Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Levné knihy v Praze roku 2009. Z anglického originálu 1984 přeložila Eva Šimečková. Počet stran: 261. ISBN: 978-80-7309-808-7.

OBSAH:

Antiutopický román se odehrává v Londýně roku 1984. Svět je v tu dobu rozdělen na tři supervelmoci - Oceánii, Eurasii a Estasii, které proti sobě ustavičně válčí. Není to však opravdová válka, jejím smyslem je pouze udržet v zemích takovou nuznou úroveň života, aby mohla všude vládnout absolutní totalita.

Náš hlavní hrdina, Winston Smith, je obyvatelem Oceánie, která je pod vedením Velkého Bratra a Angsocu (Anglický socialismus). Velký Bratr je absolutní vládce země bez jasné identity - vlastně to ani není doopravdy člověk, je to ztělesnění Strany, která bude žít věčně a která stmeluje lid dohromady. Myšlení lidí je kontrolováno umělým jazykem - newspeakem, a doublethinkem, což je dvojí způsob myšlení, kdy člověk zná dvě naprosto protichůdná fakta, ale namísto toho, aby si vybral to věrohodnější, tak věří oběma. Heslo Strany jsou tři fakta, která umocňují doblethink - "Mír je válka", "Svoboda je otroctví", "Nevědomost je síla".

Strana pomocí všudypřítomných obrazovek a mikrofonů umožňuje sledovat každý pohyb občanů Oceánie, díky čemuž může odhalit a potrestat každý ideozločin. K tomuto účelu slouží ideopolicie, která je prakticky všudypřítomná.

Asi 85 % obyvatelstva celé Oceánie tvoří proléti, kteří žijí v podmínkách absolutní nouze. Jsou však méně sledováni než příslušníci "vyšších vrstev", takže paradoxně jsou na tom lépe než oni. Nad nimi stojí příslušníci Vnitřního kruhu a Vnějšího kruhu, což je jakási elita národa.

Hlavní postava, Winston Smith, pracuje na Ministerstvu pravdy. Název této instituce je poněkud zavádějící, protože se zde nechrání pravda, ale je vytvářena za pomoci lži. Vše od knih po letáky je přepisováno, aby veškerá fakta zapadala do filosofie a činů Strany. Když se například v jednom roce napíše, že výroba čokolády stoupne příští léto o 40 %, přičemž skutečnost je taková, že stoupla pouze o 10 % (a ani to vlastně není pravda), je nutné přepsat všechny materiály, které se kdy o výrobě čokolády zmínily tak, aby odpovídaly přítomnosti.

Winston postupně zjišťuje, že na rozdíl od svých spolupracovníků, kteří slepě důvěřují Velkému Bratru a všemu, co je jim nalháváno, je on jiný. Neumí myslet v doublethinku a neztratil paměť. Uvědomuje si, že kolem něj není žádný blahobyt, jak je neustále hlásáno, ale že je tu jen lež a manipulace s lidským vědomím. Winston vidí jedinou naději v prolétech, protože nevěří, že by si lid jednou neuvědomil, jak je utlačován, a nepokusil se o vzpouru. Další jeho nadějí je existence Bratrstva, což mají být odpůrci Angsocu, kteří se neustále snaží režim svrhnout. Za jednoho z Bratrstva považuje svého spolupracovníka O'Briena.

Je velkým riskem, když se Winston rozhodne, že si začne psát deník. Není to sice přímo protizákonné, protože v Oceánii ostatně žádné zákony neplatí, ale kdyby jej skrze obrazovku v jeho bytě někdo zahlédl, jak zapisuje své nejniternější myšlenky do deníku, dopadlo by to s ním velmi špatně. Winston si postupně začne uvědomovat, že kolem sebe nemá žádné spojence - prakticky každý je stoprocentně oddaný Straně a nikdo by neváhal kohokoli udat. Zachází to dokonce tak daleko, že děti běžně udávají své rodiče.

Jakmile je někdo obviněn z ideozločinu, je vaporizován. Vaporizace je proces, při němž je člověk prakticky smazán ze světa - každá sebemenší zmínka o něm je přepsána tak, aby o něm nikdo nemohl nic dohledat. I Winston si je jistý, že jednoho dne bude sám vaporizován, protože Straně nemůže uniknout žádný ideozločin, dokonce ani ten, který se odehrává jen v hlavě. Cokoli může člověka prozradit - nervový tik, nedostatečné nadšení při dvou minutách nenávisti, podivné pohledy. Právě pro tento účel si píše svůj deník, který - jak doufá - se jednoho dne dostane do rukou nějakého správného člověka, jenž od něj pravdu převezme (za tohoto člověka považuje O'Briena). Zároveň si však uvědomuje, že v tomto paranoidním světě je něco takového velmi nepravděpodobné.

Winston se díky svému ideozločinnému chování stává paranoidním. Má pocit, že ho někdo sleduje, aby ho mohl udat, obzvláště podezřelá mu přijde jedna černovlasá dívka z oddělení literatury, která navíc pracuje pro Protisexuální ligu. Když mu při jedné vhodné příležitosti předá dívka nenápadně lísteček, myslí si Wilson, že to nějak souvisí s tím, že ho ideopolicie odhalila. K jeho překvapení je však na vzkazu napsáno, že tajemná dívka jej miluje.

