Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Chillonský vězeň

Poéma, pro níž se Byron inspiroval ve Švýcarsku, kde navštívil hrad Chillon, ve kterém byli vězněni političtí odpůrci.
Jde o velice působivou báseň o bratrech zmírajících za své názory a přesvědčení ve vězení. Jsou nepoddajní a nekají se, stojí si za svými činy.
Tato poema inspirovala Karla Hynka Máchu.

O AUTOROVI:

George Gordon Byron se narodil v roce 1788 v Londýně. Okolo třinácti let zdědil po strýcovi titul barona, panství a majetek. Díky tomu si mohl dovolit studium na prestižní soukromé škole a později na Cambridgeské univerzitě.

Měl poněkud specifický způsob života, který zřejmě vyplynul z toho, že se bohatý mladý lord nudil. Objevil v sobě vášeň pro cestování a putoval se svým přítelem často směrem na jih - do Portugalska, Řecka, Albánie či Turecka. Například Řecko si oblíbil natolik, že se aktivně zajímal o jeho politické dění a přispíval na hnutí odporu. Cestování ho také nejednou inspirovalo k sepsání díla (Childe-Haroldova pouť; Vězeň chillonský).

Navzdory velkému počtu jeho milenek a dokonce obvinění z incestu to musel být citlivý a vnímavý člověk obdařený schopností psát velmi lehce.
Snad nejvíce ze všech tehdejších básníků ovlivnil světovou romantickou tvorbu. Stvořil novou formu básně, tzv. básnickou povídku. Jedná se veršovanou lyrickoepickou povídku, kde se postavy sice nevyvíjejí, ale lze i tak sledovat určitou dějovou linku. Hrdinové těchto povídek jsou často nešťastní, osamocení a bouří se proti nespravedlnosti a tyranii.

Byrona řadíme mezi romantické básníky zejména kvůli jeho velké fantazii, touze po úplné svobodě, vášni a trochu bohémskému životu.

V době, kdy byl Byron na vrcholu své tvorby, ho na našem území pochopil jen málokdo. Jedním z mála byl Karel Hynek Mácha, jehož tvorbu Byron velmi ovlivnil a podobnost Máje a Vězně chillonského je patrná na první pohled.

O POVÍDCE:

Básnická povídka vypráví o uvězněném zoufalém muži, jenž zůstal úplně sám v temné kobce švýcarského hradu Chillon.

Čtenář se z první části dozvídá, proč je vlastně hrdina zavřený a s kým. Zároveň zjišťuje, že vězeň je hrdý a statečný a vyznává jisté morální hodnoty. Za víru otce bojoval s dalšími šesti sourozenci a neustoupili nepříteli ani hlavu nesklonili. Ze sedmi uvěznili na hradě tři a zbyl už jenom on. Společnost mu dělá úzký paprsek světla, myši a pavouci. Zdá se to jako nejhorší trest, nechat člověka ve tmě, ve vlhku a ve společnosti pouze jeho zoufalých myšlenek.

Byron musel mít s vězněm několik společných vlastností, např. citlivost - v osmém zpěvu je popis smrti nejmladšího z bratrů. Každý na tomto místě musí cítit silné emoce.

V této povídce se stejně jako v Máji vyskytuje výrazný kontrast mezi čistou, věčnou přírodou a vlhkou, plesnivou kobkou. Po určité době si vězeň uvědomuje, že jediný smysl pro něj má už jen ta věčná příroda, která se za ty roky vůbec nezměnila. Kdyby mohl utéct, neutekl by, protože by neměl pro koho, byl na světě už úplně sám a natolik si zvykl na ten nekomplikovaný život v kobce, že když byl propuštěn, odcházel s povzdechem.

To, že je Vězeň chillonský čtivé a poutavé dílo, je zřejmě také způsobené subjektivním zabarvením příběhu a sympatickým veršováním.

Slovenskou verzi tohoto výpisku naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/citatelsky-dennik/george-gordon-byron/vazen-chillonsky.html