1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů.
Antiutopický román
1984 líčí praktiky krajně totalitní společnosti.
Román má v zásadě jedinou hlavní postavu - Winstona Smitha, ostatní lidé jen sporadicky vstupují do jeho života a utrpení. Mezi nimi patří významnější místo Julii, jeho milence a vyšetřovateli O'Brienovi.
Román se odehrává v Londýně v roce 1984, a to v utopickém světě permanentně ohrožovaném válkou tří znepřátelených kontinentů - Oceánie, Eurasie, Estasie. Oceánie vládne Velký Bratr, postava s nejasnou identitou, a její mocenská struktura tvoří jednu z nejagresivnějších forem totality. Politické zřízení ovládá ideologie Angsocu (anglický socialismus) a myšlení lidí je kontrolováno uměle zaváděným jazykem - newspeakem. Strana pomocí všudypřítomného videosystému a odposlechu řídí nejprivátnější sféry lidského života, k čemuž jí slouží tzv. ideopolicie. Nejtěžším zločinem je ideozločin, tj. provinění se špatným myšlením. Společnost dospěla k nejvyššímu morénu způsobu myšlenkové aktivity - doublethinku, který umožňuje věřit zároveň dvěma protichůdným faktům. Asi 85 % obyvatelstva Oceánie tvoří "proléti", žijící v podmínkách horších než zvířata a s životními potřebami redukovanými na sex, pivo a státní loterii. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, které paděláním tiskovin falšuje historii, a právě v prolétech vidí naději na pád režimu, neboť zatímco strana u svých členů systematicky likviduje rodinný život a trestá sexuální aktivitu, spodní vrstvy obyvatelstva se nekontrolovatelně množí. Winston postupně odhaluje děsivé principy fungování diktatury, nepřichází ale na to, proč strana tolik lpí na moci, když z vlády ničím neprofituje. Winstonovo protistranické myšlení je brzy odhaleno a je fyzicky i rozumově týrán v podzemí Ministerstva lásky. Na svobodu je propuštěn se zcela přeprogramovaným myšlením jako oddaný milovník Velkého Bratra.
Román má jednoduchou kompoziční výstavbu, ale o to sugestivnější obsah. Je na něm pozoruhodná metajazyková rovina, v níž Orwell uvažuje nad spojitostmi jazyka a lidského myšlení. Je-li lidem odebrána možnost svobodného vyjadřování a jejich jazykové kompetence se zúží na omezenou množinu frází a významově vyprázdněných hesel, degeneruje jejich schopnost tvůrčího a kritického myšlení. Strana je v tomto ohledu vyzbrojena jak newspeakem, jehož gramatické principy jsou v knize vyloženy, tak oficiálním rejstříkem sloganů typu "Válka je mír", "Svoboda je otroctví", "Nevědomost je síla". Z lexikálního hlediska je zajímavý systém nejrůznějších zkratkovitých slov, které se také podílejí na redukci významů a zastírají pravý původ pojmenování. Vyprávění je proloženo textovými vsuvkami dokumentů, které se Winstonovi dostávají do rukou, a pasážemi komentujícími a vysvětlujícími způsob života v Oceánii. Některé reálie odkazují k autentickému světu, některé ho hyperbolizují, jiné jsou zcela fiktivní.