skvěle vyhráli sázku a Higgins si oddychl, že už je po všem. Líza pomalu přestává ovládat svůj vztek. Pickering a Higgins odcházejí spát. Líza je zoufalá, má chuť řvát. Higgins se za chvíli vrátí pro bačkory. Líza je po něm vztekle hodí. Oba se pohádají. Líza mu vyčítá, že řekl, že je rád, že už je po všem. Bála se toho, co s ní bude teď, protože nic neměla, nic neznamenala. Higgins k ní byl lhostejný a nechtěl nic řešit. Ve skutečnosti ho ale Líziny řeči ranily. Líza mu vrátila půjčené šperky i prstýnek, co jí kdysi koupil. Oba odcházejí rozhádaní. Líza přišla do svého pokoje, vztekle vyházela ze šatníku vycházkové šaty, svlékla si večerní róbu a uložila ji na ramínku do skříně. Oblékla si vycházkové šaty, popadla kabelku s penězi a odešla. Freddy stál venku pod okny a vzhlížel do jejího okna. Miloval ji. Líza se ho venku lekla. Byla rozrušená a Freddy se jí přiznal, že ji miluje. Objal ji a začal ji líbat. Líza toužila po útěše a polibky mu oplácela. Vyrušil je policista, Freddy vše omluvil výmluvou, že se právě zasnoubili. Utekli kousek dál a opět se objímali a líbali, ale vyrušil je další policista. Utekli před ním na Hanover Square. Nastoupili do taxíku, chtěli projezdit celou noc, Líza slíbila, že mu vše bude vyprávět a ráno chtěla zajít za paní Higginsovou a požádat ji o radu.

5. dějství
Do domu paní Higginsové ráno přiběhnou Higgins a Pickering. Cestou ještě telefonují na policii. Své matce Henry řekne, že Líza v noci zmizela neznámo kam a ráno si přišla pro věci, které jí dala hospodyně. Paní Higginsová jen poslouchá, Líza je u ní nahoře v pokoji a čeká, až jí služebná řekne, aby šla dolů. Po chvíli přijde služebná, za panem Higginsem přišel Lízin otec. Hned ve dveřích mu vynadal. Díky němu se totiž stal boháčem, ale je nešťastný. Když byl chudý, dělal si, co chtěl, občas někoho obral o peníze, ale teď každý obírá jeho. Najednou má hodně příbuzných, kteří potřebují peníze. Bohatství se ale už vzdát nechce, protože už do svého původního světa nepatří. To oceňuje paní Higginsová. Aspoň se teď Alfréd postará o Lízu po tom, jak s ní hrubě zacházeli Higgins a Pickering. Ti nechápou, o čem je řeč. Paní Higginsová jim řekla, že za ní Líza ráno byla a řekla jí, co se večer stalo. Higginsová těm dvěma vyčte jejich chování k Líze. Líza je ale ochotná se s nimi přátelsky sejít a zapomenout na to. Pickering si uvědomuje jejich chybu, ale Higgins zuří. Higginsová dá povel komorné, aby Lízu přivedla. Alfréd Doolittle se zatím ukryje na balkóně. Líza přichází a je naprosto vyrovnaná a uvolněná. S Higginsem jedná jeho vlastním stylem chování, a to ho rozzuří ještě víc. Higginse si nevšímá a mluví k Pickeringovi. Vyjádřila mu svůj vděk za to, že to on ji naučil skutečnému chování a vždy se k ní choval hezky. Nikdy s ní nejednal jako s pouhou ubohou květinářkou, jako to dělal Higgins. Na Pickeringovi oceňovala, že ji oslovoval slečno a choval se k ní jako k dámě. Do pokoje vstoupí Lízin otec, Líza je šťastná, že ho vidí. Diví se, proč je tak oblečený. Dnes se žení, protože její nevlastní matka si to rozmyslela a vezme si ho. Požádá Lízu, aby ho doprovodila do kostela. Na žádost ženicha ho do kostela doprovodí i Pickering a Higginsová. Všichni se odejdou připravit a Líza zůstane s Higginsem sama v pokoji. Chce odejít, ale on jí v tom zabrání. Snaží se si ji omotat kolem prstu a přemluvit ji, aby zůstala u nich. Líza mu na to ale neskočí, pohádají se. Líza chce trochu uznání, chce, aby se spolu víc spřátelili. Higgins je jako vždy chladný a nazývá ji obyčejnou káčou. Líza už se k němu vrátit nechce. Raději si zvolí poklidný život s chudým, ale hodným Freddym, který ji miluje a váží si jí. Higgins se jí vysměje. Ona mu útok vrátí tím, že nabídne své znalosti fonetiky jako asistentka jeho bývalého žáka Nepomuka. To Higginse rozzuří a dívku chytí. Ta se mu vysměje s tím, že věděla, že na ni jednou stáhne ruku. Tím ho zastavila. Do místnosti vchází paní Higginsová. Pojede se na svatbu. Když odcházejí, Higgins jakoby nic volá na Lízu, jako na svou asistentku, a úkoluje ji. Líza mu na všechno odpoví a rozhovor s ním zakončí slovy "nevím, co si beze mě počnete". Higginsová mluví se svým synem, tvrdí, že Lízu zkazil svým chováním. Higginsová si myslela, že si Líza bude brát Pickeringa. To Higginse pobaví ještě víc než to, že si bude brát Freddyho. Všichni odcházejí na svatbu, on se mohutně řehtá a hra končí.