Kde je hranice lidskosti a lidské důstojnosti? A jakou roli hraje láska k vlasti? Na tyto otázky pravděpodobně najdete odpovědi v povídce Kulička (1879), která je příběhem střetnutí kontroverzní buržoazní společnosti s těmi nejchudším na pozadí prusko-francouzské války. Příběhem, jenž vás donutí se zamyslet nad nadčasovým tématem vlastní cti a lásky...
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
In
Kulička a jiné povídky. Vydalo nakladatelství Fortuna Libri v Praze roku 2016 (1. vydání tamtéž). Přeložil Jiří Žák. Celkový počet stran: 222. ISBN: 978-80-7546-011-0.
OBSAH:
Zima 1870, konec prusko-francouzské války, Normandie. Děj Kuličky se odehrává na stejném místě a přesně devět let před tím, než byla samotná povídka napsána.
V první části příběhu se nachází málo děje, zaměřuje se hlavně na popis doby a situace. Francouzské vojsko bylo právě poraženo a městy se potulují tlupy pruských vojáků. Dle tradice musí místní obyvatelstvo nabídnout vítězům ubytování a jídlo. Na první pohled vlastenečtí obyvatelé francouzského města Rouen jsou rádi, že válka již končí a pomalu si zvykají na nové poměry. Ne všichni jsou však smířeni s porážkou Francouzů. A tak se několik odvážlivců dohodne a tajně opustí město v dostavníku.
Cestující, kterými jsou tři manželské páry, dvě jeptišky, demokrat a prostitutka přezdívaná Kulička, se vydají na cestu do Le Havre. Při cestě ale dostavník uvízne v závěji a všichni cestující, kteří nebyli připraveni na zdržení, začínají být hladoví. Jediná prozíravá se ukáže Kulička, jež si s sebou zabalila plný koš jídla. Přestože jí ostatní opovrhují a nesnaží se to příliš skrývat, nesobecky se s nimi rozdělí.
Po hladu přijdou další potíže, jelikož se začne stmívat a cestující musí zastavit v hotelu, ve kterém se náhodou nachází i německý důstojník. Když pruský voják zjistí, jaké je Kuličky povolání, povolí dostavníku pokračovat v cestě pouze tehdy, pokud s ním stráví noc. Ta to však odmítne i proto, že je vlastenecky založena. Společníci Kuličky, kteří její rozhodnutí ze začátku plně podporují, se však s ubíhajícími dny v hotelu začínají nudit a chtějí odjet do Le Havru. S myšlenkou, "že je to stejně její práce," se smluví a začnou přemlouvat Kuličku. Ta se nakonec podvolí tlaku ostatních a splní důstojníkovi jeho přání...
Druhý den ráno je již dostavník připraven k odjezdu. Nikdo z přítomných se však s Kuličkou nebaví a lidé, kteří ji den předtím přemlouvali, na ni dnes koukají skrz prsty, zatímco ona tam sedí se slzami v očích.
Za pozornost stojí i to, že přestože je Kulička popisována jako žena docela při těle, byla velmi vyhledávaná a známá. Ačkoliv je to prostitutka, jedná se o jedinou postavu bez záporných vlastností. Během příběhu se ji také pokusil svést demokrat Cornudet. Ale ona ho odmítla se slovy, že se to nehodí.
V povídce se vyskytuje velké množství psychologicky složitějších postav, ať už to je právě Cornudet, jenž propil veškeré své dědictví, nebo pan Loiseau, pěstitel nekvalitního vína, který se snaží vydělat, kde může. Je typickým příkladem muže, pro něhož nejvíce znamenají peníze. I v situaci, kdy jiní mají plnou hlavu řešení problému, dokáže najít způsob, jak si trochu nahrabat. V dostavníku se nachází lidé ze všech vyšších francouzských společenských vrstev (duchovní, šlechtic, obchodník), aby autor ukázal, že ve všech částech společnosti se nachází podobní lidé.
Dle mého názoru je klíčovou částí příběhu místo, kdy cestující začínají přemlouvat Kuličku. Všichni začnou předhazovat osudy jiných lidí, kteří se obětovali pro dobrou věc. Až to vypadá, jako by obětování se pro druhé byl smyslem života. Je vidět, jak každý jedná jen ve svůj vlastní prospěch. I dvě jeptišky, jež na Kuličku jako lehkou ženu koukají velmi příkře, se s ní začnou bavit a snaží se ji přemluvit. Nejvíce mě zaujaly právě ženy, jež zasvětily svůj život Bohu, jelikož by měly představovat především kladné vlastnosti, které ale z jejich chování příliš nevyplývají. Celkově se ukazuje, že postavy, jež na první pohled vypadají kladně, zakládají si na svém původu a pocházejí z vyšších vrstev, se v porovnání s Kuličkou, kterou opovrhují, chovají pokrytecky a sobecky. Autor se podle mě snaží upozornit na časté hodnocení ostatních lidí podle prvního dojmu a na předsudky vůči ostatním, zejména pak společensky opovrhovaným lidem, což je i dnes velmi aktuální téma.
KOMPOZICE A JAZYK:
Celá povídka o přibližně padesáti stránkách je psána
er-formou. V díle se nachází řada přirovnání a autor se soustředí na popis. Je hojně použit hovorový
jazyk, hlavně v mluvě Kuličky.
O AUTOROVI A JEHO DÍLE:
V
Maupassantových povídkách se často objevují spojitosti na autorův život. Ať už je to motiv prostitutky, čímž naráží pravděpodobně na vlastní matku, nebo období prusko-francouzské války, které sám zažil. V mládí si vypěstoval velký odpor k náboženství, což může stát právě za tím, proč jsou jeptišky v díle podávány tak negativně.
Maupassantova díla jsou řazena do období
realismu. Autor se snaží zobrazovat věci přesně tak, jaké jsou, což je mi velmi sympatické. Striktně odmítá romantické i symbolické romány. Tvrdí, že román by měl přenést spisovatelův pohled na svět a přiblížit ho ostatním. Ve svých dílech se také snaží upozornit na zkaženost francouzské společnosti, jež v jeho době často přehlížela nevěru, přesto se v
Kuličce často poukazuje na vlastenectví jako na kladnou vlastnost.
VLASTNÍ NÁZOR:
Celá povídka je pěkně čtivá a už po prvních stránkách jsem se lehce dostal do příběhu. Opravdu velmi se mi líbí, že se autor nesoustředí na symboly, ale spíše na povahu a vlastnosti lidí. Přestože je první část příběhu spíše popisová než vyprávěcí, není v žádném případě nudná a hezky navodí atmosféru. Také oceňuji, že je povídka zasazena do reálného prostředí a reálné doby.
