Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Kuráž vypráví o svém životě za třicetileté války. Je dítě šlechtice a sedlákovy dcery. Byla ale vychována v Prachaticích. Pěstounka ji učila vše, co potřebovala znát urozená slečna. Němci táhli do Čech, když Libuška měla 13 let. Aby ji ochránila, ostříhala jí pěstounka vlasy a oblékla jako chlapce. A tak se Liduška dostala do armády jako sluha jednoho rytmistra. Slouží mu dobře, účastní se bitev i následného plenění a je velmi úspěšná. Po nějaké době už jdou vidět její ženské rysy a ona vše prozradí rytmistrovi. A z tohoto vyznání jí vznikla přezdívka Kuráž. Do rytmistra se dávno zamilovala a nyní se stala jeho milenkou, ale chtěla být jeho manželkou. To se jí poštěstilo až tehdy, když ležel na smrtelné posteli. Po jeho smrti se vydá pryč z Vídně a najme si malé bydlení. Také se roznese, jak se stala paní rytmistrovou a u bytné viděla, jak si vydělávají její holky. Kuráž byla velmi krásná, proto neměla nouzi o muže. V době smutku jí muži darovali hodně věcí, ale žádnému nedovolila víc.

Po nějaké době se jí konečně naskytla příležitost odjet do Prahy, kde si vzala hejtmana, jenž ji zachránil z rukou lapků. V manželství jí nechal volnost, proto se mohla s kýmkoli stýkat, ale byla mu věrnou manželkou. Stále vyrážela do bitev a postupně získala hodně peněz. Moc dlouho si ale neužívala, manžela jí totiž zastřelili.

Opět se objevil požehnaný počet nápadníků, ale nakonec získala lajtnanta (= poručík), který nechtěl, aby si o něm lidé vykládali jako o jejím bývalém manželovi, že jí dovolil nosit kalhoty. Po svatební noci se tedy rozhodl s ní bojovat o to, kdo v manželství bude mít hlavní slovo. Vyhrála Kuráž a po nějaké době lajtnant zběhl k nepříteli a nedlouho nato byl pověšen za zradu.

V dalším období se jí daří finančně dobře, zajme majora, ale její popularita klesne, když oběsí jejího lajtnanta, začne se o ní rozhlašovat, že je čarodějnice. Proto odchází zpět do Prachatic za svou pěstounkou, kde se doví, kdo byli její rodiče. Tady ji nápadníci také nenechali na pokoji a nakonec si vzala hejtmana, s nímž chvíli žila šťastně, ale když zemřel, získala veškerý jeho majetek, jak se předtím dohodli.

Poté upadla do zajetí, kde prožila krušné chvíle, ale zachránil ji rytmistr, kterého kdysi zachránila a odvezl si ji na zámek, kde se přes zimu zase dala dohromady. Rytmistr často odjížděl na delší dobu pryč, ale často se také vracel, což přišlo jeho rodičům divné. Zjistili příčinu a informovali se o Kuráži. Její minulost se jim samozřejmě nelíbila, a když zjistili, že se chtějí vzít, vymysleli plán jak ji dostat z města. To se jim i povedlo a Kuráž se sama ocitla v Hamburku.

Tady si vydělávala noční prací a potkala mladého rejtara (= jízdní voják neboli jezdec), jenž si ji odvedl k regimentu, a začali plánovat svatbu. Ale na Kuráž měl zálusk i kaprál, který rejtara posílala na hlídku, aby byl s Kuráží sám. Rejtar ale věděl, co kaprál zamýšlí a nechtěl odejít. Strhla se menší bitka, jeden člověk byl zabit. Přestože byl rejtar v právu, byl pověšen a Kuráž vyhnána.

Kousek odtud už na ni čekali dva vojáci, kteří si s ní chtěli užít. Jednoho zabila, s druhým se vypořádal mladý mušketýr, jenž jel právě kolem. Ten se do ní bláznivě zamiloval a odvedl ke svému regimentu, který směřoval do Itálie.

Kuráž se rozhodla věnovat markytánství (= osoby prodávající v žoldnéřských armádách) a s mušketýrem uzavřela dohodu: vezmou se pouze v případě, jestli bude Kuráž čekat dítě; bude jejím sluhou, ale před lidmi bude hrát pána; budou spolu žít jako manželé. Co se týče jiných mužů, mohla si dělat, co chce, a měla mít vládu nad celým majetkem. K tomu mu vybrala nové jméno - Skočdopole.
Následná doba byla pro ně velmi úspěšná. Kuráž vydělala hromadu peněz, nebála se krádeže a Skočdopole musel dělat, co ona chtěla. Dostával za to peníze, dělili se napůl, ale on začal hrát karty a jeho "kamarádi" mu začali tlačit do hlavy, že on by měl být pán, jemu patří veškerý majetek. Kuráž se o tom doslechla a začala přemýšlet, jak Skočdopole vyhodit. O to se zasloužil sám. Přišel domů opilý a zničehonic uhodil spící Kuráž do obličeje. Pohádali se a přiběhlo hodně lidí. Rozsoudil je obristleutnant, měli se udobřit, ale jestli se něco podobného stane ještě jednou, nevyjde z toho Skočdopole tak lacino. Kuráž nemusela ani dlouho čekat. Jednou v noci ji opilý Skočdopole popadl a chtěl ji hodit do ohně, ale Kuráž všechny probudila svým křikem. Další den se konalo konsistorium, tady Kuráž ukázala úmluvu, kterou se Skočdopolem uzavřeli. Rozsudek zněl, mohou se rozejít, ale musí se finančně vyrovnat sami. Skočdopole se spokojil s málem.

