Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Giovanni Boccaccio se narodil pravděpodobně roku 1313 v Paříži. Byl to italský renesanční básník a novelista. Považuje se za zakladatele italské umělecké prózy. V mládí ho otec poslal do Neapole za obchodem, ale díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou. V té době se pro něho stala ideálem králova nemanželská dcera Marie Aquiská, kterou opěvoval v díle Fiammetta (Elegia di Madonna Fiammetta - 1342). Následovaly diplomatické mise do Avignonu a Říma. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (Ninfale Fiesolano), který se proslavil jako první pastýřský epos v italské literatuře. Mezi lety 1348 až 1353 napsal Dekameron. Zemřel 21. prosince 1375.

OBSAH:

Dekameron je cyklus 100 novel, které vznikly mezi roky 1348 až 1353 v době, kdy ve Florencii propukl mor. Všichni lidé se snažili před morem utéct. Někteří se schovávali v domech, jiní se snažili utéct z města pryč. Stejně se rozhodlo i deset hlavních postav Dekameronu, tři muži a sedm žen. Autor nechtěl uvést jejich pravá jména, a tak ženy pojmenoval Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile a Elisa, muže Pamfilo, Filostrato a Dioneo. Ti se rozhodnou před morem utéct na venkov na jedno opuštěné sídlo. Tam společně strávili čtrnáct dnů. Vždy v podvečer se všichni scházeli a vyprávěli si různorodé příběhy. Byly to příběhy moudré, humorné a zábavné. Každý den si tak řeknou deset příběhů na určité téma, které vypráví po dobu deseti dnů. Odtud vyplývá i název Dekameronu, deka znamená deset a hemera den. Po deseti dnech se vracejí zpět do Florencie. Muži pak zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, kde se poprvé setkali. V úvodu Dekameronu se vyskytuje jeden z nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy Dekameronu ovlivnily řadu dalších uměleckých děl ve všech oblastech umění.

Druhý den se stává vladařem Filomena, ta rozhodne, aby si vyprávěli příběhy o lidech, které postihly různé nehody, ale nakonec to s nimi nad veškeré očekávání dopadne dobře. První příběh začne vyprávět Neifile.
V Trevisu zemřel jeden člověk, který se jmenoval Jindřich. Lidé ho pokládali za svatého, protože po jeho smrti začaly v kostele samy zvonit zvony. Nechali proto v chrámu vystavit jeho tělo a vodili k němu chromé, slepé a ochrnuté lidi, aby se po dotknutí jeho těla uzdravili. V té době přijíždí do města tři komici, Stecchi, Martellino a Marchese. Byli překvapení, kam všichni pospíchají, a proto se rozhodli, že se do toho chrámu chtějí také podívat. Marchese řekl, že neví, jak by se tam mohli dostat, protože chrám je úplně přeplněný a už se do něj nevejde ani noha. Martellino se rozhodl, že bude hrát ochrnutého a lidé je pak určitě pustí dovnitř. Nápad se zalíbil i Marchesovi a Stecchimu, a tak se vydali směrem k chrámu. Když lidé viděli, že přichází ochrnutý člověk, pustili je dovnitř a Martellina položili na mrtvé tělo. Martellino začal hrát, že se uzdravuje. V chrámu se ovšem nacházel jeden člověk, který Martellina poznal a řekl to ostatním lidem. Lidé se naštvali a začali Martellina bít a kopat. Před chrámem stáli biřicové signorie a Marchese jim řekl, že mu jeden muž ukradl míšek se zlaťáky. Biřicové vtrhli dovnitř a zvedli Martellina ze země a odvedli ho do paláce. Když ostatní lidé uslyšeli, proč byl Martellini zajat, rozhodli se, že nejlepší způsob jak ho přivést do neštěstí je, když budou taky říkat, že jim ukradl míšek s penězi. Když se to ovšem dozvěděl podestův soudce, rozhodl se tuhle věc vyšetřit. Marchese a Stecchi litovali, co udělali a zašli za Sandrem Agolantim, který měl velkou důvěru vladaře a řekl mu, jestli by nějak nemohl pomoct Martellinimu. Sandro šel za vladařem a dosáhl toho, aby si vladař nechal poslat pro Martellina. Martellino vladařovi všechno vysvětlil a poprosil ho o milost. Vladař se smál tomu, co se Martellinimu stalo a udělil mu milost. Pak se Martellini spolu s Marchesem a Stecchim navrátil domů.
Příběh je vypravován v rétorické er-formě. V textu se vyskytují dialogy. Můžeme zde nalézt taky přímou a nepřímou řeč. Kompozice příběhu je chronologická, protože příběh je vyprávěn podle časové posloupnosti. Námět příběhu může být původní, ale taky nemusí, protože náměty některých příběhů z Dekameronu byly převzaty ze středověké latinské, francouzské a italské literatury. Autor využívá archaismů, zastaralých a knižních výrazů.
Hlavní postavou příběhu je komik Martellino, který je schopný udělat vše, jen aby viděl, co se děje v chrámu. Martellini byl podvodník, protože se vydával za ochrnutého člověka. Zároveň byl nápaditý, protože měl nápad, jak by se mohl dostat do chrámu. Dalšími postavami v příběhu jsou dva kamarádi Martellina Marchesi a Stecchi, kteří byli také komici. Byli obětaví. Když se dozvěděli, co se stalo Martellinimu, tak se mu rozhodli pomoct.
Tento příběh mě upoutal hned po prvním přečtení, proto jsem se ho také rozhodla rozebrat. Byl velice zajímavý a čtivý. Vadila mi na něm pouze jediná věc, a to že se v něm vyskytovaly archaismy a zastaralá slova, která mi trochu znepříjemňovala čtení.