Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Fortuna Libri v Praze roku 2020. Z anglického originálu Nineteen Eighty-Four přeložila Eva Šimečková. Počet stran: 268. ISBN: 978-80-7546-319-7.

HLAVNÍ POSTAVY:

Winston - pracuje na Ministerstvu pravdy; obyčejný, vybočuje oproti ostatním lidem
Julie - pracuje na Ministerstvu pravdy; má vlastní myšlenky, dobře hraje zastánkyni Strany

SHRNUTÍ DĚJE:

Příběh se odehrává v postapokalyptickém světě, kde vládne Strana. Svět je rozdělen do třech velmocí - Oceánii, Eurasii a Eastasii. Všude jsou plakáty s nápisem VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE, který je hlavou Strany, jejíž hesla jsou VÁLKA JE MÍR, SVOBODA JE OTROCTVÍ, NEVĚDOMOST JE SÍLA. Tajná policie sleduje lidi pomocí televizí, které nejdou vypnout. Lidé mluví newspeakem, který neustále zmenšuje slovní zásobu. Lidé s přesností neví, jaký je rok a v Londýně se nachází čtyři hlavní ministerstva - Ministerstvo pravdy (v newspeaku Pramini), které obstarává informace, stará se o zábavu, školství a umění; dále je tam Ministerstvo míru (v newspeaku Mírmini), jež dělá vše okolo války; Ministerstvo lásky (v newspeaku Lamini) obstarává právo a pořádek; poslední z ministerstev je Ministerstvo hojnosti (v newspeaku Hojmini), které se stará o hospodářské záležitosti. Všechna ministerstva přitom dělají přesný opak jejich názvu, jelikož například Ministerstvo hojnosti produkuje hladomor, Ministerstvo pravdy přepisuje historii a Ministerstvo lásky mučí lidi.

Winston pracuje pro Stranu, konkrétně na Ministerstvu pravdy, kde přepisuje historii. Konají se povinné dvě minuty nenávisti, kde si lidé sednou a nepřítel lidu Emanuel Goldstein, o němž se proslýchá, že ani neexistuje a Strana si ho vymyslela, začne na velké obrazovce mluvit proti straně a lidé na něj začnou nadávat a skandovat jméno Velkého bratra. Je nemožné se nezapojit, jelikož kdyby si toho kdokoliv všiml, tak hrozí vaporizace, což je úplné vymazání člověka. Přepíší všechny články, upraví všechny fotky, jen aby na nich nebyl vaporizovaný člověk, prostě jako kdyby nikdy nežil. Winston se při dvou minutách nenávisti podívá na O'Briana a pozná, že si myslí to samé jako on samotný a nesouhlasí se Stranou. Pomalu mu začne důvěřovat.

Jednou Winston potká dívku Julii, do níž se zamiluje a která si o Straně myslí to samé, jen to umí velmi dobře hrát, proto ji ze začátku Winston nenáviděl. Láska je zakázaná, a proto jsou donuceni se scházet tajně, například v opuštěném bytu bez televize, aby je nikdo neodposlouchával. Winston si myslí, že O'Brian je ve skupině, která je proti Velkému bratru, což se mu potvrdí tím, že mu dá knihu Teorie a praxe oligarchického kolektivismu od odpůrce režimu Goldsteina. V knize je vysvětleno opravdové fungování světa.

Následně se v díle stane zvrat a zjistí se, že O'Brian je celou dobu členem ideopolicie, což je tajná policie. Winston s Julií jsou odvedeni do Ministerstva lásky, kde jsou mučeni. Snaží se je znovu donutit věřit ve Stranu a Velkého bratra. Pomocí krys, kterých se Winston bojí, se jim podaří ho zlomit a znovu uvěří že 2 + 2= 5. To samé se jim povede i s Julií, a když se později potká s Winstonem v hospodě U Kaštana, tak ho nepozná. Díky mučení tedy oba zapomněli jejich vlastní myšlenky i na jejich lásku. Oba znovu zbožňují Velkého bratra společně a jsou opět jen kolečkem v systému, bez názoru...

VLASTNÍ NÁZOR:

Knihu jsem začala číst díky tomu, že jsme ji probírali na čtenářském klubu. Jelikož mě bavil úryvek, tak jsem se rozhodla si ji přečíst celou. Byla to rozhodně zajímavá kniha, ale byly tam i části, které mě nebavily a díky tomu jsem měla nutkání přeskakovat stránky. Ale jakmile se člověk prokousal tím nudným, jako například vysvětlování pravidel světa, tak to bylo hezky napsané a čtení šlo rychle. Opět je to kniha, kterou bych doporučila všem, jelikož se dá moc hezky interpretovat a je to jedno z hodnotnějších děl. Rozhodně stojí za přečtení. I když to dost často bylo nudné, zajímaly mě podrobnosti onoho světa i to, jak vše funguje; včetně toho, co bylo popisované v té knize, kterou Winston dostal. Pro mě to nebyla kniha, kterou bych normálně četla. Nebyla jsem schopna ji číst hodně času v kuse, prostě jsem ji musela číst na etapy. Děj mi připadal hodně pomalý, ale v této knize to nebyla ta hlavní věc. Určitě si plánuji přečíst ještě něco od Orwella, jelikož jsem si tuto knihu celkem užila, ale nejspíš to nebude nějak brzy.