V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: "Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na Internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh, proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky."
Žurnalista Paul Pokriefke vypráví historii lodi
Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Tato loď byla původně postavena Robertem Leyem pro akci
Kraft durch Freude (
Radostí k síle nebo
Síla z radosti) jako výletní plavidlo fašistických odborů pro beztřídní společnost. Jednoho z výletů se zúčastnili i Paulovi prarodiče Erna a August Pokriefkovi. Loď byla pojmenována po zemském gruppenleiterovi NSDAP, který byl zastřelen židovským studentem Davidem Frankfurterem. Když torpéda sovětské ponorky S13 pod vedením kapitána Alexandra Marineska poslala 30. ledna 1945 loď
Wilhelm Gustloff ke dnu, byla na palubě lodi přítomna i Paulova matka Ursula, která ho při katastrofě porodila. Když byl Paul na studiích v západním Německu, bydlel u přítelkyně své matky Jenny Bruniesové a po čase se seznámil s Gabriele, která s ním otěhotněla a provdala se za něj. Paul se s Gabriele rozvádí po sedmi letech manželství. Narodil se jim syn Konrád, který se - ovlivněn vyprávěním své babičky o potopení lodi - začíná zajímat o její historii a zkázu a zakládá webovou stránku, kde vystupuje jako člen neexistujícího Kamarádského spolku Schwerin. Schwerin je město, odkud pocházel Wilhelm Gustloff a kde také bydlí babička Ursula. Z Konráda se stává pravicový extrémista, setkává se se skinheady a pořádá přednášky o lodi a německém národu. K otci se chová velmi chladně, žije s matkou v Möllnu a často navštěvuje babičku, jež ho nadevše zbožňuje a stále oplakává Stalinovu smrt. Konrád vede na své stránce diskuze s mladíkem, jenž si říká David a zastává se Židů. Později si spolu domluví schůzku ve Schwerinu, aby mohl Konrád internetovému příteli ukázat rodné město svého oblíbence. Když řečený David poplive mechem zarostlý pomník Wilhelma Gustloffa, Konrád jej chladnokrevně zastřelí pistolí, kterou mu věnovala babička, aby ho pravicoví radikálové neohrožovali. Ke svému činu se Konrád okamžitě přizná. U soudu se zjistí, že zavražděný nebyl židovského původu, nýbrž synem německých rodičů a že se jmenoval Wolfgang Stremplin. Konrád je odsouzen k sedmiletému vězení a jeho rodina ho pravidelně navštěvuje. Vztahy mezi Konrádem a otcem se viditelně zlepšují a Konrád postupně mění své názory. Když pak Paul hledá na Internetu nějaké informace o ztroskotání lodi, najde stránku, kde stoupenci jeho syna slibují, že v něj věří, čekají na něj a budou ho následovat.