Dívka, jež se jmenuje Julie, započne s Winstonem milenecký vztah. Protože láska je ideozločin, musí se ukrývat. Nakonec najdou stálý úkryt v pokoji u jednoho starožitnictví, který si pronajmou. Brzy na to se Winston od O'Briena dozví, že mýtické bratrstvo doopravdy existuje. Jeho vůdcem má být Goldstein - kdysi spolupracovník Velkého Bratra, nyní nepřítel Strany číslo jedna. Winston s Julií dostanou Goldsteinovu Knihu, kterou si má každý člen Bratrstva přečíst. Předčítá Knihu i Julii, ale ta je příliš ovlivněná Angsocem, než aby ji pochopila - jako ostatní ji každá větší intelektuální námaha nudí a nezajímá. Kniha obsahuje vysvětlení činů Strany, nedostává se však k motivaci. Winston tedy ví jak, ale neví proč. Možná by to zjistil, kdyby stačil spis dočíst - do pokoje však vráží ideopolicie. Dozvídáme se, že majitel starožitnictví nebyl žádný prolét, ale ideopolicista.

Julie i Winston jsou zatčeni a odděleni od sebe. Winston je převezen na Ministerstvo lásky, kde je zavřen s ostatními do cely, aby čekal na svůj výslech. Nakonec se ho doopravdy dočká - je mučen a ponižován, dokud nepřizná cokoli, i to, co nikdy neudělal. Poté si pro něj přichází O'Brien, který na Ministerstvu lásky pracuje. Není to žádný člen Bratrstva, to byl jen jeho výmysl. Tvrdí, že celé společenství odpůrců Angsocu je vlastně jen lež, která má sloužit k upevňování víry obyvatel ve Velkého Bratra. Nyní přichází další stádium Winstonovy "přeměny" - musí uvěřit tomu, co Strana tvrdí. Dvě a dvě už nejsou čtyři, ale pět. Cokoli, co strana řekne, musí být pravda, ať už to jakkoli odporuje logice. Jakmile Oceánie skončí válku s Estasií a začne válčit s Eurasií, musí všichni uvěřit, že s Eurasií se válčilo odnepaměti a že Estasie byla vždy spojenec. Winstonova mysl se musí zlomit a naučit se doublethinku.

Winstonova převýchova je již skoro u konce. Musí již jen být definitivně pokořen, k čemuž slouží místnost 101. Tam na každého čeká to, čeho se nejvíce bojí. U Winstona jsou to krysy. Jeho psychika takový tlak nezvládne a roztříští se na kousky, které může Strana svými lžemi slepit zase dohromady. Ve chvíli absolutního ponížení Winston dokonce žádá, aby namísto něj posadili Julii, čímž ji definitivně zradí.

"Dokonalý" Winston je propuštěn na svobodu. Věří všemu, co Strana řekne, nepamatuje si nic z minulosti a jeho city jsou omezeny jen na lásku k Velkému Bratru. Dokonce potká i Julii, která si prošla tím samým co on, ale z jejich lásky již nezbylo vůbec nic...

CITÁT Z KNIHY:

"Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost; kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost."

VLASTNÍ NÁZOR:

Orwell se na rozdíl od většiny svých kolegů nedal strhnout poválečným nadšením a vytvořil příběh tak děsivý, až z toho čtenáře při čtení mrazí. Jen si sami představte, že by vám jednoho dne všechno sebrali, přestěhovali by vás do pokoje, který by byl dvacet čtyři hodin denně sledován, a odebrali by vám výhody moderní doby, jako je například mikrovlnka, čokoláda a žiletky.

Zvláštní na románu je to, jak spisovatel uvažuje nad spojitostmi jazyka a lidského myšlení. Jeden zaměstnanec Ministerstva pravdy, které má na starosti vydání slovníku newspeaku, vysvětluje Winstonovi, jaký účel má nová řeč, která naprosto zásadním způsobem omezuje slovní zásobu jen na základní výrazy. Pokud totiž lidé budou mít jen velmi malou slovní zásobu, nebudou moci kreativně přemýšlet a degeneruje jejich schopnost postavit se proti režimu. Jediným cílem newspeaku je tedy zúžit rozsah myšlení. Ideozločin se stane nemožným, protože nebudou prostředky, kterými by se dal vyjádřit.

Kniha se mi velmi líbila, i když se nečetla zrovna snadno. Přišla mi depresivní, beznadějná, mrazivá. Ke konci mě napadlo, že kdyby byl Winston zabit a jeho myšlení by nebylo pozměněno k obrazu ideálů Angsocu, nevyznívala by kniha až tak děsivě. Myšlenka, že lidské myšlení je možno překopat od základů a tím přetvořit celého člověka, je pro mě mnohem strašlivější než fakt, že lidskou bytost je možno zabít.