Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

U TELLIERŮ /Maison Tellier/
Vypráví o nevěstinci zvaném "U Tellierů", jež vlastní oblíbená madam. Má celkem pět svěřenkyň, se kterými má velmi blízký vztah a vůbec celý nevěstinec řídí, jakoby to byl dívčí penzionát. Jednoho dne odjíždí madam na venkov na první svaté přijímání dcery svého bratra a bere s sebou i svých pět zaměstnankyň. Na vesnici je všichni obdivují a bratrova rodina se ze všech sil snaží, aby zámožná a bezdětná madam vše odkázala jejich dcerce. Prostitutky jsou velmi pohnuté celým svatým ceremoniálem a vrací se zpět do města ve velmi dobré náladě. Nezvykle vřele se ten den chovají i ke svým hostům.

SLEČNA FIFI /Mademoiselle Fifi/
Děj povídky je opět zasazen do období francouzsko-pruské války. Prušáci obsadili zámek Uville v Normandii. Slečna Fifi je přezdívka pruského markýze Wilhelma Eyrika, který je velmi arogantní a nadevše rád ničí, trápí a zabíjí. Svou přezdívku si vysloužil podle pohrdavé francouzské věty "fi, fi, donc", kterou často používá. Vojáci jsou ve vesnici pod zámkem dobře přijati, jediná známka odporu je pouze fakt, že farář odmítl zvonit, dokud se cizinci ve vesnici zdržují. Vojáci se na zámečku ale nudí, a proto si nechají z Paříže dovézt několik nevěstek pro obveselení. Fifi dostal malou židovku Rachel, ke které se po celý večer choval velmi hrubě. S vínem ale stoupala do hlavy vojákům i nesmyslná hrdost a pýcha. Fifi začal řečnit o tom, že jim patří všechny francouzské ženy, a zbytek vojáků se chvíli chvástal s ním. Rozzuřená Rachel zabodla do markýzova hrudníku dezertní nožík, vyskočila oknem a zmizela v lese. Prušáci ji nenašli. Druhý den vyzváněly při markýzově pohřbu vesele zvony. To Rachel se schovala ve zvonici, kam jí farář nosil tajně jídlo, a svůj úkryt opustila, až když vojáci odešli ze zámku.

Obě povídky kritizují předsudky společnosti. Autor k tomu využil kontrastní příklad prostitutek, které přesto, že jsou všeobecně označovány za špínu společnosti, bývají paradoxně mravně mnohem čistší než jejich spoluobčané. Vyzdvihuje se zde národní hrdost, která ať už sebevíc potlačovaná v období války, stále byla schována hluboko v duši okupovaného národa.
Styl a sloh obou povídek je střídmý a jednoduchý, přesto ale věty říkají více, než je v nich napsáno. Jedná se o pravý realistický obraz soudobé francouzské společnosti.