Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Levné knihy v Praze roku 2000 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu Nineteen Eighty-Four přeložila Eva Šimečková. Počet stran: 328. ISBN: 80-7309-002-3.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Zajímavé mi přišlo, že ačkoliv psal George Orwell proti komunistickému totalismu (zejména v knize Farma zvířat), sám se považoval za silně levicového demokrata. Ke svému přesvědčení se začal klonit už v raných letech, kdy po studiu střední školy v Anglii začal pracovat pro indickou policii v Barmě. Své práce ale po několika letech nechal a začal se věnovat psaní do novin. Účastnil se mimo jiné španělské občanské války, v níž byl těžce zraněn odstřelovačem. Proslavil se především románem Farma zvířat, jenž napsal během druhé světové války, které se nemohl účastnit kvůli tuberkulóze, kvůli níž také v roce 1950 zemřel. Ještě před smrtí stihl vydat své nejznámější dílo, a to právě román 1984.

O KNIZE:

Představit si život v totalitním státě, ve kterém není demokracie, svoboda tisku ani svoboda slova, bývá pro spoustu mladších lidí problém. Natož pak představit si život ve společnosti, v níž neexistuje možnost ani svobodného myšlení. A přesně v takovém místě žije i Winston Smith, jeden ze tří set miliónů obyvatel Oceánie.

Je rok 1984, nebo alespoň některý z roků kolem, jelikož letopočty už dávno nikdo nepočítá. Svět je a byl vždy rozdělen do tří států - Oceánie, Eurasie a Eastasie, které spolu od počátků věků válčí. Nebo je tomu jinak? A přesně tuto otázku si také začal klást Winston Smith.

Antiutopický román od George Orwella se odehrává ve fiktivním světě, jenž ale sdílí mnohé s tím naším. Do třicátých let minulého století byly tyto světy vlastně úplně identické, avšak jejich osudy se poté rozdělily. Zatímco u nás postupně začala rozšiřovat demokracie ve formě republik, na planetě Winstona Smitha vyhrála totalita. Státu vládne Strana v čele s Velkým bratrem, která ovládá celou historii. Nemůže totiž nastat případ, že by se Velký bratr spletl. A proto jsou všechny noviny i knížky, jež kdy vyšly, upravovány do současné situace.

Společnost je rozdělena do několika tříd. Nejvyšší třída, členové vnitřní strany, má různá privilegia a řídí chod státu. Winston však patří do nižší třídy, vnější strany. Zároveň s ním do ní patří velké množství dalších občanů Anglie a celé Oceánie. Nejnižší třída je nazývána třídou prolétů, tito lidé vlastně ani nejsou považováni za občany. Nikdo se o ně nezajímá ani se jich netýkají zákony Oceánie. Zato občané dvou horních tříd mají život víc než těžký. Všeho je málo, nikdo nežije v blahobytu, a i přesto všichni tvrdí, že se mají rok od roku lépe.
Pro mě osobně je rozdělení tříd v Oceánii velkou záhadou. Nepochopil jsem důvod, kvůli němuž mají proléti téměř neomezenou svobodu. Nikdo je nebere jako lidi, ale v podstatě mají lepší život než vyšší třídy, i když nemají přístup k některému zboží. Na první pohled jsou chudší a bez statusu občana, ovšem mají možnost zakládat rodiny, provozovat práci, kterou si vyberou, uchovávat staré věci i svobodně přemýšlet a dokonce i v omezené míře mluvit. Občané vnější strany mají život poněkud jiný. Veškeré jejich kroky kontrolují televize, které mají zároveň nainstalované kamery, a z každého jejich známého se může v mžiku vyklubat člen ideopolicie. Za zločin je kromě samotného vystupování proti straně považováno i nevhodné myšlení. Stačí, aby člověk pomyslel na cokoliv zakázaného, protistátního nebo i jenom radostného.

Myslím, že v úplně nejhorší situaci jsou rodiny. V roce 1984 vlastně pojem láska ani neexistuje. Lidé si nemohou volit zcela dobrovolně své partnery a jejich sňatky musejí být schváleny. Veškeré děti jsou v organizacích provozovaných Stranou vychovávané ke špehování a udávání svých rodičů. Straně už se dávno podařilo zrušit veškeré vztahy. Milostný život je nemožný a veškerá vášeň je zakázaná. I přes to všechno se Winston zamiluje a prožije milostný vztah.

