Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Baron Prášil je skutečnou postavou, narodil se roku 1720 jako Karl Friedrich Hieronymus baron z Münchhausenu. Jako 19letý vstoupil do ruského jezdeckého oddílu, v tažení proti Turkům získal hodnost rytmistra, ale potom se vrátil do svého venkovského sídla, kde zůstal až do své smrti v roce 1797. Svým hostům, šlechticům a statkářům z okolí vyprávěl fantastické příběhy, které poprvé sepsal neznámý sběratel v roce 1781, podruhé v roce 1783.
Pod názvem Vademecum für lustige Leute vycházel v Berlíně. V roce 1785 vyšlo oxfordské vydání jeho vyprávění. Tohoto překladu si všiml G.A.Bürger - zakladatel německé balady, převyprávěl jej a vzniklo toto umělecké dílo. Jeho zásluhou se stal baron Prášil lidovou postavou a dílo má lidový charakter jako např. Eulenspiegel nebo Kocourkov (obě skladby jsou starší a také zlidověly). Maxim Gorkij stavěl Barona Prášila na stejnou úrověň jako Goethova Fausta, Shelleyova Odpoutaného Prométhea nebo Costerova Eulenspiegla, jako jedno z děl, které vyrostlo z lidové tvorby. Do češtiny byl poprvé přeložen již v roce 1824 J.Charvátem.
Neméně významným pro toto dílo jsou ilustrace Gustava Dorého (1832-83), který byl nejvýznamnějším ilustrátorem třetího empíru. Narodil se ve Štrasburku a již jako chlapec projevil obrovský kreslířský talent. Jako 17letý se stal ilustrátorem pařížského humoristického časopisu Journal pour rire. Z výdělku si platil studium na lyceu. Již jako velmi mladý ilustroval knihy Lacroixe, Rabelaisovo dílo Gargantua a Pantagruel - toto dílo ho proslavilo a od té doby nevyšlo žádné světové dílo bez jeho ilustrací (Balzac, Bible, Dante, Cervantes, La Fontaine, Milton). Ilustroval cca 10.000 knih. Pracoval knižním dřevorytem, tehdy převratnou novinkou. On obraz načrtl a předal dřevoryteckým dílnám, které pro něj pracovaly a které do pravého dolního rohu obrázku vyryly jméno vedoucího dřevorytecké dílny. Doré kreslil vždy zpaměti bez předlohy a bez modelu. On dal Prášilovi podobu, která mu zůstala až dodnes - tvář šviháka s orlím nosem, útlou postavou, švihácké kníry, rokoková paruka s cůpkem.

DĚJ:

