Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• antiutopický (dystopický) sci-fi román z roku 1949

Ústřední postavou románu 1984 je člen tzv. Vnější strany Winston Smith, jenž pracuje na Ministerstvu pravdy v oddělení záznamů. Jeho pracovní náplní je pozměňovat novinové články, výroční zprávy a jakékoliv další materiály, v nichž se vyskytly nějaké chyby či nejasnosti, které musí být buďto opraveny, anebo zcela odstraněny. Systém těchto korekcí vytváří Strana, jež kontroluje veškerý život v Oceánii. Jejím hlavním propagátorem je všemohoucí a vševědoucí Velký bratr, pravděpodobně imaginární postava, ovládající veškeré dění.
Winston Smith nenávidí svůj život a především nenávidí Stranu. Ví, že jeho práce je založena na lžích, že zásady Strany jsou nesprávné a tajně doufá v existenci jakéhosi Bratrstva, utajované organizace založené proti Straně...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Leda ve Voznici roku 2021. Z anglického originálu Nineteen Eighty-Four přeložil Jan Kalandra. Ilustroval Jindřich Janíček. Počet stran: 341. ISBN: 978-80-7335-647-7.

HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA:

Winston Smith - nekonfliktní, opatrný
Julie - divoká
O'Brien - vypočítavý, zlomyslný

DĚJ:

Winston pracuje na Ministerstvu pravdy. Jeho povinností je přepisovat staré články. Například když se minulý rok psalo o tom, jak se dávka čokolády na jednoho občana zvýší a ve skutečnosti se to nestane, přepíše starou zprávu tak, aby predikce Strany vyšla nakonec ještě s rezervou. Tedy že letos je čokolády více, než se předpokládalo, a tak ekonomika Oceánie prosperuje. Většina občanů vlastně ani neví, v jakém žijí roce. Ale to je nepodstatné.
Dalším geniálním nástrojem Strany je Novomluv (Newspeak). Novomluv je, jak z názvu vyplývá, nová forma angličtiny, kde jsou jakákoli slova, díky kterým by mohlo dojít k protistátní činnosti, zakázána. Jak byste totiž chtěli naplánovat vzpouru, když tuto skutečnost ani nemůžete pojmenovat? Jak chcete přídavnými jmény popsat nedostatky Strany, když nebudou existovat žádné jejich podoby?

Winston jednoho dne spáchá něco nepovoleného. Začne si psát deník. V Oceánii se jakákoli forma záznamu momentálního systému trestá. Kdokoli s rozporuplným a protistranickým myšlením, které bude zachyceno myšlenkovou stráží, bude vysublimován. Zmizí. Stojí mu to za ten risk? Možná. Má co ztratit? Ne. Tak na čem sejde?

Po několika dnech psaní ho začala sledovat nějaká Stranička. Byla to jedna z těch mladých a aktivních levičáků. Těch, co chodili na všechny akce a kolem pasu nosili asexuální pásek. Ten propagoval zánik jakékoli kopulace čistě z nezávazných a volnočasových důvodů. Jedinou správnou cestou je své geny předat a nadále pracovat jako předtím, tvrdě a důsledně.

Winston začal být opatrný. Jednoho dne, když kolem něj prošla, strčila mu do kapsy papírek: "Chci se sejít."
Kdy? Kde? Jak? běželo Winstonovi hlavou.

Týden se míjeli, než se na obědové přestávce našla chvíle, kdy by nebyli slyšet na kamerách. Až tehdy si Winston uvědomil, jak je ve skutečnosti osamělý. S manželkou se neviděl několik let a v práci...v práci je snad jen jeden člověk, který mu rozumí, a to i přestože s ním nikdy nemluvil. O'Brien.

Winston si dával dobrý pozor, aby nevypadal podezřele. Ale Velkého bratra nenáviděl. Celý systém nenáviděl. Ostatně donedávna nenáviděl i Julii, než si s ní začal milostný románek.

