Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hru Nepřítel lidu psal Ibsen v letech 1880-1882. Nejnovější česká inscenace byla uvedena roku 1999 v Ostravě v překladu Františka Fröhlicha. V tomto nejnovějším překladu se také hra objevila v souboru Hry I., který vydal roku 2006 Divadelní institut.

Hra se odehrává v jihonorském městě v 19. století.

POSTAVY:

Mudr. Tomáš Stockmann - lázeňský lékař
Kateřina Stockmannová - jeho choť
Petra - jeho dcera, učitelka
Eilib, Morten - synové
Petr - přednosta městského úřadu, doktorův starší bratr
Hovstad, Billing - novináři Lidového posla

DĚJ:

I. dějství
Děj začíná v domě doktora Stockmanna, kde se objevuje na návštěvě několik osob, zejména pak novinář Lidového posla Hovstad a doktorův bratr Petr.
Dozvídáme se tu o nově otevřených městských lázních, u jejichž počátku sice stála Stockmannova myšlenka, ale do zdárného konce ji přivedl jeho bratr. Dále to, že Stockmannova rodina žila několik let na pustém severu, a tak se nyní doktor nemůže nabažit blahobytu, jehož teď jeho rodina nabyla. Bratr Petr však k jeho chování chová odpor a považuje jej za plýtvavého.
Hovstad se také Stockmanna táže, zda je vhodná chvíle k otištění jeho článku o nových lázních. Stockmann odvětí, aby s tím ještě posečkal z důvodů, jež mu později hodlá vyložit.
Na konci dějství přijde doktorovi dopis. Jedná se o vyhodnocení výsledků jeho výzkumu, podle nichž vodu v lázních znečišťuje nebezpečný odpad kvůli špatně postavenému potrubí. Stockmann to tak nehodlá nechat. I Hovstad a Billing, kteří jsou tou dobou přítomni, mu vyjadřují podporu.

II. dějství
Stockmann jde za svým bratrem s tím, že je třeba sjednat nápravu. Naráží však na jeho tvrdý odpor. Dokonce doktora nařkne, že svoji snahou městu škodí.
Doktorova manželka zde vyslovuje zásadní myšlenku: "K čemu je ti, že máš pravdu, když nemáš moc?"

III. dějství
V tomto dějství se Stockmann pokouší společně s novináři Lidového posla Billingem a Hovstadem rozjet kampaň. Jeho bratr však vyložením svých pragmatických argumentů zvrátí rovnováhu sil a získá noviny na svou stranu. Doktor zůstává sám proti všem. Postaví se za něj však jeho rodina - manželka a dospělá dcera.

IV. dějství
Stockmann uspořádá veřejné shromáždění, kde chce přednést své znepokojující poznatky. Na shromáždění však přijde i přednosta s lidmi z Lidového posla a zmanipulují účastníky, aby na místo přednášky žádali moderovanou diskusi. Tu pak přednosta a moderátor - jeho příznivec - naprosto ovládnou. Stockmann není téměř puštěn ke slovu.
Když se mu to konečně podaří, začne mluvit o něčem jiném, než původně zamýšlel. Mluví o hlouposti veřejných činitelů a o tom, že "největším nepřítelem svobody a pravdy je drtivá většina" (jedná se o zásadní názorový obrat, před tím považoval podporu drtivé většiny za důležitou) - protože hloupí lidé vždy a všude převažují. Doktor mluví poměrně dlouho a nakonec je shromážděním prohlášen nepřítelem lidu.

V. dějství
Stockmannovi se přes noc stali nepřáteli lidu a v domě již dopoledne mají hromadu kamení, jež jim tam lidé naházeli.
Stockmann se chystá emigrovat. Chvíli poté dostane i výpověď z lázní. Po různých úvahách se Stockmann nakonec rozhodl neemigrovat, ale založit školu, kde hodlá děti vychovávat na základě myšlének pravdy a svobody.
Nakonec také vysloví zásadní myšlénku celého díla:

"Věc se totiž má tak, abyste věděli, že ten nejsilnější člověk na světě je ten, co stojí nejvíc sám."

CITÁT Z KNIHY:

Dr. STOCKMANN: Většina nemá nikdy právo na své straně, říkám já. Tohle patří k takovým těm společenským lžím, proti nimž se svobodný, myslící člověk musí bouřit. Kdo utváří většinu obyvatel, a to v každé zemi? Lidé chytří, nebo lidé hloupí? Shodneme se asi na tom, že hloupých je všude na celém světě děsivá naprostá většina. A to přece krucihergot nemůže být správné, aby hloupí vládli chytrým! (Hluk a křik) Jistě, jistě - klidně mě můžetě překřičet, ale nemůžete mi oponovat. Většina má moc - bohužel; ale právo nemá. Právo mám já a těch pár ostatních; jednotlivci! Právo má vždycky menšina.

ZÁVĚR:

Hra kritizuje měšťáckou morálku a ukazuje příklad stádního jednání, tolik typickou pro naší civilizaci. Občané města dají přednost pověstnému "zlatému praseti" v podobě prosperity a bohatství města před pravdou a morálními hodnotami. Hlavní postava prochází vnitřní proměnou, podobně jako Nora v domečku pro panenky a zjišťuje, že drtivá většina, kterou v úvodu považoval pomalu za nejdůležitější věc na světě, je tvořena lidmi hloupými, což je, jak si můžeme všimnout, pravda. A jako každý hlasatel nepříjemné pravdy je pokryteckou společností nenáviděn a pranýřován.