Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je rok 1984, všechno ovládá Strana v čele s Velkým bratrem. Lidé se dělí na milující Velkého bratra a na proléty, normálně žijící chudinu ve vlastních čtvrtích, lidi-zvířata, nestarající se o nic, jen jak mít peníze na pivo, sex a loterii. Strana u svých členů postupně odbourává rodinu (děti jsou vychovávány, aby špehovaly vlastní rodiče, k fanatické nenávisti k ideozločincům), sex, který není za účelem plození dětí, je považován za zločin; proléti se množí jak králíci.

Čtyřicátník Winston Smith je navenek plně angažován, ale uvnitř s jednáním strany nesouhlasí. Právě do prolétů vkládá později svou naději ve změnu. Sám Smith pracuje na Ministerstvu pravdy v oddělení, které má na starosti doslova ničení minulosti - např. je-li nějaký ideozločinec zabit, je okamžitě vymazán odevšud, kde byla o něm zmínka. Strana hlásá jednu se svých pravd - "Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost." V každém bytě je Obrazovka, která neustále sleduje každé dění v místnosti. Je vytvářen newspeak - nový způsob mluvy - neexistuje dobrý X špatný, zlý - je jen dobrý X nedobrý apod. Je nařízeno milovat Velkého bratra.

Největším zločinem je totiž ideozločin - provinění se špatným myšlením. Už špatná myšlenka znamená smrt. Až vás dostanou, nebudete jen tak zabiti. Nestačí se ke všemu přiznat, zradit všechny a všechno. Musíte uznat, že jste se mýlili, že pravdu má Strana a vy jste byli nemocní. Že 2+2 se nemusí rovnat 4. Že pokud Strana říká, že je to pět, opravdu to je pět. A nestačí to říct, musíte tomu úplně věřit a milovat Velkého bratra.

Při "Dvou minutách nenávisti" Emanuela Goldstaina, hlavního odpůrce Strany, konaných povinně každý den, se Winstonovi zdá, že jeho nelibost vůči Straně sdílí i další z důstojníků - O'Brian. V té době se Winston sblíží s dívkou Julií, udržuje s ní pravidelný sexuální styk, což je také přísně zakázáno. Smluví si s O'Brianem schůzku a slíbí věrnost Bratrstvu, seskupení pod Goldsteinem.

Za nějaký čas jsou Winston s Julií zatčeni, vyslýcháni a mučeni - O'Brian byl celou dobu na straně Velkého bratra. Ideozločinci nebývají rovnou zabíjeni jako dříve, jejich myšlení je mučením měněno na "správné", poté jsou propuštěni a za neurčitý čas jako z čistého nebe zastřeleni. Smith nejprve tlakům odolává, ale ani on není dostatečně silný. Každý změní své myšlení po pobytu v místnosti 101, kde je na každého použita "zbraň", jíž se nejvíc bojí. Zradí i Julii, přestože ji miloval.

Jeho myšlení je po propuštění přímo vzorné...

Od prvního dne na Ministerstvu lásky se v něm mnoho změnilo, ale ke konečné, nevyhnutelné, uklidňující změně došlo až teď.
Hlas z obrazovky stále ještě chrlil hlášení o zajatcích, válečné kořisti a vraždění, ale řev venku trochu ztichl. Číšníci se vraceli ke své práci. Jeden se blížil s lahví ginu. Winston ve svém blaženém snu ani nevěnoval pozornost tomu, že mu dolévá sklenici. Už neběžel, ani nejásal. Byl zase na Ministerstvu lásky, všechno bylo odpuštěno, duši obviňoval. Šel bíle kachlíkovanou chodbou a měl pocit, že svítí slunce. Za ním kráčel ozbrojený dozorce. Dlouho očekávaná střela mu vnikala do mozku.
Vzhlédl k té obrovské tváři. Čtyřicet let mu trvalo, než pochopil, jaký úsměv se skrývá pod černým knírem. Jaké kruté a zbytečné nedorozumění. Jak sveřepě a tvrdohlavě prchal před laskavou náručí! Dvě slzy, nasáklé ginem, mu stékaly ke kořeni nosu. Ale to bylo v pořádku, všechno bylo v pořádku, boj skončil. Zvítězil sám nad sebou. Miloval Velkého bratra.