Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

ÚVOD:

Doba protektorátu - v zemi jsou uplatňovány protižidovské zákony, ale zatím se nezačalo s deportacemi. Později jsou Židé nuceni k nošení jasně viditelné žluté Davidovy hvězdy.
Kniha vyšla poprvé v roce 1962 jako autorčina prvotina a byla zfilmována pod názvem ...a pátý jezdec je Strach (1964, ...and the Fifth Horseman Is Fear, režie Zbyněk Brynych).

STRUČNĚ O AUTORCE:

Hana Bělohradská se narodila v Praze, kde později vystudovala gymnázium. V roce 1949 začala pracovat jako laborantka na dětské klinice. V šedesátých letech se v časopise Plamen objevila její první novela (viz obsah). V sedmdesátých letech nesměla publikovat, proto se začala věnovat překladům z angličtiny. Po roce 1990 se stala předsedkyní výboru Českého literárního fondu. Zemřela v roce 2005.

FORMA A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Er-forma; rozdělení příběhů jednotlivých postav - částečně se překrývají, ale zároveň fungují i odděleně; vypravěč je vševědoucí, proto můžeme sledovat nejenom jednání, ale i myšlenkové pochody protagonistů.

HLAVNÍ POSTAVY:

Žid Armín Braun - starý, unavený člověk; žena ho opustila, syn byl rád, že ho nemusí brát s sebou, když se rozhodl emigrovat; novou energii mu dodá až možnost být užitečný, přestože je to pro něj nebezpečné
Honzík - nejmladší jednající postava; talentovaný a hodný kluk; snaží se proniknout k doktorovi, přestože ten ho často odbývá; sleduje všechno, co se v domě děje a jen tak něčeho se nelekne, i když se může stát, že nedokáže odhadnout míru nebezpečnosti situace
Šidlák - čestný a zásadový muž ve středních letech, věří ve vyšší ideály - rozhodne se tedy schovat nemocného, pronásledovaného člověka; stejná akce by se ale dala posuzovat jako projev nezodpovědnosti vůči vlastní rodině - opravdu záleží na tom, z jakého úhlu se na celou věc podíváme
pan Veselý - postava s pochybným charakterem; podvádí svou krásnou ženu a profituje na Židech, kterým poskytuje "árijskou" zástěrku pro firmu; na druhou stranu odmítne udat Šidláka a dokonce ho chce jít varovat
učitelka klavíru - spíše nenápadná postava, která ale udělá vždy to, co je potřeba; zdrží gestapo, když prohledává dům a zajistí Honzíkovi lepší přijetí u známého učitele klavíru, když rozpozná jeho talent

DĚJ:

Doktor Armín Braun už dlouho žije stejně. Je Žid, a proto ho drží neustálý strach, netuší, co s ním bude. Vaří si mléko k večeři, ale jak vzpomíná na syna, který emigroval, mléko spálí. Vydá se ještě jednou do obchodu, jenže už je po hodině, kdy tam Židé smějí nakupovat, a tak ho prodavač vyhodí. Scénu sledují ještě dva lidé, kteří bydlí ve stejném domě jako doktor a oba odejdou z obchodu, aniž by si něco koupili - zhnuseni prodavačovým jednáním.

Jeden z nich, starý Jirák, o tom říká doma manželce. Společně rozhodnou, že doktorovi dají nějaké jídlo ze svého. Druhý - mladý kluk Honzík - dostane doma pouze vynadáno, že nekoupil chleba. Příčinu ale neprozradí.

Doktor se nají guláše, který mu přinese Jiráková a po dlouhé době večer opět sáhne po houslích a hraje. V bytě pod ním ho poslouchá stará učitelka hudby.

Ve stejném domě se hádají manželé Šidlákovi. Šidlák se totiž rozhodl schovat u nich v bytě nemocného člena odboje a manželka je strachy bez sebe, že na to přijde policie a zastřelí je všechny, včetně jejich malého syna.

Šidlák ví, že muž potřebuje doktora, a proto se rozhodne zajít za Braunem. Ten souhlasí, že riziko podstoupí a jde mladíka vyšetřit. Nevypadá to ale dobře - má nejspíš zápal plic. Doktor se po několika dnech rozhodne vyhledat starého přítele z profese, který by mu mohl sehnat lepší léky, než jaké má k dispozici on.
Braun nakonec Wienera (tak se jeho bývalý kolega jmenuje) najde. Všechno je ale nějak špatně. Wiener míval kdysi s manželkou Helenou krásný byt plný uměleckých děl, ale teď údajně bydlel v malém krcálku plném dalších lidí. Helena se zbláznila a chytají ji kruté záchvaty nenávisti a Wiener vysedává v hospodě. Tam ho taky Braun najde a vyžádá si ony léky. Wiener mu je sežene, ale už o něm nechce slyšet.
Nová léčba je úspěšná a Jiří Pánek se postupně uzdravuje. Jenže na kontrolu přijde gestapo. Učitelka hudby stihne Šidlákovi varovat, a potom u sebe zdržuje policisty, takže mezitím stihnou Pánka přepravit a schovat nahoře u Brauna. Policie tak nikoho nenajde.

