Každý Nový rok se povyšovalo a tak úředníci spěchali dřív do práce.
"Pak se chodilo do sousedních kanceláří vyzvědět nejčerstvější novinky - jestli už přišel šéf, v jaké je náladě, kolik dnes přišlo pošty..." (Současnost)
1. V té chvíli se objevil jiný úředník, pan Pitolet, známý vtipálek a se smíchem dodával, že už v devět hodin jsou všichni na svých místech.
"Což vám ovšem, můj drahý, nezabránilo, abyste tu dnes, tedy 20. prosince, nebyl už před desátou" (Rysy společné větší skupině lidí)
2. Úředník Maze se však ohradil tím, že nikdy nebude oslovovat ředitele "drahý pane řediteli", jak to dělá Lesable, ale nenechá se při povyšování přeskočit.
"Nic jiného mi nezbývá a pěkně mě tím štvete" (Typizace)
3. Poté začali všichni rozebírat to povýšení, které už jim měsíc nedalo spát. Jejich rozhovory byly nekonečné, začínali je znovu a znovu, probírali to včera a budou to určitě probírat i zítra. Úředník, který právě vešel, byl Boissel - mladý, bledý, nezdravě vypadající. Život byl pro něho dobrodružství. Každé ráno vyprávěl svému kamarádovi Pitoletovi své podivuhodné příhody ze včerejška. Jakmile pochopil, že je řeč o Lesableovi, rozčílil se, protože mu došlo, že tento rok bude opět posunut v povyšování.
"Z dobrých zdrojů vím, že pro letošek budete odstaven, favoritem je totiž Lesable" (Upozorňuje se na společenské křivdy)
4. Pan Lesable si zrovna přišel pro nějaké papíry a všichni se na něho dívali jako na neoblíbeného budoucího šéfa. Na rozdíl od pana Cachelina, který se na šéfy díval jako na lidi z jiného světa.
"Svého kolegu Lesablea tedy nesmírně obdivoval, až uctíval, a rostlo v něm tajné přání, vroucí touha provdat za něj svou dceru" (Přesné zobrazení skutečnosti)
5. Jednou totiž jeho dcera bude velmi bohatá. Vědělo se o tom na celém ministerstvu, protože jeho sestra, slečna Cachelinová, měla našetřený milion. Odjakživa bydlela se svým bratrem, vdovcem a jeho dcerou Cori. A tak o nápadníky nebyla nouze. Cachelin dávno hledal záminku, jak by ho pozval do své domácnosti.
"Lesablea mohl dostat je na úřednickou marnivost" (Realismus zobrazuje průměrného člověka)
6. Druhý den dostal dopis, kde bylo napsáno o jeho budoucím povýšení a po celé kanceláři se rozneslo, že pánové Lesable a Cachelin byli povýšeni. Rozčílený Boissel vedl silácké řeči o tom, že si někdy o půlnoci na ně počíhá. Ostatní úředníci mlčeli. Cachelin šel do kanceláře svého zachránce, aby ho pozval na večeři, což zachránce přijal. Pan Cachelin se toho slavnostního dne nemohl dočkat a když konečně pan Lesablea přišel, byl štěstím bez sebe. Dívka mlčela a občas se začervenala. O měsíc později se na ministerstvu nemluvilo o ničem jiném než o svatbě Lesabla se slečnou Corou. Její teta ale stále nechtěla potvrdit, že její ohromné mění připadne jim. Lesable ale i tak miloval svou ženu a život plynul. Najednou však přišel šok, že pan Lesable nebyl povýšen.
"Jak jen ho mohl pan Torchebeuf, který s ním jednal pomalu jako se synem, tak odstrčit" (Hrdinův charakter je utvářen okolnostmi)
7. Dozvěděl se, že to bylo kvůli sňatku. Lesable odcházel zmatený a rozzlobený. U večeře si uvědomil, že už svoji ženu nemiluje tak jako dřív.
"Všechno ho zbavovalo růžových brýlí, bránilo rozvoji kouzelné smyslnosti a dráždivé přitažlivosti a do vztahu se místo toho začala vkrádat jednotvárnost, omrzelost a nuda" (Přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho projevech)
8. Život jim ztrpčovala teta Karla, která už vůbec nevycházela z domu. Najednou dostala teta mrtvici a všichni začali myslet na její dědictví. Když večeřeli, služka jim přišla lhostejně oznámit, že teta přestala dýchat. Zítřejší ráno se dostavili k notáři pro závěť. Dozvěděli se, že peníze zdědí, pokud budou mít děti, jinak vše připadne dobročinným spolkům. Manželé se tedy začali pokoušet o dítě, ale dopadlo to tak, že Lesablea svoji manželku málem zabil. Tolik se snažili, ale dítě stále nebylo. Cora při každé příležitosti svého manžela trápila, urážela a vyčítala mu. Nakonec se dostali až k doktorovi, ale ten jejich problém nevyřešil. Doktor dokonce Lesableovi řekl, že by si měl dávat lepší pozor na své zdraví. Lesable začal poctivě brát léky a do osudného termínu závětě zbýval jenom rok. Na ministerstvu se oba muži tvářili, že spolu mají ty nejlepší vztahy, ale doma Cachelin Lesablea urážel. Tak se pan Cachelin rozhodl, že pozve domů pana Maze, kterého Cora tajně obdivovala.
"Byla zmatena, jako by se bála, aby na ní nebylo poznat, že o něm snila" (Zobrazení průměrného člověka)
9. Večeře byla připravována se stejnou pečlivostí jako kdysi pro Lesablea. Maze je začal navštěvovat, nejprve jen občas, pak stále častěji. A na Nový rok byl zase po dlouhé době pan Lesablea povýšen. Měl z toho takovou radost, že při návratu domů políbil, poprvé po šesti měsících, svou ženu. Na pikniku, na který jeli všichni čtyři, se Coře udělalo špatně. Doma se přiznala, že je těhotná a všichni si začali představovat bohatou budoucnost. Doktor jim narození dítěte potvrdil a notář přislíbil dědictví. Od tohoto šťastného odhalení žili všichni tři členové rodiny v dokonalé shodě. Maze k nim teď chodil méně často a zdálo se, že se mezi nimi necítí tak dobře jako dřív. Až do porodu se nepřihodilo nic nového. Cora porodila v posledních zářijových dnech holčičku, které dali jméno Desideria. Za dědictví si nechali postavit vilu a už nikdy nemuseli pracovat.
"Milostivá paní, je prostřeno" (Typizace)
10.
de Maupassant, Guy: Dědictví. Moba, Brno, 2004.
1 - strana 130
2 - strana 132
3 - strana 133
4 - strana 134
5 - strana 137
6 - strana 138
7 - strana 155
8 - strana 158
9 - strana 202
10 - strana 222
