Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dekameron je sbírka sta novel.
Roku 1338 propukl v italském městě Florencii mor. Šířil se z východu a donesl se až sem - na západ. Na jaře téhož roku se začal mor projevovat. Na rozdíl od východu, kde se projevoval krvácením z nosu, zde - na západě - lidem začali naskakovat jakési otoky. Tyto boule byly známkou brzkého konce.
Ukázalo se, že proti nemoci není žádné obrany. Lidé zahynuli většinou třetí den a bez horečky, co byly zjištěny příznaky.
Mor se přenášel velmi rychle. Hovorem, stykem s nemocnými i dotykem šatstva.
Někteří lidé, aby se této strašlivé nemoci vyhnuli, se začali zavírat do domů. Zabránili tak setkání s nemocnými. Jiní putovali ve dne i v noci z hospody do hospody a užívali si. Mnozí chodili na procházky, vzduch ale velmi ztěžkl puchem mrtvol, a tak měli každou chvíli u nosu nějakou bylinku či koření. Další skupinou lidí by ti, kteří opouštěli své domy i své rodiny.
Nebožtíky do kostela nosili tzv. hrobaři. Většinou ale do toho, který byl od nebožtíka nejblíže místu toho, který si vybral.
Ve Florencii zahynulo od března do června přes 100.000 lidí.
Jednoho úterního jitra se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm paní. Přišly na bohoslužby v tmavých šatech. Poutalo je k sobě přátelství, sousedství či příbuzenství. Všechny byly mladší 28ti let a starší 18ti let. Každá z nich byla moudrá, z urozené krve a krásná s vybranými mravy a počestností. Žádné paní nedal Boccaccio jméno právé, ale podle jejich vlastností. Jmenovali se Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa. Sešly se zde kupodivu náhodou.
Pampinea navrhla ostatním, že by mohly opustit toto město plné smrti a utrpení, odejít na venkov a tam se spolu oddávat radostem. Ostatní paní souhlasily a začali mezi sebou diskutovat a podrobnostech, jak to vše provést.
Filomena, která byla nejrozvážnější, pravila, že by se neměli ukvapovat, bála se, aby se tato jejich společnost nerozpadla dříve a s menší ctí, než by se slušelo.
Elisa si byla vědoma toho, že jedině muži jsou schopni toho, aby nějaké jejich dílo dospělo k dobrému konci, ale o žádných nevěděla, kteří by byli ochotni odejít spolu s nimi.
Zatímco takto rozmlouvaly, vešli do kostela 3 muži, z nichž nejmladšímu nebylo méně jak 25. Jeden z nich se jmenoval Pamfilo, druhý Filostrato a poslední Dioneno. Hledali zde své paní. Všechny tři byly mezi nimi. Pampinea navrhla, že by mohli tito mladíci jít s nimi. Neifile se to moc nezamlouvalo, protože věděla, že jeden z nich ji miluje. Nakonec však Pampinea povstala a šla je poprosit o doprovod. Souhlasili.
Příštího dne ráno se paní se svými služkami a mladící se svými třemi sluhy opustili město a vydali se na cestu.
Vybrané místo, kam mířili, bylo nedaleko na malém kopečku. Na vrcholku kopce stál palác s velikým nádvořím. Když dorazili dovnitř, zjistili, že je zde všechno nádherně uklizené.
Pampinea, která chtěla, aby zde byl nějaký řád, navrhla, že by vždy měl jeden člověk vládnout a ostatní by ho měli poslouchat. Staral by se o jejich veselí. Vladař pak sám určí následovníka na další den.
Jako prvního vladaře si zvolili Pampineu. Symbolem vladaření byl vavřínový věnec, který uvila Filomena.
Pampinea rozdělila všem sluhům a služkám úkoly. Nařídila, aby se každý, kdo večer odejde, navrátil do deváté hodiny.
Po obědě se chopili hudebních nástrojů. Zpívali a tancovali. Když se královně zdálo, že je čas k odpolednímu spánku, všechny propustila. Krátce po třetí hodině všechny nechala vzbudit a odešli společně do zahrady. Královna navrhla, že by si mohli vyprávět příběhy, jestli s tím tedy všichni budou souhlasit.
Tento první den měl každý možnost vyprávět o čemkoliv. Nebyl určen žádný námět, a tak prvním vypravováním pověřila Pamfila. Když své příběhy dovyprávěla celá společnost, chýlilo se už k večeru. Večer se celá společnost bavilo různě, ale vždy byl někdo pověřen, aby zazpíval nějakou písěň. To se stalo pravidlem, stejně jako odpolední spánek. (str. 67 - označené)

Pampinea předala vavřínový věnec a s ním i vládnutí Filoměně. Ta narozdíl od Pampinei ještě ten večer, co byla "korunována", řekla všem téma, na které zítra budou všichni vyprávět.
O LIDECH, KTERÉ SICE POSTIHLI RŮZNÉ NEHODY, ALE NAKONEC TO S NIMI NAD VEŠKERÉ OČEKÁVÁNÍ DOBŘE DOPADLO. Všichni s tím souhlasili. Jediný Dioneo měl přání, aby nemusel vyprávět příběh s námětem, který byl určen, ale aby si ostatní nemysleli, že nemá dost příběhů, spokojil se s tím, že bude vyprávět vždy poslední.

