Karel Bovary je lékař v Tostes. Studoval v Rouenu. To všechno na přání matky-paní Bovaryové. Ta kdysi bývala veselá, sdílná, něžná. Jak ale stárla, stávala se hašteřivou a nervozní. Jeho otec, bývalý plukovní lékař, se zase zapletl do jakési aféry, pak nic nedělal, jen se povaloval, užíval si, běhal za venkovskými poběhlicemi a všechnu starost o domácnost nechal na své ženě. Když se jim narodil syn, byl zprvu rozmazlován, otec ho ale chtěl vychovávat tvrdě, po spartánsku, to se mu ale nikdy nepovedlo, chlapec byl totiž od přírody mírné povahy. Dítě se toulalo po vesnici, když mu bylo dvanáct, matka si vymohla, aby šel studovat. Počátky byly marné, lekce s panem farářem byly ve spěchu a celkem k ničemu. Po roce a půl, na nálehání matky, šel studovat do Rouenu. Vytrvalou pílí se držel mezi průměrnými žáky. Rodiče rozhodli, že půjde studovat medicínu. Karel se pustil do práce, všechny otázky se naučil předem nazpaměť. Zkoušky udělal napodruhé. Další část života mu znovu režírovala matka. Našla mu město, kde zahájí svou lékařskou praxi, tj. v Tostes. Našla mu dokonce manželku, starou vdovu, paní Dubucovou - byla ošklivá a hlídala ho na každém kroku. Nakonec se zjístilo, že nevlastní žádný majetek. Karel ji přesto neopustil. Převrat v jeho životě nastal, když musel zajet do Bertovky, aby tam ošetřil zlomenou nohu jistému sedlákovi - panu Rouaultovi. Tam, právě tam, ji poprvé spatřil . dceru pana Rouaulta, krásnou Emu. Od té doby Bertovku často navštěvoval. Jeho ženě to bylo velmi podezřélé, brzy zjistila, žě tam jezdí za Emou a zavrhla mu to. Pak najednou z čistého nebe přišla velká rána, paní Dubucová zemřela. Karel si poplakal, měla ho přece jen ráda. Po roce mu smutek vypršel. Karel se jednoho dne přemohl, a po neustálých odkladech poprosil pana Rouaulta o ruku jeho dcery. Ano, byla svatba. Ema se přestěhovala s manželem do Tostes. Karel byl štasten, ale co Ema? Ema byla dobře vychována v klášteře, uměla tančit, vyšívat a hrát na klavír. Četla hodně romány, byly o krásných princích a urozených pánech, kteří se štastně oženili a o svoji manželku se starali vzorně. Po něčem takovém toužila i Ema. Byla to krásná, mladá slečna, finančně zajištěná. Bohužel očekávala od svého života přílíš mnoho. Karel Emu velmi miloval, ale právě sňatkem začíná pro ni psychické strádání. Její manžel připadal Emě příliš jednoduchý a nudný. Karel, jak už víme, byl venkovským lékařem, nemohl dát Emě to, co potřebovala. Přes den se staral o své pacienty. Večer pak doma nacházel teplou večeři, ustrojený dům a elegantní manželku. Emu Karel nepřitahoval, nevím, zda-li ho někdy aspoň trošku milovala, spíše ním opovrhovala. Jednou je pozval na ples do Vaubyessardu markýz d'Andervilliers. Ema si uvědomila, že kdyby si ji byl Karel nevzal, určitě by měla lepší život a oženila by se s někým docela jiným. Vedla by hlučný život, plný přepychu a plesů. Nikdy pak nezapomněla na mladíka, se kterým tančila - vikomta. Často pak, když neměla co na práci, vzpomínala a v hlavě se jí točily čtverylky, róby, víno a vikomt. Když už to doma nemohla vydržet, chodila na procházky se svým psem Džali. V Karlovi nenalézala romantickou lásku, po níž toužila, ačkoli ten ji upřímně miloval. Předplatila si různé časopisy. Dovídala se v nich o nejnovější modě. Snila o Paříži, o rušném městském životě, všechno si v hlavě idylicky představovala. Pak trpěla, když se v jejím šedém životě nic nedělo. Očekávala od svého života příliš mnoho. Banální svět maloměsta ji nudil, propadla sebelítosti a nehledala řešení. Karel ji omlouvá nervovou chorobou, která se váže na místo jejich bydliště. Tedy odstěhovali se do Yonville l' Abbaye. Narodí se jim dítě. Ema si vysnila syna - krásného a silného muže, jenž bude její pýchou. Porodila však dcerku - Bertu. Karel měl navíc finanční problémy, protože v novém působišti nevydělával mnoho peněz. Protože si nemohli dovolit tu nejlepší výbavu pro malou, Ema nakoupí levně na nejbližším místě. Když už si nemůže dovolit