Kuráž se poté odebrala do českého Pasova, tady se jí moc dobře nevedlo, proto odešla do Prahy, kde měla uloženu většinu peněz. Následně se vydala do míst, které kdysi patřily jednomu jejímu manželovi, tady začala sedlačit, koupila dobytek a nemovitosti. Myslela si, že tady dožije, ale nastěhovali se k ní vojáci. Nakonec vše zařídila tak, že jí zisk převyšoval výdaje.

Jednou ale onemocněla a doktor ji poslal do lázní, aby se doléčila. Zde se seznámila s panem Simpliciem. Myslela si, že ho má v hrsti, ale on ji postříkal krví a všichni si mysleli, že je raněná. Hosté se jí posmívali, až to nevydržela a raději dřív odjela. Také se rozhodla pomstít. Simplicius se ženil, Kuráž vzala novorozeně jedné své služky a nechala ho před jeho dveřmi se vzkazem, že je jeho. Samozřejmě z toho měl nepříjemnosti.

Nedlouho nato se začala stýkat se svým sousedem, když to vyšlo najevo, byl z toho velký malér. Její majetek zapečetili a oba vyhostili z města. Kuráž si nakonec našla manžela mezi cikány a u nich i zůstala. Vymýšlela různé způsoby, jak si přilepšit, ale tady konečně našla sama sebe.

ANALÝZA:

Životopis a doplňující dílo ke knihám Dobrodružný Simplicius Simplicissimus.

Kuráž pochází z bohatší rodiny. Měla výchovu jako každá vážená slečna, ale kvůli tomu, že přišla válka a ona se musela nějak uchránit a uživit, přímo se účastnila války a naučila se způsobům, které jí pomohly získat peníze. Postupně zacházela dál a dál, nabízela se jako děvka, kradla a podváděla. To všechno ji život naučil. Když měla později možnost žít normálně, neodolala armádě a dál žila jako doposud, s tím rozdílem, že více lačněla po penězích.

Kuráž měla velkou smůlu na své manžely. Díky válce jí všichni umřeli, proto se už ani nezamilovávala, jak se jí stávalo zpočátku, ale hleděla na peníze, jestli jich má dostatek. Protože byla krásná, o chlapy neměla nouzi a mohla si vybírat.
Bohužel s úmrtností jejích manželů se s ní často táhla i její minulost, proto se stávalo, že ji lidé vyhazovali.

Celá kniha je Kurážina zpověď, vypráví o svém životě, co vše zažila. Vše vypráví s odstupem, nechce se ospravedlňovat, pouze líčí své zážitky. Jak už několikrát řekla, chce ukázat Simpliciovi i čtenáři, jak žila a s jakou ženou se to v lázních spustil. Simplicia několikrát v knize přímo oslovuje a zdůrazňuje, jaká žena se z ní postupně stala.

Kuráž byla v mládí cudná, ale přízeň mužů a válka, v níž se musela protlouci, ji změnily v sebevědomou ženu, která ví, jak získat peníze a mít se dobře. Díky své kráse a prohnanosti si mohla hrát s muži a ovládat je.

Grimmelshausen v této knize ukazuje třicetiletou válku z vojenského pohledu, jak ji sám zažil, jak vojáci získávali peníze, ale i jak je utráceli, obzvlášť u lehkých žen.

Dalším z důvodů, proč Kuráž svůj příběh vypráví, je i to, že chce poučit mladé dívky, aby si z ní nebraly příklad a nevydělávaly si jako děvky.
I když Kuráž zpočátku nemohla za to, kam její osud směřoval, nezměnila svůj život ve chvíli, kdy k tomu měla příležitost.

Grimmelshausen se ve svých knihách snaží lidi polepšovat, jak to jde vidět u Simplicia a Skočdopole.
Grimmelshausen prokládal své texty veselými a směšnými šprýmy, které člověka pobavily, ale on si pak neuvědomoval, že byl právě poučen. Je jasné, že se lidé jsou raději pobaveni, než aby poslouchali vážná kázání.