Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Děj začíná vyprávěním o dětství Zeleného Jindřicha. Jak svou pílí otec zbohatl, ale nedbal na své zdraví a brzy zemřel. Nechal po sobě manželku a syna. Když se vyřídilo všechno kolem jeho živnosti a majetku, zbyl v rodině jen jeden dům.

Jakmile byl chlapec dostatečně starý, začal chodit do školy, se svými spolužáky si moc nerozuměl, proto si hrál raději s chudšími dětmi. Když byl sám, snažil se po vzoru jiných dětí něco sbírat nebo chovat. Vždy to ale dopadlo špatně, nejčastěji ho to ale přestalo bavit.

Ve volných chvílích navštěvoval paní Margaret, jež vlastní vetešnictví a prakticky z ničeho postupně trochu zbohatla. Společně s ostatními lidmi k ní chodil po večerech a poslouchal různé příběhy nebo diskutoval o nějakém tématu.

Když povyrostl, nastoupil do školy, kterou navštěvovaly děti z bohatších rodin. Tady bylo vidět, že je nejchudší, nosil spravené oblečení po otci, které bylo převážně zelené. Proto mu začali spolužáci říkat "Zelený Jindřich".

Pak ale přišla doba, kdy se všechny děti musely naučit zacházet se zbraní a podstoupit výcvik. Na nějakou dobu odjely z města, kde Jindřich přičichl k hýřivému životu. Po návratu domů postupně utratil všechny peníze. Do doby, kdy peníze měl, měl také mnoho "přátel", poté co všechny peníze vydal, ztratili se i přátelé. Jeden z nich byl velmi přemýšlivý a hlavně svou zásluhou si u něj Jindřich udělal dluh, jenž pak po něm vymáhal. Teprve nyní si Jindřich uvědomil, že nemá peníze, nevěděl co dělat. Když se to dověděla matka, byla velmi nešťastná, že její syn zradil její důvěru. Jeho nastávající nepřítel přišel s knížkou za jeho matkou, ale ta ho vyhodila, když zjistila, jakého charakteru jsou dluhy. Jeho nepřítel se s tím ale nemohl vyrovnat, a tak nastalo pro Jindřicha krušné období.

Za rok se účastnil spíše neúmyslně školního pochodu, který končil v domě jednoho učitele. Přestože nebyl iniciátor, byl za něj označen i ostatními spolužáky a následně vyloučen ze školy. Po téhle události odešel na nějakou dobu za tetou a strýcem. U nich začal malovat a rozhodl se tak pro své další povolání. Zamiloval se do Anny, dcery jednoho učitele, za kterým často chodil.

Když ale Jindřichovi zemřela babička, odchází do rodného města, aby se mohl začít věnovat malířství. Je na dva roky přijat k dřevorytci a malíři map, ale po roce už cítí, že nic nového se nenaučí. Proto od něj odchází a uvažuje o začátku vydělávání peněz. Moc mu to ale nešlo a na nějakou dobu odjel na vesnici, kde bydlí Anna. Ta byla stále krásnější a Jindřich věděl, že ji opravdu miluje. Anna k němu také nebyla lhostejná. Pak se přiblížil masopust a s ním přípravy na slavnost a zkoušení masopustní hry. Jindřich se stal hlavním poradcem pro kulisy a oblečení.

Za nějakou dobu opět odjel domů a šťastnou náhodou potkal umělce jménem Römer, jenž se vracel z cest a také před lety pracoval u dřevorytce. Zaplatil mu menší částku a Römer ho začal vyučovat. Po několika měsících si Jindřich uvědomil, že je jeho učitel mírně bláznivý. Ten pak odešel a podle všeho se dostal do blázince.

Za několik dní ho s maminkou navštívil kantor s Annou. Byli u lékaře, protože Anna měla nějaké zvláštní příznaky nemoci. Její stav se postupně zhoršil a jak maminka slíbila, odjeli k nim na venkov, kde se maminka mohla starat o Annu. Anně už bohužel nebylo pomoci a nakonec umírá.

Jindřich se opět musí dostavit na povinný vojenský výcvik, raději odjíždí do světa, aby si našel práci a nasbíral nové zkušenosti.
Odešel do Švýcarska, kde si našel dva přátele, Eriksona a Lysa, oba byli nadaní, ale oba toho také chtěli nechat.
Za nějakou dobu se Erikson i Lys začali zajímat každý o jednu dívku, když ale Lys potkal tu Eriksonovu, chtěl jen tuhle.
Kvůli tomuto problému se Lys s Jindřichem pohádali a Lys nakonec odjel. Erikson se svou novou manželkou odjel také. Tak tady Jindřich osiřel a brzy se dostal do dluhů, z nichž se dostal až díky matce, která pečlivě střádala a šetřila, kde se dalo.
Tak to ale nemohlo jít dál, a tak zkoušel prodat své dílo v galerii. Ale ani tady nepochodil a nakonec poznal opravdový hlad.

Obrat nastal v okamžiku, kdy prodal svou flétnu u vetešníka a postupně poskytl i své kresby z dřívějška. Všechny se prodaly, když už neměl nic více na prodej, vetešník mu dal práci.

Blížila se svatba vládnoucího rodu a bylo potřeba vyrobit mnoho praporů. Touto prací byl Jindřich zabaven na mnoho dnů, bavilo ho to a dostával i plat. Tím si našetřil a rozhodl se odjet zpět domů, protože v profesi malíře neviděl svou budoucnost.

Po cestě se dostal na knížecí zámek, kde objevil své prodané skici. Zdejšímu knížeti se velmi líbily. Kníže má schovanku, kvůli které se Jindřich rozhodl zůstat a na popud knížete se rozhodl namalovat dva obrazy, jež mu kníže pomohl prodat.