Pánek se uzdraví a zmizí zpět do práce. Pan Veselý (ze stejného domu) přemýšlí, jak si udržet svoji finančně náročnou milenku Zdenu, ale když mu navrhne, že by si mohli vydělat udáním Šidláka, uhodí ji a odejde.

Ten stejný večer si pro Veselého přijde policie. Napřed si myslí, že ho udala Zdena, ale později to padne na jeho sekretářku, jež ho zhrzeně miluje. Zdena kontaktuje paní Veselou a společně dostanou jejího muže z vězení.

Veselý se vrátí a zjistí, že Šidláka mezitím zatkli. Přesto už se nechce do ničeho plést a rozhodne se, že ho ponechá jeho osudu. Honzík začne chodit na hodiny klavíru k učitelce hudby a ta začíná být přesvědčená, že má opravdu talent.

Říjen 1941 - Armín Braun musí začít nosit žlutou hvězdu a nechce s nikým mluvit. Jedině Honzík je vytrvalý ve svých snahách udržovat s ním kontakt.

Židé musí odklízet sníh z veřejných chodníků a vyženou na to i starého doktora Brauna. Honza ho hledá cestou ze školy a je svědkem toho, jak ho člen SS chce mlátit, když se vyčerpáním zhroutí. Trefí tedy Němce míčem a pak se dá na útěk...

CITÁT Z KNIHY:

"Nemáš právo to dělat!" vykřikla Šidláková prudce, s obličejem zohaveným zlostí, přistoupila několika rychlými kroky k svému muži, uchopila ho za límec a bušila mu pěstí lehce a zuřivě do ramene. "Neměl ses ženit a mít dítě, když sis chtěl hrát na hrdinu. Najdou ho tady, musí ho tady najít, a všechny nás postřílejí, všechny, i Pepíčka," přikryla si obličej rukama, "kvůli tobě, já nechci, slyšíš, já nechci, nedám svý dítě..."
Šidlák ji pevně uchopil za zápěstí a zatřásl jí. Když ji pustil, položila mu hlavu na prsa a bezútěšně se rozeštkala. Hladil ji bezmocně po vlasech.
"Proboha, Marie, buď rozumná, všechno dobře dopadne, uvidíš, slibuji ti to. Musíš být statečná, myslíš, že mě to nebolí, že jsem ti přidělal tolik trápení? Ale muselo to být. Nemůžeme ho přece vyhodit nemocného na ulici. Nebo bys to chtěla?"
Zavrtěla hlavou a plakala tiše dál.

***

"Whisky, čistou. Poslouchej, kde bereme ty spousty alkoholu?"
"Zakoupili jsme menší továrničku, má drahá."
"Ne, vážně, odkud to je?"
"No docela vážně. Jedna židovská firma potřebovala krycí jméno. Uznáš, že Veselý má krásný. Ryze árijský zvuk," zasmál se.
...
"Ani ne tak riskantní, jako výnosné. Nerozumíš jako obvykle ničemu."
Napřímila se s nevěřícím, zděšeným obličejem:
"Ty sis nechal od těch chudáků zaplatit, Karle?"
"Kdyby to byli chudáci, tak by nemohli platit, nemyslíš?"
"Všichni Židi jsou dneska chudáci, i když ještě mají peníze. Bohatnout na jejich neštěstí je sprosté."

***

Armín Braun zápasil ze všech sil s nedostatkem dechu.
Občas pociťoval bolestivé stažení v krajině srdeční, které vystřelovalo do levé paže a do krku. Věděl, co to znamená, a věděl, že mu nezbývá, než aby se pokusil vytrvat. Lopata se stávala těžší a těžší, nedostatek dechu mučivější. S největším vypětím pokračoval v práci. Pak přišla bolest, silnější než předchozí, a on se zastavil, schoulil a opřel lopatu. Němec, který to viděl, napřáhl pažbu. A Honza, který to rovněž viděl, se vymrštil, vyběhl a vykopl míč. Mířil přesně. Němec nadskočil, vteřinu byl omráčen, pak se rozeřval, ohlédl a zvedl pušku. Honzu napadlo, že by ještě mohl utéct, ale nehnul se, stál a díval se na doktora a na Němce a na pušku. Braun se podíval a uviděl chlapce; sáhl si k srdci a podivně zaúpěl. Skácel se Němci k nohám.
Honza pochopil, že teď musí utíkat...

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi zdála velmi přesná v tom, jak zachycuje jednání obyčejných lidí ve chvíli, kdy jsou vystaveni nějakému tlaku. Tak jako i dnes se tehdy někteří ohnuli a schovali a jiné to naopak posílilo. U některých převládla krutost, u jiných zbabělost a u dalších milosrdenství.
Pokud se do četby pustíte, nesmíte čekat, že akce bude stíhat akci a vy se nebudete moci odtrhnout, jak budete napjatí. Přesto stojí za to si tuhle novelu přečíst a snad se k ní i po čase vrátit.