to nejlepší, je už jí jedno, co má. Protože nepracuje a po celý den není manžel doma, přemýšli o tom, jak se její představa o životě nenaplňuje. Společnost jí dělali sousedé Homaisovi. Lékarník, pan Homais, byl velice sebevědomý. Měl ženu a čtyři děti: Napoleona, Franklina, Athalii a Irmu. A taky pomocníka a sluhu Justýna, vzal si ho na starost, když mu zemřeli rodiče. Byl na něho přísný a často mu vynadával. Další obyvatelé obce: paní Lefrancoisová - vdova a majtelka hostince "U Zlatého lva", pan Lheureux - obchodník s látkami, pan Guillaumin - notář, pan Binet - účetní, abbé Bournisien - farář, Lestiboudois - kostelník, Tuvache - starosta, Hivert - obstarával nákupy pro celou obec. Ale pro Emu se nejhlavnějším obyvatelem stal Leon Dupuis, písař, mladík, který se do Emy zamiloval. Dělal jí společnost, recitoval básně, platonicky ji miloval a ona jeho. Nemohl se smířit s tím, že jejich láska nebude nikdy naplněna a odjel studovat do Rouenu práva. Pro Emu nastává nová část života. Poznává Rudolfa Boulangera, velmi bohatého mladíka, měl každou slečnu, kterou si zamanul. Dostal taky Emu. Rudolf naplňoval její život. Každé ráno, když Karel odešel do práce, za ním chodila do Huchette. V noci pak měli schůzky v besídce. Psali si milostné dopisy. Nikdy ji však opravdu nemiloval, byla jednou z mnoha žen, které dobyl. Pro Emu však byl spásou, bez něho by se byla zbláznila. I když byla s ním, nestačilo jí to, chtěla s ním být pořád. Chtěla s ním utéct. Všechno si naplánovali. V den před odjezdem jí Rudolf napsal: "Nechci být neštěstím vašeho života". Odcestoval, nenasadí si na krk matku s dítětem, není přece šílený. Ema se zhroutila, málem zemřela. Půl roku se zotavovala. Karel velmi trpěl, bál se, aby mu žena nezemřela, neměl tušení o jejím cizoložství. Jednou pak, když se vyléčila, vypravili se s Karlem do Rouenu na představení. Tam potkali Leona. Kolotoč podvodů začal znovu. Ema nestydatě lhala manželovi. Každý čtvrtek jezdila do Rouenu na hodiny klavíru. Avšak žádné hodiny klavíru se nekonaly, jezdila totiž na dostaveníčka za Leonem. Měli spolu pronajatý hotel, užívali si a Ema se cítila znovu jako v ráji. Pořád si něco objednávala u pana Lheurexe, vlastně jí vždycky přišel osobně něco nabídnout. Pod jeho láskyplnou tváří se skrývalo zlo. Kupovala si záclony, koberce, nové potahy na křesla, šátky a všecky zcela nezbytné věci. Utrácela a utrácela. Nesplácela směnky. Také vztah s Leonem jí přináší další finanční nesnáze. Stará paní Bovaryová jí to vytýkala, často se pak kvůli tomu pohádala se svým synem, ten totiž Emu hájil. Vztah s Leonem se stával nudný, už příliš se znali. Přišlo soudní řízení a exekuce. Ema se snažila sehnat peníze, kde jen mohla. Každý bankéř se jí vysmál. Leon taky nepomohl, nevlastnil totiž žádný majetek. Poslední nadějí byl Rudolf, po třech letech se opět setkali. Vyznali si lásku a ona mu pověděla, jak kvůli němu trpěla. Když řekla, že potřebuje peníze, řekl, že žádné nemá.
Ach to tě lituji, řekla. Když je člověk chudý, nežije v takovém přepychu jako ty. Nebýt tebe, byla bych šťastná. Když jsem se pak k tobě vrátila a znovu přinesla ti svou lásku - odmrštil jsi mě. Protože by ho to stálo tři tisíce franků. Ema propadla uplné bezmoci. Vzala si z lékarny jed a spáchala sebevraždu. Karel je pohroužen v největším smutku. Připraví pohřeb. Jeho mysl náleží jenom jí. Postupně pak všechno splácí, peníze nestačily, Eminy dluhy nebraly konce. Pak objeví milostné dopisy Leona a Rudolfa. Lidé žasli, jak byl najednou skleslý, přestal chodit ven. V létě chodíval na hřbitov, vodil sebou Bertu. Jednou potkal ve městě Rudolfa. Oba zbledli. Karel řekl, že už se nezlobí. Prý je to vina osudu. Rudolf si řekl, že je Karel na člověka v takové situaci přespříliš dobrotivý. Karel seděl na lavičce v zahradě. Zalykal se pod mátožnými návaly milostných vzplanutí. Když pro něj přišla Berta, aby šel k večeři - neodpovídal. Přesvědčená, že si jen tak hraje, strčila do něj. Padl na zem. Byl mrtev...
