Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Devatenáct set osmdesát čtyři
• román patří mezi zásadní díla moderní světové literatury

Klasický antiutopický román o marném pokusu o vzpouru či jen uchování lidské důstojnosti uprostřed obludného totalitního superstátu.
Jsme v roce 1984, z pohledu autora v blízké budoucnosti. Svět je rozdělen na tři supervelmoci, v nichž panují podobné, do detailů promyšlené totalitní režimy. V jednom z nich, jménem Oceánie, žije Winston Smith, zaměstnanec Ministerstva pravdy, kde je jeho úkolem sofistikované falšování minulosti, aby vyhovovala současným hlásaným "pravdám". Pod pečlivě udržovaným povrchem loajálního člena Strany v něm ale hlodají pochybnosti a také prostá lidská touha po kousku soukromí. Už jen začít si potajmu psát deník bylo šílené sebevražedné rozhodnutí, setkání s mladou a vzpurnou dívkou Julií však Winstona navede směrem ke skutečně podvratné činnosti - i ke skutečné skrývané lásce. Je-li ovšem něco takového v Oceánii možné...
Vizionářská antiutopie podává nejen mrazivou karikaturu totality, jež do nejmenších detailů ovládá životy svých občanů, ale i studii strachu, loajality a zrady.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2015 (2. vydání tamtéž). Z anglického originálu Nineteen Eighty-Four přeložila Petra Martínková. Počet stran: 315. ISBN: 978-80-257-1325-9.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

George Orwell se narodil v roce 1903 v Indii. Jeho otec ho nechal po narození odvézt do Británie, kde studoval na prestižní soukromé střední škole Eton College. Po návratu do Indie začal pracovat u policie na území dnešní Barmy. Začala se u něho vyvíjet nenávist k imperialismu a přiklonil se k levicové politice. Stal se silným antifašistou a odsuzoval veškeré totalitní režimy.

V roce 1927 se opět vrátil do Británie a začal psát eseje a přispívat do novin. Roku 1936 se zapojil do španělské občanské války, kde byl zraněn a léčil se v Maroku. 2. světové války se nezúčastnil, neboť mu byla zjištěna tuberkulóza. Od roku 1940 pracoval pro BBC a přispíval do novin a časopisů.

Svůj velký román 1984 dokončil těsně před smrtí v roce 1949. Kromě tohoto románu je také známý pro novelu Farma zvířat.

O KNIZE:

Tento antiutopický román vypráví příběh o pravděpodobně posledním člověku v Evropě. George Orwell ho napsal v roce 1949 s jasným poselstvím varovat před totalitními režimy, před manipulací a před vzrůstající otupělostí lidstva. Jedná se tedy o sci-fi podobné tomu, jaké psal třeba Karel Čapek nebo Ray Bradbury (451 stupňů Fahrenheita). Antiutopický je proto, protože v něm autor naráží na jistou myšlenku stavu lidstva, formy vlády a života, která se vyvinula naprosto chybně a naprosto nesprávným směrem. Nikdy tedy nemůže zcela fungovat.

Autor používá kromě spisovného jazyka i výrazy tzv. newspeakové. Newspeak je oficiální jazyk fiktivní země Oceánie. Je sestaven na základě redukce zbytečných slov (např. proč říkat pěkný a ošklivý, když stačí říct pěkný a nepěkný apod.) Autor je také sám vypravěčem, jedná se tedy o er-formu.

DĚJ:

Děj se sice odehrává v Londýně, ale v úplně jiném Londýně, než jaký ho známe. Patří do země zvané Oceánie, která se rozkládá na území obou Amerik, Evropy a části Afriky. Kromě Oceánie ještě existuje Eastasie a Eurasie. V Oceánii vládne Velký bratr na principech angsocu (anglického socialismu). Vládne totalitně, a aby to fungovalo, vynalezl takzvaný doublethink, neboli podvojné myšlení.

To funguje na neustálých změnách v minulosti, kupříkladu Oceánie byla před měsícem ve válce s Eurasií a dnes je Eastasií, ale všichni přijmou, že byla odjakživa ve válce s Eastasií, prostě dojde k vymazání nějaké události z minulosti. Tak také zní jedno z hesel angsocu: "Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost."
Dalším prostředkem k nastolení pořádku je neustálé sledování obyvatelstva, všudypřítomné obrazovky nedopřejí člověku ani trochu soukromí. Když odhalí soudruha, který nemá čisté svědomí a myšlenky, hned ho nepopraví, ale nejdříve ho "vyléčí" a vštěpí mu lásku k Velkému bratrovi, sám se pak kaje a touží po trestu za zradu Velkého bratra. Společnost také funguje na protikladech - existují tři ministerstva: Ministerstvo lásky, které se stará o utrpení a mučení, Ministerstvo hojnosti, jež šíří bídu a hlad a Ministerstvo pravdy, které šíří lži. Také jedno z hesel zní: Válka je mír, svoboda otroctví a nevědomost je síla.

Winston Smith je úředník a člen režimní instituce ministerstva pravdy. Pochybuje o státním zřízení a miluje dívku Julii.
Julie je členkou antisexuální ligy mládeže, ale ve skutečnosti má stejné pochybnosti jako Winston, jehož miluje.
O'Brien je jejich nadřízený, který se tváří jako jejich stoupenec, ale nakonec je podvede.
Winston Smith pracuje na Ministerstvu pravdy, které záměně upravuje všechny zprávy a články tak, aby nikdo nemohl o ničem pochybovat. Winston při přepracovávání zpráv často přemýšlí o minulosti a ví, že fakta jsou jiná než ta pohádka, kterou je vláda krmí.

Zvrat v příběhu nastává tehdy, když potká Julii, která ho přitahuje a tráví s ní čas (to je rovněž zakázáno). Oba se shodnou, že O'Brien má stejný názor jako oni a určitě je členem nějakého bratrstva, jež jednou svrhne Velkého bratra. Navštíví ho a on jim přiznává, že skutečně je členem a do ruky se jim dostává kniha od Emanuela Goldsteina, známého odpůrce režimu, to ještě ale nevědí, že je to past. Kniha je zaujme a čtou si jí v bezpečném pokoji v prolétské čtvrti u obchodníka Charringtona. Jenomže pan Charrington je příslušník Ideopolicie a udá je O'Brienovi, jenž je také zradí. Jsou zatčeni, mučeni a nakonec obráceni k bezmezné víře k Velkému bratrovi.

I přes dřívější jistotu, že přece žádným mučením nejsou schopni změnit nitro člověka, se Winston a Julie navzájem zradí a už nikdy k sobě necítí tu lásku jako předtím.

VLASTNÍ NÁZOR:

Čtenář podle mého velmi ocení podrobné popisy a navození pochmurné, stísněné nálady. Díky tomu příběh vyvolává silné emoce, v jednu chvíli jsem měla sto chutí knihu naštvaně odložit, ale v další chvíli už jsem opět dychtila po jejím pokračování.

Bezprostředně po dočtení knihy 1984 jsem měla pocit, že románu rozumím, že jsem pochopila všechny části. Jenomže po přečtení doslovu od překladatele Milana Šimečky jsem si uvědomila, že není možné, abych něčemu takovému plně porozuměla. Já, která za svůj život neměla šanci žít (díkybohu) v totalitním Československu...