Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• hra ve čtyřech dějstvích

Slavné drama norského klasika s kontroverzní hlavní hrdinkou.
Jedno z velkých severských dramat s ženskou hrdinkou, čerstvě provdanou Heddou Gablerovou. Příběh o jejím těžkém hledání splnění vlastních tužeb, které vede k tragickým koncům, patří mezi nejhranější Ibsenovy hry.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dilia v Praze roku 1981. Z norského originálu Hedda Gabler přeložil František Fröhlich. Počet stran: 119.

OBSAH:

Hedda, dcera generála Gablera, je energická a ambiciózní dáma. Když však její otec zemře, musí najít zaopatření. Jelikož se jí blíží třicítka, přijme sňatek finančně i společensky pod svou úrovní. Vdá se za dobromyslného historika Jörgena Tesmana. Tento plavovlasý, mírně obtloustlý muž naprosto postrádá politickou ctižádost, jeho největší vášní je věda (pro Heddu obtěžující a nudná) a na to, aby Heddě zařídil důstojné bydlení, si musí půjčit.

Nevěsta se tak ocitá s chotěm, jehož nemiluje a který jí podle jejího přesvědčení nemá co nabídnout. Každá zmínka o dětech ji rozdráždí. Hodlá najít útěchu alespoň ve svých koníčcích: hře na piano, jízdě na koni a střelbě z pistolí. Jenže po návratu ze svatební cesty (kde Jörgen sbíral v archívech podklady pro své dílo o brabantském hospodářství ve středověku, čímž Heddu nudil k smrti), zjišťuje, že Jörgenův profesní postup na univerzitě není zdaleka tak jistý, jak se domnívali, když si brali půjčku na nový dům. Rozladěné Heddě tedy zbude jediná aktivita - střelba.

V prvním dějství se dozvídáme o Jörgenových rodinných poměrech. Když v dětství osiřel, ujala se ho teta Juliana (Jula) a vychovala ho až do dospělosti. V domácnosti s nimi žila ještě druhá teta, Rina, ta ovšem odjakživa stonala a nyní jí už příliš času nezbývá. "Teta Jula" přichází novomanžele navštívit; na drobné události, která se při tom zběhne, nám Ibsen ukazuje Heddinu povahu. Stará paní si koupí nový klobouk, prý aby se za ni nevěsta nemusela stydět (nepouští totiž ze zřetele, že dívka sňatkem společensky klesla). Pověsí si ho na židli v saloně, o čemž Hedda ví. Přesto předstírá, že jej považuje za klobouk služky Berty, aby tetu popíchla. Nedělá to žertem, nýbrž proto, že nedokáže ovládat určité impulzy necitelnosti vůči ostatním lidem.

Krátce před návratem novomanželů do města dorazil i Jörgenův bývalý přítel Ejlert, který se rovněž věnoval historii, ale poté propadl pijanství. Jeho milenka (a Heddina spolužačka z penzionátu) Thea uteče od manžela, s nímž nebyla šťastná, a žádá manžele Tesmanovy, aby jí pomohli Ejlerta ochránit před jeho závislostí. Vypravuje, že když tento mladý muž působil jako vychovatel v rodině jejího chotě, postupně se mu podařilo vyváznout z alkoholismu. Nyní se bojí, aby do něj ve velkém městě opět neupadl. Jörgen svolí udělat dobrý skutek, ačkoli se k němu doneslo, že jeho povýšení na univerzitě podržela právě nečekaná konkurence Ejlerta. Pozve ho k sobě a je ochoten nechat si od něj přečíst jeho novou knihu o budoucnosti.

Hedda ale manipulací přiměje abstinujícího Ejlerta, aby se znovu napil alkoholu, a pak aby šel na večírek s jejím mužem a s rodinným přítelem, asesorem. Dělá to proto, že má potřebu zasahovat do životů ostatních a modelovat je jakési jako umělecké vize: představuje si, že se Ejlert vrátí "s vinnou révou ve vlasech" jako Bacchus. V rozhovoru s ním se ostatně ukazuje, že Ejlert ji kdysi miloval, kdežto ona ho (a jeho eskapády) pouze využívala jako zdroj informací o intimním životě.

Zoufalá Thea, která Ejlerta miluje, na něj marně čeká v Heddině domě až do rána. Konečně přichází Jörgen a vypravuje Heddě, že Ejlertova chystaná kniha je geniální. Jeho podnapilý přítel však rukopis ztratil cestou z večírku a Jörgen ho sebral. Hodlá mu jej vrátit, jakmile autor vystřízliví, aby se cennému dílu nic nestalo. Tehdy se dozvídá, že nemocná teta Rina umírá, a vyběhne z domu. Hedda chvíle využije, aby rukopis spálila. Ví totiž, že neexistuje kopie a že tím Ejlerta zničí. Odstraní tak konkurenci svého muže (ačkoli nepříliš velkou, protože Ejlert předtím vysvětlí, že o Jörgenovo místo na univerzitě nestojí). Možná se na jejím rozhodnutí podílí i to, že otěhotněla (nebo to Jörgenovi alespoň naznačuje - a konečně ho začíná oslovovat křestním jménem na znamení důvěrnosti).

Do domu vstupuje zničený, takřka šílený Ejlert, který už vystřízlivěl a domnívá se, že mu rukopis ukradla jistá rusovlasá dáma špatné pověsti. Thee, jež si u Heddy na chvíli zdřímla, osud knihy zatají. Řekne, že dílo v opilosti roztrhal a naházel do fjordu, jelikož to považuje za humánní lež. Thea na knize pracovala s ním a oba ji považovali za své společné "dítě", takže se Ejlertovi zdá "vražda" lepší než "ztráta z nedbalosti". Vyštve nešťastnou Theu pryč, načež mu Hedda věnuje jednu ze svých dvou pistolí s pokynem, aby se zastřelil. Sebevražda je pro ni romantický, hrdinský a krásný čin plný důstojnosti.

Ejlert odejde a skutečně se zabije. Nestřelí se však do spánku, dokonce ani do srdce, nýbrž do podbřišku, takže zemře v bolestech - podle Heddy naprosto směšně, hloupě a banálně. Ani skonem nedokázal naplnit její touhu po kráse a hrdinství. Jörgen běduje nad ztrátou přítele i nesmrtelného díla a lituje, že už je nebude možné sestavit. Thea si však uvědomí, že má v kapsách ještě lístečky, ze kterých jí Ejlert text diktoval. Jörgen se rozhodne obětovat svou kariéru a věnovat životní úsilí rekonstrukci tohoto díla. Hned se také s Theou dávají do práce.

Novinu o Ejlertově sebevraždě přišel do domu oznámit přítel a Heddin důvěrník asesor. Když se s mladou dámou ocitne o samotě, dodává, že nesdělil všechno; dobře ví, komu patřila pistole, jíž byla sebevražda vykonána. Znamená to, že má Heddu ve své moci. Prohlašuje, že toho nehodlá zneužít, ale Heddě se nelíbí už jen závislost její nové pozice. Příčí se jí manželská nevěra a má dojem, že by ji po ní asesor přece jen mohl požadovat. Odchází tedy do vedlejšího pokoje a hraje na staré piano divokou taneční melodii. Jelikož všichni v domě jsou ještě zasaženi smrtí tety Riny a Ejlerta, Jörgen jí to vyčítá. Vzápětí se zpoza závěsu ozve výstřel. Když manžel odhrne závěs, otevírá se průhled do pokoje, v němž leží na pohovce Hedda s prostřeleným spánkem. Konečně se dočkala hrdinského a krásného skutku podle svých představ.