Winston Smith je celkově velmi zvláštní člověk. Proti svému okolí je moc chytrý a hlavně si svou chytrost uvědomuje. Velké spousty chytrých a přemýšlivých lidí se již Strana zbavila. Avšak Winston na sobě nedá chytrost znát. Uvědomuje si také, že je skoro jediný, kdo zná skutečnost. Většina lidí netuší, že je s historií manipulováno, netuší ani, že dřív mohl existovat jiný život než ten, který žijí teď. A ti lidé, kteří nejsou se svým životem spokojeni a tuší, že lidé žili dříve lépe, než ve vybydlených rozpadajících se panelácích, byli vaporizováni. Být vaporizován neznamená jen být zastřelen, pod tímto pojmem se myslí kompletní vymazání z historie.

Osudnou se Winstonovi stala jeho spolupracovnice, Julie. Dívka, o níž si zpočátku myslel, že patří k ideopolicii. Avšak Julie byla jednou z mála, která si stejně jako její budoucí milenec aspoň částečně uvědomovala situaci a dokázala se chovat velmi obezřetně. V Juliině případě se jednalo o přehnané nenávidění odpůrců strany a předsedání spolku Anti-sexuální ligy mládeže. Sexualita byla přirozeně jako rozkoš také zakázána. Jediným důvodem k sexu byla oddanost straně a snaha zplodit děti.

Winston s Julií se do sebe zamilují a přes veškeré zákazy se snaží spolu trávit čas a užívat si. Dokonce se připojí k odbojové organizaci, jež se pod vedením Emanuela Goldsteina snaží zbořit totalitu Strany. Všechno začíná vypadat růžověji nebo alespoň méně černě. Mileneckému páru se podaří pronajímat si pokoj ve čtvrti prolétů a radovat se ze společných chvil, které tráví čtením Goldsteinovy knihy o fungování státu.

Problém nastává právě ve chvíli, kdy jsem se já jako čtenář začal domnívat, že se deprese, do nichž mě kniha uvrhla svou atmosférou, rozplývají a že tento příběh může mít alespoň částečně dobrý konec... Po nějaké době, ve které vztah Winstona s Julii začal nabývat lepších tvarů, se totiž ukázalo, že neexistuje žádná odbojová organizace. Neexistuje ani žádný Goldstein a jeho jméno je pouhou pastí na lidi, kteří by přemýšleli o rebelii. Oba si šokováni uvědomí, že byli od začátku svého vztahu sledováni a že na ně nečeká jiný osud než smrt. Netušili však, že existují i věci mnohem horší, než je vaporizace. Cílem Strany totiž není zbavení se nepřátel, nýbrž jejich totální zlomení. Po odpůrcích se chce jediné - zřeknutí se svých názorů a poslušné následování propagandy Strany.

Ve Winstonově případě, stejně jako ve většině ostatních, dosáhne Strana úspěchu. Po velmi dlouhém mučení je pokořen a v nejhorší chvíli se zřekne i toho jediného, co mu doposud zbývalo. Své lásky k Julii. Ke svému překvapení byl poté propuštěn a bylo mu dovoleno žít ještě po nějakou dobu na svobodě. Pokud se tedy dá život v Oceánii přirovnat ke svobodě. Avšak něco se ve Winstonovi přeci jen změnilo. Už nebyl jako dříve. Nyní miloval Velkého bratra!

VLASTNÍ NÁZOR:

Na rozdíl od Farmy zvířat se George Orwell ve svém nejznámějším románu nenechal inspirovat žádnými pohádkami. Naopak, román 1984 připomíná spíše horor. Depresivní atmosférou vycucává ze světa veškerou radost.

Ve chvílích, kdy jsem si říkal, že se už musí děj obrátit k lepšímu, se vždy ještě něco zhoršilo. Kniha se velmi podobá nejděsivějším nočním můrám, v nichž neexistuje žádné štěstí. Autorovi se zcela jistě podařilo vylíčit atmosféru dokonalé totality - takového systému, ve kterém lidé neví a ani nechtějí vědět, že existuje něco jiného. Tomu dosvědčuje i fakt, že všichni obyvatelé věří, že jejich životní úroveň se každým rokem zlepšuje.

Díky děsivé atmosféře i relativní uvěřitelnosti příběhu ve mně román zanechal velmi silný dojem. Myslím, že se jedná o velmi emotivní knížku, jež se pravděpodobně pozitivně nezapíše do paměti velkého množství čtenářů, ale zcela určitě si zasloužila zařazení do sta nejlepších knih od světově známého časopisu Time.