Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavní část Murakamiho románu se odehrává na podzim roku 1969. Tóru Watanabe odchází studovat na univerzitu do Tokia. Jednoho dne se náhodou setká s Naoko – bývalou přítelkyní jeho kamaráda Kizukiho, který spáchal sebevraždu. Několikrát se spolu sejdou a když spolu po jedné schůzce skončí v posteli, Naoko bez udání důvodu zmizí. Zmatený Tóru se snaží léčit svou osamělost nočními výlety za nezávazným sexem, které podniká spolu se svým kamarádem Nagasawou. Po nějaké době Naoko napíše Tóruovi dopis a vysvětluje mu své "záhadné" zmizení. Tak se Tóru dovídá o stínech v Naočině duši, které se rozhodla řešit v odlehlé léčebně. Tóru slibuje Naoko, že ji nepřestane milovat a že na ni počká. Když už se Naoko cítí lépe, svoluje k tomu, aby ji Tóru navštívil v léčebně. Tóru za Naoko přijede, seznámí se s Naočinou spolubydlící Reiko a stráví společně několik dní. Zdá se, že Naoko se už vyrovnala s tíživou skutečností, že její dva blízcí lidé - její sestra a přítel Kizuki - spáchali sebevraždu a že se brzy vrátí do normálního života a bude žít s Tóruem v Tokiu. Po Tóruově odjezdu zpět do Tokia se Naočin stav zhorší a jediné informace o Naoko dostává Tóru jen od Reiko. Mezitím se na jedné přednášce seznámí s Midori a tráví spolu spoustu času. Jeho jedinou láskou však zůstává Naoko. Přes veškerou Tóruovu snahu Naoko své deprese nepřemůže a ukončí svůj život sebevraždou. Tórua Naočina smrt hluboce zasáhne a na jistou dobu podlehne úplné rezignaci. Z melancholického nicneděláni ho vytáhne až Reiko, která se rozhodla po několika letech opustit léčebnu a vrátit se zpět do života. Vypráví Tóruovi o Naočiných posledních dnech, o tom, co mu Naoko řekla o něm samotném a nakonec také o sobě. Tóru si po této návštěvě uvědomí, že si nemůže dávat vinu za Naočinu smrt a že rezignací nic nevyřeší. Poté, co Reiko odjede, zvedá telefon a volá Midori...

VLASTNÍ NÁZOR:

Přestože je Murakami japonským – pro nás značně exotickým - autorem, postavy jeho románu Norské dřevo jsou "univerzální" a lze si je představit v kterékoli zemi, kde jsou univerzity, bary a automaty na Coca-Colu. Murakamiho se snaží vnést do japonské literatury světové vlivy a uvolnění, nelpí tolik na tradicích jako ostatní japonští autoři. Pro mladou generaci jsou Murakamiho díla velmi čtivá, protože milostné vztahy, studentský život, sex a večírky jsou nedílnou součástí jejich života.
Přesto není Norské dřevo jen odpočinkovým čtením – všichni jeho hrdinové hledají způsob, jak se vyrovnat se smrtí svých blízkých. Jedna z možných odpovědí - "Smrt není opakem života, smrt je jeho součást." - je obsažena v poselství Kizukiho, který ve svých 17ti letech nenajde dostatek důvodů, proč žít a spáchá sebevraždu. Norské dřevo se sebevraždami jen hemží, ale neobhajuje. Jde o malou výstrahu pro každého z nás, protože smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdo nemají kam jít. Proto bychom se měli snažit, aby všichni kolem nás měli kam jít.
Murakamiho knize bych vytkla jen jednu věc – kdykoliv se hrdinové dostali do slepé uličky a děj začal stagnovat, Murakami sáhl po řešení, které jsem si sama pro sebe nazvala Sex ex machina - jakýsi zásah shůry v podobě sexu, kterým se vše vyřešilo a děj mohl plynout dál jakoby ani žádný problém nenastal.

CITÁT Z KNIHY:

"Pro jeho hry je charakteristické, že se v nich okolnosti stále víc a víc komplikují, až se pak nikdo nemůže hnout z místa. Chápete? Na scénu přicházejí nejrůznější postavy a každá má ke svému jednání úplně jiné pohnutky, důvody a argumenty. Každá sleduje svou vlastní pravdu a dobro. A tak vznikne opravdu bezvýchodná situace, protože není možné, aby vyhráli všichni a aby všichni dosáhli svého štěstí. Zavládne zoufalý chaos. A víte, co se stane pak? Najednou je to úplně jednoduché: nakonec se zjeví bůh a začne řídit dopravu. Ty jdi sem a ty jdi tam, ty si vem tuhle a ty chvíli počkej tady. Je to prostě takový vyjednávač, co všechno vyřeší. Říká se tomu Deus ex machina."

Čítanka

-

Norské dřevo