Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román přináší záznamy událostí všedních dnů na francouzské frontě za 1. světové války.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Rok vydání: 1965
Překlad: Milena Tomášková
Nakladatelství: Flammarion
Ilustrace: Jan Bauch

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Nic jako Oheň jsem v životě až doteď nečetl. Je to kniha zpracovaná s mistrným umem.

OBSAH:

Autorem románu je Henri Barbusse, jenž nejenže napsal tuto knihu za období první světové války, ale ještě se jí i sám účastnil. To se na knize podepisuje nejen na stylu jazyku, například psaní ich-formou, ale hlavně je to patrné na samotné atmosféře knihy. Už když kniha začíná, na prvních stranách je popisován dialog mezi nějakými řadovými vojáky, a tento jejich rozhovor už jasně a nepřehlédnutelně poukazuje na to, jaký je autorův postoj k válce, ať už první světové či válce ve Vietnamu - jednoznačně protiválečný, do jaké míry to vůbec jde... On sám, když byl ve válce, asi mohl vidět věci naprosto zrůdné, nechutné a tak odporné, že si je dokáže představit jen málokdo, kdo ve válce nebyl. Píše také, že právě vojáci sami viděli nesmyslnost války v zabíjení nevinných lidí atd. Rád bych přiložil krátký úryvek z knihy Oheň, který jednoznačně poukazuje na jeho mínění o válce:

"To nejsou vojáci, to jsou lidé. To nejsou dobrodruzi, válečníci stvoření pro lidská jatka - ani jako řezníci, ani jako dobytek. I v těchto uniformách poznáš, že to jsou rolníci a dělníci. Jsou to civilové, vyvrácení z kořene... Jsou připraveni, čekají na znamení smrti a vraždění. Pozoruješ-li však jejich obličeje mezi svislými paprsky bajonetů, vidíš, že to jsou lidé."

Z tohoto úryvku to pozná úplně každý. Je zde také vidět, proč pohlíží na válku úplně jinak než mnozí. On jinak vnímá lidi. Z úryvku je jasné, že pro něj je člověk člověkem, voják je jen člověk v uniformě, ale pořád je to člověk. Nehledě na jeho původ či postavení ve společnosti, je to a bude vždy člověk, který nemá jít do války a tam zemřít, válka prostě nemá být. V celé knize jsou lidé kolem něj popisováni jako lidé mající své vlastní přání, touhy a emoce, dělají stejné věci jako naprosto obyčejní lidé, a přece se s nimi zachází úplně jinak. Na začátku knihy je jedna pasáž, kde Barbusse vysloveně říká, že lidé pocházejí z různých míst, hovoří různými jazyky, jsou z jiného sociálního postavení, ale v jádru jsou prostě stejní. Tito lidé kolem něj se později stali jeho opravdovými přáteli, kterým chtěl tuto knihu věnovat. Svým postojem také značně ovlivňuje čtenáře, protože v knize se nacházejí naprosto rozdílné pasáže. Jednak klasické výjevy z války, kde se válejí vojáci v bahně a střílí po nepříteli, nebo jak v zákopech v pozadí probíhají jednotliví vojáci přemisťující se na jiné bitevní pole. Barbusse ale umí také výborně popisovat. V této knize dopodrobna popisuje hlavně různé mrtvoly a jiné nechutnosti. Tyto značně naturalistické části vzbudí ve čtenáři odpor k tomu obrazu, který si díky detailnímu popisu může živě představit, a tím chtěl Barbusse zřejmě vzbudit ve čtenářích i odpor k válce samotné.

Dalšími věcmi, které také stojí za zmínku, je třeba fakt, že Oheň nemá vlastně vůbec žádného hlavního hrdinu. V klasických knihách je hrdina ten, jenž je prostě nejvíc čestný, poctivý, obětavý atd. To je, nebo by jím spíše měl být, každý normální člověk, takže to Barbussův styl vlastně vylučuje. Další věcí je také to, že je Oheň subjektivně velmi zabarvený. To ale přirozeně vyplývá z jeho postoje. Často také užívá personifikace a přiřazuje neživým předmětům lidské vlastnosti. Docela důležité je, že se tu dost často objevuje "kontrastu". Tam Barbusse porovnává třeba krajinu před válkou a po válce. Na tom si člověk uvědomí, jak válka může změnit nejen samotného člověka (jeho celou psychiku, chování, vnímání smyslu života atp.), ale i objekty jako domy nebo celé krajiny a scenérie. Válka prostě změní naprosto vše.