Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Černá koule je sbírka fantastických povídek, ve kterých se realita a neskutečné situace prolínají tak, až je čtenář celý zmatený a neví, co si má vybrat. V České republice vyšla sbírka poprvé v roce 1967 (Odeon, Praha) a dočkala se i dalších vydání v letech 1986 a 1990.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

O Gustavu Meyrinkovi (vlastním jménem Gustav Meyer) se typicky učíme jako o německy píšícím českém autorovi. Narodil se ve Vídni jako nemanželské dítě herečky Marie Meyerové a würtenberského ministra Carla, svobodného pána von Varnbühler von und zu Hemmingen. S matkou hodně cestoval, studoval v Mnichově, Hamburku a nakonec v Praze. Od roku 1901 vydával povídky, nebyl však šťastný a před sebevraždou ho zachránil jenom leták o esoterismu. Meyrink se stal nadšeným mystikem a stýkal se s předními evropskými okultisty. Velký úspěch mu přinesl román Golem, který vyšel v roce 1911. Kromě vlastního psaní románů a povídek překládal Dickense a byl spoluautorem několika dramat. Údajně odešel Meyrink z tohoto světa dobrovolně - sám si zastavil srdce.

FORMA A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Er-forma; dějové zvraty; oslovení čtenáře; humor; neskutečné situace; tajemno; napětí; velká rozmanitost jednotlivých příběhů; otevřené konce - je na čtenáři, aby si domyslel dle své vlastní fantazie, co se dělo dál...

OBSAH VYBRANÝCH POVÍDEK:

G. M.
Do Prahy se vrátil George Makintosh (německý Amerikán), kterého před několika lety Pražané pro jeho odlišnost z města vyštípali. Když tedy přijel, začal skupovat různě postavené domy a jakmile je koupil, hned je zboural. Tvrdil, že objevil pravěké koryto obsahující zlato a že je právě pod těmito domy.
Měšťané jím byli rázem nadšeni a zapomínali na všechny své předešlé výhrady vůči němu. Podle Makintoshových plánů kupovali a bourali domy.
Pan Makintosh však náhle zmizel a zanechal po sobě horkovzdušný balón, zbourané domy a měšťany se zánětem spojivek. Ještě vešel ve známost jeho vzkaz, že ve městě nechal velkou vizitku.
Tu objevil až fotograf, který v balónu vyletěl nad město a z ptačí perspektivy ji vyfotil. Zbořené domy tvořily iniciály G. M.

Celé město mělo zánět spojivek, čekárny oční kliniky návalem pacientů málem praskaly a nová brožura profesora Pisálka "O nepříznivém vlivu moderní stavební činnosti na lidskou rohovku" byla rozebrána v několika dnech.

Vyskytly se příšerné případy duševních poruch: na předměstí se nějaká vdova v noci vyšplhala v košili na střechu a pronikavě ječíc rvala tašky z trámů svého domu.

Fialová smrt
Sir Roger Thornton se vydal se svým hluchým sluhou Pompejem Jaburkem za nějakým tibetským národem, který měl ovládal okultní síly.
Pomocí potápěčské přilby prošli územím zamořeným kyselinou sírovou. Sira však národ pomocí slova Émélen proměnil ve fialový kužel.
Sluha to slovo odečetl z jejich rtů, zakřičel jej a z domorodců se rovněž staly fialové kužely. Náčelník však navíc Pompeje otrávil jedovým srpem.
Sluha ještě stihl sepsat a odeslat o celé události zprávu a pak zemřel. Po světě vypukla hotová epidemie - milióny lidí se proměnily ve fialové kužely. Až někdo přišel na to, že jev je spojen se zvukem onoho slova - proto vznikla nová hluchoněmá generace, které vládne ušní lékař.

Autorova douška (= přípisek): Vážený čtenář se varuje, aby slovo "Émélen" nevyslovoval nahlas.

Příběh lva Aloise
Aloisovi zemřela matka a vychovaly ho ovce. Jedl trávu, zamiloval se do ovečky Školastiky a naučil se bečet. Ovečky ho milovaly a jejich oblíbenou zábavou bylo prosit Aloise, aby jim ukázal drápy.
Jednoho dne jiný lev napadne stádo, ale když spatří Aloise, jak bečí a utíká před ním stejně jako ostatní ovce, úplně zkoprní.
Večer pak Aloise vyhledá a ukáže mu ve vodě, že vypadají úplně stejně. Alois je z toho nešťastný, ale ovčí pastor ho přesvědčí, že to bylo jen ďábelské mámení, a aby se snažil být dobrou ovcí.
Povídka končí Aloisovou svatbou se Školastikou.

Pan Fňuke (ovce) by byl beznadějně ztracen, kdyby se bylo v témž okamžiku neudálo něco pozoruhodného. Ověnčen sedmikráskami, za uchem kytici jiřin, s drtivým "bé, bé" přecválala kolem Alois.
Jako kdyby před ním udeřil blesk, zarazil se starý lev ve skoku a v bezmocném údivu zíral za prchajícím.

VLASTNÍ NÁZOR:

U povídek jsem se královsky bavila. Ne vždy jsem asi chytila pointu, což mi však ani v nejmenším nebránilo v tom, abych obcházela celou rodinu a předčítala jim dlouhé pasáže.
Asi mě nepřestane udivovat, kolik zvláštních nápadů a situací autor v knížečce představil. Rozebrané lidské tělo napojené na systém drátků; fialové kužely; voják, který žije, i když kolem něj všechno začíná hořet, protože má obrovskou tělesnou teplotu; lev vychovaný ovcemi! Jsem pevně přesvědčená, že by si každý našel alespoň jednu povídku, jež by ho zaujala.
Povídky určitě doporučuji, řekla bych, že se čtou daleko lépe než Meyrinkovy romány, které jsou na mě až příliš zamotané a filozofické. Tím že jsou to kratší útvary, děj rychleji odsýpá a není čas na nějaké sáhodlouhé mudrování, které by člověk musel přežvykovat ještě několik dní.