Dalším vladařem se stala ve čtvrtek večer Neifile. Navrhla, že by se v pátek mohli věnovat modlitbám a v sobotu, aby učinili to, co je zvykem paní - mýt si hlavu a odstranit z ní všechen prach a nečistotu, která se tam usadila po celotýdenní práci. Dále chtěla opustit toto místo, něž je zde zastihnou cizí lidé.
Tématem pro nedělní vyprávění se stalo VYPRÁVĚNÍ O LIDECH, KTEŘÍ SVOU OBRATNOSTÍ DOSÁHLI NĚČEHO, PO ČEM VELICE BAŽILI, ANEBO NABYLI TOHO, OČ PŘEDTÍM PŘIŠLI.
Nedělního rána se vydali na cestu. Na západ k dalšímu paláci. Ten to palác pro všechny představoval ráj na zemi. Nic hezčího nikdy předtím neviděli. (str. 256 - přečíst jako ukázku nebo první příběh - strana 182)

Neifile předá vladaření Filostratovi. Námětem je VYPRAVOVÁNÍ O LIDECH, JEJICHŽ LÁSKA VZALA NĚŠŤASTNÝ KONEC.

Všichni byli zarmouceni z příběhů, které slyšeli. Filostratos se omluvil všem za to, že museli vyprávět nešťastné příběhy milenců a předal vladnutí Fiammettě. Navrhla námět, který byl pravým opakem toho dnešního, patý den se budou vyprávět příběhy o MILENCÍCH, JEJICHŽ LÁSKA SE PO RŮZNÝCH STRASTECH ČI NEBLAHÝCH PŘÍHODÁCH DOČKALA ŠŤASTNÉHO KONCE.

Messer Lizio měl krárnou dceru, která byla zamilována do Ricciarda. Jeden se před druhým ostýchali svou lásku dát tomu druhému najevo, ale jednoho dne spolu konečně promluvili.
Domluvili se, že by se mohli vídat v noci, na balkónku, kde by si se svolením svých rodičů Caterina nechala udělat ložnici. Chtěla na balkónku slyšet tlouci slavíka, a protože by zde bylo chladněji, lépe by se jí zde spalo. Jejímu otci se to nelíbilo, ale nakonec souhlasil. (str. 366 - dole)

Další vládkyní se stala Elisa. Pro šestý den zvolila toto téma: VYPRÁVĚNÍ O TĚCH, NA NĚŽ BYL ZAMĚŘEN NĚJAKÝ VTIP, ONI VŠAK JEJ ODRAZILI BUĎ POHOTOVOU ODPOVĚDÍ, NEBO SE PŘEDVÍDAVĚ VYHNULI ZTRÁTĚ ČI NEBEZPEČÍ ČÍ HANBĚ.

Šestého dne, co se vypravovali příběhy, se stala nečekaná událost. Když už všichni byli v zahradě a chtěli se dát do vyprávění, uslyšeli rámus, který tropilo služebnictvo v kuchyni. Spor byl mezi Tindarem a Licinskou, tak si je královna nechala zavolat. (str. 412 - dole)

Pro sedmý den se stal králem Dioneo a námětem bylo VYPRÁVĚNÍ O TAŠKAŘICÍCH, JIMIŽ DÍLEM Z LÁSKY, DÍLEM PRO SVOU ZÁCHRANU OBALAMUTILI ŽENY SVÉ MANŽELY, AŤ UŽ TO TI CHUDÁCI ZPOZOROVALI NEBO NEZPOZOROVALI.
Protože vyprávění příběhů bylo za Elisiny vlády krátké, vydali se paní do Panenského údolí. Bylo zde krásně. Vinice plné oliv, mandlovníku, třešní, fíků a nejrůznějších ovocných stromů. Potůček, který zde vytvořil jezírko. Po večeři se sem vydali také mladíci. Stejně jako paní se zde vykoupali. Král nakázal sluhům, aby zítra připravili oběd v Panenském údolí a také zde nachystali lůžka, pro odpolední odpočinek. Když si dovyprávěli příběhy, předal Dioneo vládnutí Laurettě. Tématem se stalo VYPRÁVĚNÍ O ŠPRÝMECH, KTERÉ DENNĚ TROPÍ ŽENA MUŽI ČI MUŽ ŽENĚ ANEBO MUŽI JEDEN DRUHÉMU. (ukázka strana 564)

Pro další den se stala královnou paní Emilia. Navrhla, aby se dalšího dne nevypravovalo na určité téma, proto každý vyprávěl CO CHCE S CO SE MU LÍBÍ, podobně, jak tomu bylo první den. (příběh druhý, strana 602)

Desátým a již posledním vladařem se stal Pamfilo. Zítřejšího rána, co odešli z Florencie, už tomu bylo 14 dní. Král si ponechal se svolením ostatních do zítřejšího odchodu korunu. Byl to poslední večer, co se sešla celá tato společnost u večeře, zpěvu a tance.
Když opustili toto krásné místo, vyrazili do kostela Santa Maria Novella, kde se setkali. Mladící se s paními rozloučili a každý z nich si šel po své zábavě. Paní se pak vrátili do svých domovů a tímto vše skončilo.