Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury a umění v Praze roku 1965 (2. vydání tamtéž). Z italského originálu Il Decameron di messer Giovanni Boccaccio přeložil Radovan Krátký. Doslov napsal Josef Felix a poznámkami opatřil Miloslav Žilina. Počet stran: 689.

KOMPOZICE:

• literární druh: epika
• výrazová forma: próza
• literární žánr: novela = tematicky sevřenější povídka s výraznou pointou
• členění textu: rozdělen na deset dní po deseti příbězích
• typ kompozice: rámcová

JAZYK:

• obecně v celém díle: spisovný jazyk
• dle útvarů a vrstev: spisovná čeština
• dle stylového rozvrstvení: archaismy (jinoch); historismy (odpustky; čeledín; podkoní)
• umělecké prostředky: epiteton (horoucí láska); hyperbola (tisíceré vzdechy); příměr (slušel mu meč po boku stejně tak málo jako jeho jazyku vyprávění); inverze (...jako jeho jazyku vyprávění)
• jazykové zvláštnosti: dlouhá souvětí
• řečová pásma: přímá řeč ("Hanebná ženštino, tys ho otrávila!"); nepřímá řeč (Simona řekla, že to ráda udělá.)

OBSAH:

Hlavní myšlenka, vyznění díla, záměr autora

Přiblížení různých konfliktů z obyčejného života, řešení společenských, mezilidských problémů.

Vypravěč

Vypravěč má autorský postoj, vypravuje v ich-formě. Samotné příběhy jsou ale psané v er-formě.

Děj (vybrané příběhy)

Třetí den, příběh druhý

Podkoní toužil po královně Teodelindě. Dostal se do její ložnice, zatímco její muž, král Agilulf, odešel do vedlejší komnaty. Podkoní si s ní tedy užil část jedné noci. Král se to ale dozvěděl a hned tu noc dokázal zjistit, kdo to byl. Ustřihl mu proto kus vlasů, aby ho ráno poznal. Podkoní však nebyl vůbec hloupý, a proto udělal to samé všem čeledínům v paláci. Ráno tak král nemohl najít a potrestat toho správného. Proto pouze všechny slovně pokáral.

Čtvrtý den, příběh sedmý

Přadlena Simona byla zamilovaná do Pasquina, jenž jí dodával vlnu. On její lásku opětoval. Po nějaké době se velmi sblížili. Pasquino ji pozval do zahrady, kde by mohli být jenom spolu a užívat si. Posadili se vedle velkého šalvějového trsu. Pasquino si šalvějovým listem začal čistit zuby a po chvíli zemřel. Simona byla velmi zdrcena, hned ji obvinili z otravy svého milého. Až po tom, co ostatním ukázala způsob Pasquinovy smrti a sama tak zemřela, jí ostatní uvěřili její nevinu. Za jedovatost šalvěje nejspíš mohla ropucha schovaná pod jeho kořeny.

Šestý den, příběh první

Paní Oretta byla na venkově a vyšla si se šlechtou na procházku. Jeden messer jí nabídl, že ji sveze na koni a bude jí vyprávět příběh. Jeho vypravování se ale nedalo poslouchat, proto Oretta raději poprosila o sesazení z koně. On to pochopil a začal vyprávět příběh jiný, bez nejmenších problémů.

Postavy

Příběhy vypráví 7 žen (Pampinea, Filomena, Elisa, Fiammetta, Emilia, Lauretta, Nefile) a 3 muži (Filostrato, Dioneo, Pamfilo). Jsou to lidé, kteří utekli před morem z Florencie a setkali se náhodně v kostele. Na venkově vypráví každý z nich jeden příběh každý den. V jejich příbězích vystupuje spoustu dalších postav, jež ale nejsou detailně popisovány. Nikde se nemluví o oblečení ani vzhledu.

Prostředí

Prostředí je skutečné, určité, popis prostředí není moc detailní. Příběh se odehrává ve Florencii, poté v kostele a na venkově.

Čas

14. století (1348), středověk

KONTEXT, AUTOR, INSPIRACE:

V renesanci se klade větší důraz na rozum, navrací se k antice. Upřednostňuje se člověk a světský život před církevním. Objevovaly se nové vynálezy, zámořské objevy, rozvíjela se města, peněžnictví. Renesanci doprovází humanismus - nový myšlenkový proud.

Boccaccio byl renesanční básník a prozaik. Získal nadšení pro humanismus, ale ve stáří jej kritizoval. Psal převážně latinsky. Při tvorbě Dekameronu se nechal inspirovat životem měštanů.

Dekameron ovlivnil všechny oblasti umění. Roku 1990 napsal Vladimír Páral dílo Dekameron 2000 aneb Láska v Praze. V roce 1970 byl Dekameron filmově zpracován režisérem Peirem Paolem Pasolinim.

PŘIJETÍ KNIHY (tehdy a dnes):

Tehdy mohla být kniha vnímána někým jako nepřípustná, protože se nebála popisovat intimnější prožitky lidí. Naopak mladým ženám a dívkám se mohla pro tato témata zamlouvat.

V dnešní době určitě kniha nepatří mezi nejvyhledávanější, ale může čtenáře zaujmout milostnými příběhy.

VLASTNÍ NÁZOR:

Musím říct, že jsem nebyla moc spokojená, když jsme dostali jako povinnou četbu zadanou tuhle knížku, už jenom kvůli tomu, jak je dlouhá. Vím, že na tom vůbec nezáleží, ale přeci jenom mě to trochu odradilo. Proto jsem se k četbě musela dlouho nutit. I přesto jsem se však nakonec dokázala do těch příběhů tak vžít, že jsem se od knihy nemohla chvílemi ani odtrhnout.

Na knížce mě hodně zaujal způsob zpracování, to, jak je knížka rozdělena na deset dní a každý den dále na deset příběhů. Zaujalo mne, jakým způsobem autor popisuje všední život. Že příběhy nejsou o nic ochuzené; zdá se mi, že jsou skutečné, ale možná je to jen dojem. Nemůžu říct ani to, že by mě milostná témata nelákala, zajímalo mě, jak to ve 13. století autor popisuje. Mám pocit, že se to od dnešní doby odlišuje opravdu jen minimálně.

Naopak se mi nelíbí již zmiňovaný rozsah knížky, určitě by se zkrácením nic nezhoršilo. Vadilo mi i to, že se některé příběhy shodovaly, že měly stejný nebo hodně podobný průběh. Ale nejvíc mne asi zklamal úvod. Já osobně potřebuji, aby mě knížka do sebe vtáhla už na začátku, abych měla chuť pokračovat, ale to se u tohoto díla nestalo. Úvod byl pro mne dost nudný, zdlouhavý, musela jsem si ho projít dvakrát, abych vůbec věděla, o čem tam autor hovoří.

Nicméně celkově mám z knížky dobrý pocit, ne úplně nejlepší, ale ani nejhorší. Znovu bych se k ní asi nevrátila, ale doporučila bych ji všem svým vrstevníkům.