Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Gilgameš a potopa
Gilgameš vládl Uruku v období jeho 1. dynastie. Byl významným hrdinou, který vynikal znalostmi a moudrostí. Obyvatelé Uruku vyzvali matku bohů Aruru, aby stvořila Gilgamešovi protivníka. Stvořila divokého muže Enkida. Toho se ujala nevěstka Šamchat a zkrotila ho. Enkidu odešel do Uruku a spřátelil se s Gilgamešem. Dohodli se na společném plánu. Chtěli zabít obra z cedrového lesa Chuvavu. Pomohla jim velká královna Ninsuna. Enkidu a Gilgameš setli Chuvavě hlavu, kterou naložili na vor plující do Nippuru. Po návratu do Uruku si chtěla bohyně Ištar vzít Gilgameše za muže. Ten ji však odmítl. Ištar poslala na zem nebeského býka. Toho Gilgameš a Enkidu zabili. Bůh Anu rozhodl, že Enkidu musí zemřít. Gilgameš, zachvácen hrůzou ze smrti, se vydal za Utanapištimem, který přežil potopu světa a zná tajemství věčného života. Utanapištim daroval Gilgamešovi rostlinu omlazení. Rostlinu však odnesl had, který ucítil její sladkou vůni. Gilgameš si uvědomil, že nesmrtelnost nezíská. Vrátil se do Uruku, vytesal do kamenné tabulky vše, co vykonal, dostavěl hradby Uruku i dům bohyně Ištary.

Mýtus o Atrachasísovi
Na počátků mýtů museli všechnu namáhavou práci vykonávat bohové. Po čase už toho měli dost a postavili se proti králi bohů Ellilovi. Ellil svolal nejvyšší bohy a ti rozhodli, aby bohyně lůna Bélet stvořila smrtelníky, kteří by vykonávali všechnu práci za bohy. Bohyně stvořila sedm mužů a sedm žen. Ti se postupně rozmnožili v početné obyvatelstvo. Ellil seslal na lidi mor, sucho a hladomor. Syn krále Ubaratutua, Atrachasís zabraňoval tomu, aby způsobily zkázu. Všechny tři pohromy pustošily zemi. Lidé pojídali vlastní dcery a neměli už sílu vykonávat práci. Enki a Ellil se přeli, jak pokračovat dál. Ellil se rozhodl uskutečnit potopu. Enki varoval Atrachasíse, dal mu pokyny, jak zhotovit loď. Potopa trvala sedm dní. Bohové rozhodli, že se musí omezit plodnost žen. Navzdory potopě lidé přežili.

Epos o stvoření
Epos začíná na samém počátku času, kdy existovali pouze dva bohové: Apsú, bůh prvotní vody pod zemí a Tiamát, bohyně moře. Zplodili čtvero generací bohů, které začaly být nesmírně hlučné. Apsú se postavil proti Tiamátě, která byla k svým potomkům shovívavá. Spolčil se s jejím rádcem Mummuem. Bůh Ea odhalil jejich spiknutí a zabil je. Stvořil Marduka, jenž vynikal ve všech vlastnostech. Tiamát stvořila vojsko děsivých netvorů. Netvoru Kingovi svěřila vedení nad armádou. Tiamátin otec Anšar vyzval Marduka, aby přemohl Tiamátu a zachránil jim životy. Marduk si do bitvy připravil luk, šíp a palcát. Zhotovil si síť, a povolal sedm větrů. Vyzval Tiamátu k zápasu a zahubil ji. Zabil i netvora Kinga. Tiamátu rozetl na dvě poloviny. Z jedné učinil střechu oblohy a z druhé zemi. Na ní vybudoval chrám Ešarra, kde založil kultovní střediska Anuova, Elliova a Eova. Dále dal jména měsícům v roce a dal vznik měsíčnímu srpku. Z Tiamátiných slin stvořil oblaka, vítr a déšť, z jejího jedu mlhu a z jejích očí nechal vytrysknout Eufrat a Tigris. Z Kingovy krve stvořil lidstvo. Z vděčnosti bohové zbudovali Babylón a provolali Marduka králem bohů.

OSTATNÍ MÝTY:

Epos o Errovi
Etana
Adapa
Epos o Anzuovi
Sestup Ištary do podsvětí
Nergal a Ereškigal