Během pobytu na zámku zemřel vetešník a odkázal mu menší obnos peněz. Nyní se konečně mohl vrátit domů, ale zastihl matku na smrtelné posteli.
Od této chvíle začal Jindřich číst knihy, které by ho připravily na práci úředníka. Bez svého vlastního přičinění byl povýšen, ale nedělalo mu to velkou radost a nejraději by už nežil.
V této době se vrátila z Ameriky Judita, přítelkyně z mládí. Díky ní konečně ožil a získal chuť do života.

ANALÝZA:

Celá kniha Zelený Jindřich je psána v ich-formě. Hlavní postavou je Jindřich, který v pokročilejším věku píše své paměti. Děj začíná popsáním života Jindřichova rodičů, především jeho otce, jenž pouze svou pílí a rozumem postupně zbohatl, bohužel zemřel dřív, než si na něj Jindřich mohl vytvořit nějaké vzpomínky. I přes tuto skutečnost se však otec stal pro syna vzorem.
Ovšem ne co se týče peněz. Heinrich byl hodně dlouho závislý na štědrosti své matky a i když viděl, že šetří, kde se dá, nedonutilo ho to najít si práci a matce pomoci. Když se učil u Römera, dalo by se to pochopit, protože se ještě ničemu pořádně nevyučil, ale když se pak rozhodl odjet do Švýcarska, žil jen z matčiných peněz. Nesnažil se najít si přivýdělek, jeden čas dokonce přestal malovat a navštěvoval přednášky na univerzitě. Pak ale přišel obrat, rozhodl se dále si peníze nepůjčovat a zažil opravdový hlad, když pak prodal své skici, pohlížel na peníze jinak než dosud. Bohužel matka se toho už nedožila.

Jindřich se často snaží dostat mezi své vrstevníky a tím trochu zapadnout. Zdá se být lehce ovlivnitelný a díky tomu se občas dostává se do situací, které by nečekal a které bohužel nejsou příjemné. Jeho matka je sice hodná, ale váhavá, co se týče výchovy dítěte. Jindřich by potřeboval pevnou ruku otce, nejen jako vzor, ale hlavně jako někoho, kdo nad ním bude držet dohled.

Jindřich jako postava není zlý, jako malé dítě se přidával ke spolužákům při zlobení, občas přebral iniciativu, později se ale uklidnil a spíš než by se snažil zapadnout, má stále nutkání mírně vyčnívat. Rozhodně má svou hlavu, čte a stále se snaží vzdělávat, je docela chytrý, a proto také často vede rozhovor s kantorem. Spolu rozebírají určité témata a oběma to prospívá.

Kvůli tomu, že celý příběh vyznívá jako paměti dospělého člověka, který vzpomíná, nemůže se čtenář zcela ztotožnit s hlavní postavou. Vypravěč dopředu prozrazuje drobnými narážkami příští události. Díky tomu se čtenář občas dostane do napjatého očekávání, ale většinou se tyto informace nejeví jako nejlepší nápad.

Své místo tady má i víra v Boha. Popisuje, jak si k němu postupně nacházel cestu a jak se mu měnily představy o vzhledu Boha. I když Boha nikdy nebral za součást svého života, nastalo v jeho životě pár okamžiků, kdy Boha velmi úpěnlivě prosil o pomoc.

Již od dětství byl velmi přemýšlivý, což ho často dostávalo do nepříjemných situací, protože ho nikdo nedokázal pochopit, což není nic neobvyklého, obzvláště na vesnici. Jednou slyšel příběh, který ho velmi zaujal: Před nějakou dobou žila dívka, jež nesdílela víru Boha s ostatními, otevřeně ji odmítala, čímž děsila své sousedy. Jeden z ortodoxních farářů z okolí se ji rozhodl vzít do převýchovy, protože věřil, že to ďábelské, co v ní přebývá, je možné vypudit. Bohužel se mýlil, přestože používal bolestivé postupy.
Nad čím se Jindřich nejvíce zhrozil, byl věk děvčete. Byla ještě dítě, přesto ostatní nezasáhli. Udělali by to, kdyby jim nechybělo vzdělání, které člověka dokáže vytrhnout z jednoduchosti, ve které vesničané žijí. Co je vůbec špatné na tom, když má někdo odlišnou víru, nebo nevěří vůbec. V minulosti něco nemyslitelného, v lepším případě něco nepochopitelného. Ale existuje vůbec Bůh?

Zelený Jindřich je Kellerovo stěžejní dílo, autobiografický román výchovný. Autor vychází z vlastního života, obzvlášť v první části, kdy popisuje své dětství. Výchovný román je v tomto případě příběh jedince, jenž se rozvíjí a dospívá vlivem prostředí, společnosti, životních konfliktů. Malý Jindřich vyrůstá a postupně se dostává do stále větší společnosti, se kterou se musí vypořádat.

V díle se odráží problémy tehdejšího života, které tam autor zakomponoval. Hlavně ale řešil tyto dva problémy:

• Náboženství - tady je popisován Jindřichův postoj k Bohu, jakým způsobem se ten vztah vyvíjel a jeho první a další představy, jak vůbec vypadá. V mládí Boha neustále o něco prosil, později se od Boha odvrací a vrací se k němu ve chvíli pro něj nejtěžší, v době hladu. Když později Jindřich poznává jednu dívku, která je ateistkou, přijímá Jindřich její pojetí světa.
• Vztah muže a ženy - popisuje první dětské erotické zážitky, důležitá je ale láska ke dvěma ženám, které jsou odlišné - křehká Anna a vyspělá zdravá Judita.