Dny plynuly. Milenci se potkávali jen dvakrát až třikrát do měsíce. Pokaždé na jiném místě a tak, aby je nikdo nespatřil. Ale takto to nešlo táhnout donekonečna. Winston s Julií se pomátli. Dostali se blíž k O'Brienovi. Blíž k Bratrstvu, spolku, který se snažil svrhnout Stranu. Obdrželi knihu, kde jim mělo být vše vysvětleno. Četli celou noc.
Ráno se však neprobudili podle plánu. Strana je chytla! A v čele s O'Brienem. Ten je ve skutečnosti nalákal do pěkné pasti. Nic takového jako Bratrstvo existovat nemůže! Velkého bratra nelze svrhnout, stejně tak jako celou Stranu!

Oba je odvedli na Ministerstvo lásky. (Celkově byly jenom čtyři: Ministerstvo pravdy, Ministerstvo dostatku, které způsobovalo hladomor, Ministerstvo míru, kde vznikaly rozbroje, a již zmíněné Ministerstvo lásky, kde se mučilo.)
Winston i Julie byli rozděleni do jiných cel. Byli vyslýchání několik hodin. Mučeni hladem a bolestí zlámaných kostí. Utrpení v podobě, ve které jej nikdy nezažili. Nejhorší byl však úmor psychický.
"Kolik je dva plus dva? Čtyři? Ale co když řekne Strana, že výsledek je pět? Kolik bude dva plus dva?"

Winston chtěl nakonec podlehnout, ale ono to nešlo. Po několikahodinovém vymývání mozku přišel zpět do cely. Nenáviděl Velkého bratra. Myšlenková stráž už si pro něj šla, věděl to. Je konec. Pojede na stojedničku...

Stáli přede dveřmi. O'Brien otevřel. Představte si tu nejodpornější techniku mučení. Strana vám ji jde právě naservírovat. Krysy. Winston z nich měl panickou hrůzu. Přivázali ho na lehátko. Na oblast břicha položili klec s tím hanebným zvířetem. Donutili Winstona sníst sýr a co se dělo dál, to si můžete domyslet. Pro hladovou krysu je prokousání tělem jediná možnost příjmu potravy. Winston křičel z plných plic: "Ne, mně ne, mně ne! Prosím, ne! Udělejte to jí! Udělejte to Julii! Mně ne! Udělejte to jí. Já nechci!"

Winston se rozhlédl po městě. Krása. Koukal na lidi. Byl šťastný. Co jsem to jen dělal za hlouposti, běželo mu hlavou, vždyť ten muž je ideálem člověka. Na obrazovkách se objevil obličej Velkého bratra. "Sláva Velkému bratrovi, sláva!"
"Velký bratr! Velký bratr! Velký bratr!" skandoval dav. Winston se pousmál a šel se k nim přidat...

MYŠLENKA:

Zbavit lidi kritického a sebekontrolovatelného myšlení, připravit je o všechna osobní práva, omezit a sledovat každý jejich krok. Lidé zkrátka potřebují mít čemu věřit a Strana v čele s důkazy nepodloženou existencí Velkého bratra jsou představiteli nového hnutí. Hnutí, které vám nalinkuje každý pohyb tak, aby ho následně obrátilo ve vlastní prospěch. A pokud tímto systémem jakkoli opovrhujete či mu vzdorujete, Strana vás stejně pomocí mučení donutí názor změnit. Nulová svoboda, pouhá povinnost pracovat pro stát. A i když je již velká většina světa spíše pravicově smýšlející, stále se najdou země jako Severní Korea, jež se dokonce považuje za "lidově demokratickou", ve kterých se systém omezování lidských práv čím dál více přibližuje Orwellovu románu. Jeho strach promítnutý do tohoto díla je tedy stejně jako ve Farmě zvířat naprosto nadčasový. Prakticky neviditelná kamerová a nahrávací zařízení, díky nimž lze odposlouchávat každičké slovo od slova, jsou již prostředky současnosti. Lidé se však málokdy doopravdy poučí. A u knih to platí dvakrát tolik, protože tak, jak tomu autor předpověděl, lidé se čím dál více intelektuálnímu a filozofickému dílu straní. Možnému scénáři absolutnímu ovládnutí obyvatelstva se tedy my jako konzumní společnost konstantně blížíme. Nakonec je pouze na nás, zda se režimu podvolíme, nebo ne.