Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní postava příběhu (kniha je psána tak, že nemůžeme odvodit, zda se jedná o muže či o ženu) má dvě sestry - Isabelu a Annu. Matka rovněž žije ve stejném domě, otce během války zajali a odvedli pryč.
Annin manžel byl členem Legie francouzských dobrovolníků proti bolševismu. Anna jeho postavení zneužívala k terorizování svého okolí, proto na ně někdo spáchal atentát. Annin manžel zemřel, ona sama přežila a po obsazení Francie si našla nacistického milence - Volkera.

Postava se živí vyučováním němčiny a literatury. Když byli někteří němečtí autoři zakázáni a bylo nutné je vyřadit z oficiální knihovny, našel se pro ně úkryt ve sklepě - v jakési ukryté a provizorní čítárně.

Oficiálně do tohoto života patří také choť Saša, pouze však po formální stránce, neboť mezi manžely nikdy nedošlo k žádnému pohlavnímu styku a v podstatě spolu ani nikdy nekomunikovali. Jenom žili vedle sebe.

Před okupací přinášel mladý voják zprávy z nacistických novin, aby byly přeloženy do francouzštiny. Při čekání na dokumenty si prozpěvoval Chopinova nokturna.
Během okupace pak byla nutná činnost opačná - spolupráce s nacisty na překladech německých projevů do francouzštiny.
Jednou, při čekání na další část dokumentů na překlad, se ve stejné chodbě objeví onen mladý voják a vypraveč/ka ho v náhlém hnutí mysli odvede pryč a schová ho u sebe ve sklepě, aniž by na to kdokoliv přišel.

S Hermanem (tak se voják jmenoval) ve sklepě to ovšem nebylo tak jednoduché. Bylo potřeba vynášet mu tajně nočník a někde shánět beztak už dost hubené příděly jídla.
Z různých starých hadrů a věcí mu potajmu spíchli něco jako matraci a rovněž dostal dvě otcovy košile. Jestli matka věděla o jeho přítomnosti, nikdy se o ní nezmínila.

Herman se sbližuje s tím, kdo ho ukrývá, a poté, co je pro něj obtížně venku získána jeho dřívější sbírka básní od Heineho v jidiš, se poprvé milují. Snad i na tento vztah (ačkoliv to není jisté) reaguje Saša sebevraždou. Tělo je nalezeno v manželské posteli v tratolišti krve. I přesto však pohřeb proběhne se vší parádou a církevním požehnáním.
Jejich těla byla po následujících několik měsíců tím, co je zajímalo nejvíce. I když po letech nutně přišly myšlenky, jestli Herman jenom nevěděl, že si poskytnutím svého těla udržuje bezpečí. Že je to jenom sobecký zájem o jeho osobu, co mu zachránilo život a jakmile by přestal vyhovovat, mohl by o něj snadno přijít.

Nenávist k Volkerovi ke konci války překypí, postava ho zabíjí sekáčkem na maso a spolu s Hermanem ho zakopají u něj ve sklepě. To ovšem zapříčiní konec tohoto podivného vztahu, protože Herman odmítá obývat stejné prostory s (byť zahrabanou) mrtvolou.
Dohodnou se tedy, že se navleče do Volkerovy uniformy SS a v ní proklouzne k řece, kde se později setkají. Bohužel je Herman po cestě zastřelen někým, kdo ho považuje za nacistu. Nikdo se neodváží ho pohřbít, a tak nakonec skončí v řece.

Postava až do konce svého života chodí každý rok 10. srpna k řece, kde si na chvíli sedne a vzpomíná.

CITÁT Z KNIHY:

Herman ode mě taky dostal jeden obnošený kus spodního prádla a jeden, který byl od Saši. Líbila se mi představa, že je Herman pod kalhotami oblečený střídavě jako muž a jako žena, byl to docela nenápadný způsob, jak ho trochu ponížit.

"Představuji vám Volkera, milence mé sestry. Patří tak trochu do rodiny. Nevím, zda četl Heineho, nikdy mě nenapadlo si s ním povídat a teď už je příliš pozdě. Chrápáním vás rušit nebude."
"Co s ním chcete dělat?"
"Jak říkám, pohřbíme ho. Tedy spíše vy. Já se musím vrátit a dát to nahoře do pořádku. Trochu krvácel."

Válka není karneval. Každý v ní má své místo a musí si ho hledět. Odbojář bojuje, Žid se skrývá, sestra čeká s roztaženýma nohama na Němce - a mně bylo souzeno plavit se mezi nimi jako větev nahlodaná hnilobou, poleno vržené do řeky.