Kniha je souborem několika příběhů - Cesta po Rusku, První až desáté dobrodružství na moři, Cesta zeměkoulí.
Baron Prášil se v zimě vydal do Ruska přes Polsko na koni a cestou potkal stařečka, proto mu dal svůj plášť a dál cestoval nalehko. Z nebes se ozvalo: "Synu, ať se v čerta změním, jestli se Ti neodměním". Prášil se po namáhavé cestě lehl do sněhu a ráno se vzbudil na hřbitově a kůň byl přivázaný na věži kostela. V noci totiž přišla obleva.
Dál do Ruska jede na saních a přepadne je vlk, který se zakousl do zadku koně, prokousal se až k hlavě a za ohlávku táhne sáně místo sežraného koně.
V Rusku najde Prášil skvělou společnost, která popíjí ve velkém množství alkohol. Jen generál, co nesundá klobouk, je stále střízlivý. Prášil zjistí, že generál při bitvě přišel o polovinu hlavy a má otevřenou nahoře lebku, proto když nadzvedne klobouk, alkoholové páry vyjdou z těla a může dál pít.
Rusko je pro Prášila rájem na Zemi, pokud se týká lovu. Hlavně lovu kachen se věnuje velmi často a má příhody, které stojí za zveřejnění. Jednou neměl broky, proto na kus provazu přivázal špek, kachna jej snědla a nestrávený vypustila ven, přišla druhá kachna, atd. Provaz plný živých kachen si Prášil ovázal kolem pasu, ale kachny zlobily, vzlétly s ním do oblak. Prášil jako vždy si věděl rady, jedné za druhou kachnám zakroutil krkem a spadl do komína domu, kde byl ubytovaný. Věděl si rady, i když neměl broky, pouze pušku s nabijákem a viděl mnoho kachen. Strčil do laufu nabiják, vystřelil a kachny se na něj napíchly jako na rožeň.
Jednou potkal na lovu svini s kanečkem. Střelil po nich, ale kaneček utekl. Když přišel blíž, viděl, že svině je slepá a má v tlamě kus ocásku. Než totiž Prášil vystřelil, vedl kaneček slepou maminku a ona se ho držela za ocásek, Prášil mu ocásek ustřelil, kaneček utekl a Prášil odvedl svini až do kuchyně.
Příhoda s jelenem a třešní je známá z filmu s Burianem. Prášil byl na lovu, neměl náboje, tak střelil po jelenovi peckami z třešní. Jelen utekl a po roce ho Prášil spatřil znova, ale to už měl na hlavě mezi parohy stromek třešní a potom, co ho Prášil skolil, získal tak k jídlu jelena i třešňovou omáčku.
Podobné příhody vypráví Prášil o lovu na medvědy a lišky, ale dobrá je i příhoda se vzteklým psem. Když Prášil potkal vzteklého psa, utekl za vrata dvora, ale po psovi hodil svůj plášť. Potom řekl sluhovi, aby plášť přinesl a pověsil ho do skříně k ostatním oblekům. To neměl dělat, plášť chytil od psa vzteklinu a rozkousal ostatní oblečení.
Měl i úžasného stavěcího psa Dianu, který vyčuchal všechno. Jednou našla manželku barona, která spadla do uhelné šachty, zajíce, co měl osm nohou, čtyři dole a čtyři na hřbetě, když se unavil, otočil se a běžel na těch horních nohou. Měl i chrta, co tak dlouho běhal, až si nohy uběhal a byl z něj jezevčík. Chrtici, co měla mláďata se zajícem. Ale v boji proti Turkům se vyznamenal jeho litevský kůň. Tak dlouho bojoval, až s ním klusal Prášil ke kašně. Kůň pil dlouho, ale všechna voda šla pryč, protože kůň v boji ztratil druhou půlku těla. Po pátrání Prášil zjistil, že druhá půlka se má s klisnami čile k světu, ale narození hřebci již neměli kvalitu litevského hřebce. Lékař dal obě půlky koně k sobě a nebylo čím je sešít, proto vzal bambusové výhonky. Po sešití bambus vyrostl a chránil jezdce před sluncem.
Prášil létal na dělové kouli, přeskakoval z jedné koule na druhou, na koni proskakoval okénky dostavníku, sám se za cop vytáhl z močálu, pro sultána hlídal včely, létal na měsíc. Měl i trubku, na kterou v zimě hrál, ale nevydávala žádné tóny, ale když rozmrzla, hrála sama. Těch příběhů je celá řada.
Další série je o námořních dobrodružstvích, má se odehrávat časově ještě před cestou do Ruska. Něž se stal Prášil námořníkem, putoval do Amsterodamu s posláním holandské královské rodiny a dostal se na Cejlon, kde rostl strom okurkovník, ale již s nakládanými kyselými okurkami. Jednou přišla bouře, strom spadl, zabil císaře, který pod ním zrovna šel a zelináři, kteří zrovna česali okurky, se stali panovníky místo něho.
Jednou šel Prášil na lov a dostal se do strašné situace. Před ním krokodýl, za ním obrovský lev, nalevo divoká řeka, napravo propast s jedovatými hady. Prášil padl na zem ve chvíli, kdy lev skočil - zrovna do otevřené tlamy krokodýla a udusil se tam. Prášil měl dárky - ze lví kůže udělal pytlíky na tabák.
Jednou se plavil na lodi s 1.000 děly a 14.000 vojáky na palubě. Loď narazila na obrovskou velrybu a na jejím hřbetě se plavila, než se velryba dostala na mělčinu a uhynula. V její stoličce našli námořníci zaseklou kotvu lodi.
Také ho při koupeli v moři sežral žralok a několik hodin byl v jeho břichu, než žraloka rybáři chytili, rozpárali a Prášila živého osvobodili.
V Cařihradě viděl balón se zlatou košatinou a v ní francouzského kouzelníka, který mu vyprávěl, že při předvádění kouzla publiku se s ním balon utrhl a on několikrát nedobrovolně obletěl zeměkouli na Měsíc a zpět.
Když byl v Cařihradě, potkal také muže, který měl kouli na noze, aby nechodil tak rychle, dalšího, co slyšel tak dobře, že poslouchal, jak roste tráva. Třetí muž tak dobře viděl, že střílel na vrabce na věži kostela v jiném městě, čtvrtého, co měl sílu jak Herkules a mlel mouku foukáním do mlýnských kol. Muži mu byli sympatičtí, tak je vzal s sebou. V Alexandrii si ho oblíbil sultán a při jednom rozhovoru se vsadili, že Prášil nepřinese do hodiny víno ze sklepů Marie Terezie. Sultán vsadil svou pokladnici (Prášil si mohl vzít tolik zlata, kolik unese jeden muž) a Prášil vsadil svou hlavu. Pro víno poslal rychlonohého kamaráda, ale on cestou usnul, což zjistil bystrozraký kamarád a tak ten, co dobře střílel sestřelil šišku nad hlavou spícího a ten utíkal k Prášilovi, právě včas. Ten silný kamarád vzal všechno zlato z pokladnice, a všichni utíkali na loď a pryč, než to sultán zjistí. Sultán za nimi poslal vojsko, ten silný jej jedním fukem zahnal a byli v bezpečí.
Ani další příběhy nejsou obyčejné: srážka dvou dělových koulí, následkem čehož byly setnuty hlavy nepřátel. Jedna koule potom vklouzla do hrdla statkářky a statkář musel palicí kouli zarazit ženě do žaludku, aby koule přirozenou cestou vyšla ven. V přestrojení za kněze se dostal Prášil do nepřátelského tábora, tam naházel všechna děla do moře, zásoby nepřátel spálil na hranici, házel bombami jak Superman, provozoval Davidův prak, místo kamenů ale měl bomby.
Prášil již jako majitel praku si osedlal divokého mořského koníka, s ním procestoval celý podmořský svět, viděl zpívající ryby, vodní oheň, rybí ložnice, porodnice a školy, podmořské lesy, humří, račí a ústřicové stromy, zrození Humroraka.
Při cestě na Severní pól potkal medvěda a bylo s ním ouvej. K medvědovi přicházeli další medvědi, proto medvěda nožíkem zabil, do jeho kůže se převlékl a medvědi ho vzali jako sobě rovného. On je všechny postupně zabil a maso i kůže sám dopravil na loď.

Příběhů barona Prášila je mnoho, vybrala jsem jen některé z nich. Ale co odstavec, to nová neuvěřitelná příhoda. Pokud čtenář u příběhů nehledá logiku, jsou naprosto úžasné. Verzí, co bylo pro barona smyslem tohoto vyprávění, je celá řada, mně se nejvíc líbilo to vysvětlení, že to bylo míněno jako ironie nad příběhy Supermanů a jim podobným.