Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Z anglického originálu Animal Farm (1979) přeložil Gabriel Gössel; vydavatelství a nakladatelství Práce (1991); 80 stran.

"Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu."

SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA, PROSTŘEDÍ:

Alegorie; zvířecí společnost podléhá vlivu jedinců, kteří s ní manipulují - paralela s totalitními režimy. "Diktatura" člověka nahrazena společností, kde "všechna zvířata jsou si rovna", nakonec se ale uplatnilo dokončení "ale některá jsou si rovnější"; oslovení "vůdce", "soudruhu", "soudružko"; veřejné popravy za "zradu" či nesmyslné prohřešky, ...

POSTAVY:

Ve zvířecí společnosti se vyskytují různé lidské typy a vlastnosti. Napoleon je nelítostný sobec manipulující s "duševně slabšími", Kuliš naopak naivní, ale vše začínal s dobrým úmyslem. Pištík, další zástupce prasečí populace, zase uměl tak bravurně lhát, že dokázal "udělat z černého bílou", čehož bylo při manipulaci se zvířátky hojně využíváno. Klisna Lupina zastupuje "matku všech" , rozvážnou, ale také přespříliš důvěřivou. Valach Boxer dělá tu nejtěžší práci a je pro systém zapálený a až moc dobrosrdečný.

DĚJ:

Zvířátka na farmě se pod vedením chytrých prasat Kuliše a Napoleona rozhodnou skoncovat s nadvládou člověka - "Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel, každý, kdo chodí po čtyřech nebo má křídla, je přítel." Prasata jim slíbí, že budou dostávat více žrádla a budou méně pracovat, učí je číst, pořádají schůze, kde se o všem hromadně hlasuje, každý má svou funkci a svá práva, všechno patří všem. Zprvu to vypadá na ideální společnost, ale to jen do doby, kdy se prasata začnou separovat. Zvířátka jim slepě věří, ta hloupější, ale i ta chytrá se nechají lehce přesvědčovat o zjevných nesmyslech (prasata nemusí pracovat, protože mají spoustu duševní práce s řízením chodu farmy, ...). Kulišovy myšlenky jsou čisté a chce dostát svým slibům, ale je ostatními prasaty, hlavně Napoleonem, vyhnán a prohlášen za veřejného nepřítele a zrádce. Napoleon se naopak dosadí na post "vůdce", svoji moc upevňuje strachem "poddaných" z jím vychovaných psů, kteří mají rozkaz neposlušným zvířátkům prokousnout hrdlo. Obyvatelům farmy se vede čím dál hůř, tedy kromě prasat, kteří dokonce spí v postelích, pijí alkohol, chodí po dvou nohách, oblékají se a přejídají. Nakonec dokonce začnou vést podezřelé obchody s lidmi, původními nepřáteli. Na úplném závěru se ocitáme v místnosti, kde se kvůli banalitě do krve hádají "obchodní partneři" - prasata a lidé. Není už ale poznat, kdo je kdo, všichni mají charakterové rysy obojího.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Poukázání na to, jak lehce se z původní hezké myšlenky "všichni jsou si rovni" stává "všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější". Jak se zvířata k nerozeznání podobají lidem a lidi zvířatům. Idea je dobrá, ale není možné ji naplnit, protože se vždycky najde někdo, kdo důvěřivosti zneužije.

ZAJÍMAVÁ ČÁST:

Hodně se mi líbily všechny vyhrocené situace. Nejvíc tehdy, když se poslušný a pracovitý valach Boxer strhal a zeslábl a byl poslán na popravu - ke koňskému řezníkovi. Ostatnímu zvířectvu prasata namluvila, že si ho odvezl lékař, který auto s nápisem "řezník" jenom zdědil. Napoleon ale prý byl přítomen smrti Boxera na operačním stole. Poslední jeho slova prý zněla, aby zvířata více pracovala a že vůdce má vždycky pravdu.

JAZYK, ŽÁNR:

Bajka neobvyklého rozsahu - slabší knihy; barvité popisy, přiléhavé výrazy, hojný výskyt přímé řeči, bez archaismů a zastaralých slov.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha se četla doslova "jedním dechem". Někdy jsem kroutila hlavou v němém úžasu, někdy jsem se usmívala, když jsem narazila na další narážku na totalitní režimy. Nejprve jsem si myslela, že Farmu zvířat Orwell napsal jako kritiku komunismu, ale bylo to už v roce 1943. To mě přesvědčilo o nadčasovosti knihy a předvídatelnosti určitých, hlavně rudých politických směrů.