Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nafoukaný, samolibý, omezený, neperspektivní a netolerantní, těmito všemi přídavnými jmény by se dal popsat ve stručnosti Peer Gynt. Tato povaha často může vést až k osobní tragédii a právě tak to bylo i v případě Peera Gynt, který procestoval celý svět, aby zjistil, že žena kterou miluje je v jeho rodné vesnici a čeká na něj, ale to už je pozdě.
Henrik Ibsen chtěl touto hrou vyjádřit svou nespokojenost s povahou Norů, kteří byli velmi snadno ovlivnitelní a téměř bez vlastního názoru.
Jak už jsem naznačila, Peer Gynt je hlavní postavou této knihy. Je to mladý statný asi dvacetiletý mladík, kterému se ale každý posmívá za jeho neustálé snění, i když například jeho matka, která se o něj stará, mu občas na chvíli uvěří (následující ukázka je ze situace, kdy Peer Gynt vysvětluje své matce, proč nemohl být doma a pomáhat jí).

"AASE: Jen když nesrazil jsi vaz -
copak kajda - ta se spraví! -
jenom když tě mám tu zas,
vždyť tu o krk šlo a zdraví!
(Náhle se zarazí, pohlíží na Peera vyvalenýma očima a s otevřenými ústy, nenalézá hodnou chvíli slov a konečně vyrazí.)
Peere, Peere, mně se zdá,
vždyť já to už slyšela!
Když mně bylo dvacet let,
sobí jízda, sobí let
vyprávěl se týmiž slovy
o Gudbarovi o Glesnovi.
Že jsi Peere, zase lhal!
Zatracený kluku, lháři -
vždyť je to zas lež jak věž!"
(str. 17)

(Všechny následující úryvky jsou z knihy Henrika Ibsena Peer Gynt, nakladatelské družstvo Máje v Praze roku 1948)

Kniha pokračuje dále tím, jak mu matka vytýká, že na tom mohl být daleko lépe, kdyby si vzal krásnou a bohatou Ingrid, která se právě žení, ale za někoho jiného. To Peera dovede k myšlence, že ještě není tak pozdě a vyrazí do Haegestadu, kde svatba má probíhat. Cestou se ale různě zastavuje a projevuje se jeho nerozhodnost, kdy se neustále obává pomluv ostatních a také je naznačeno, že raději problémy řeší alkoholem.

"PEER GYNT: Nemám jít tedy, anebo jíti?
Kdyby tak bylo něco k pití!
Kdybych tak mohl jít nepoznán,
neviděn nikým! - Prolít chřtán
něčím si ostrým nejlíp by bylo,
aby se to ve mně ukonejšilo,
aby už uleh, aby už ztich
ten šepot kolem, ten stálý smích!"
(str. 23)

Svým opilectvím a špatným jménem ale odradí i dívku Solvejgu, která se mu na svatbě Ingrid zalíbí.
Ačkoliv je tato hra realistické dílo, tak Ibsen poslal Peera i do pohádkovějšího prostředí, a to konkrétně mezi trolly. Tam potkává dívku v zeleném, která tvrdí, že je bohatá, a proto si ji Peer chce vzít. Ale protože je to říše trollů, tak král pochopitelně nechce, aby jí vládl člověk a snaží se ho předělat na trolla. To se Peerovi nelíbí a jeho povrchní láska je najednou ta tam.
Velmi důležitý mi přijde děj v obrazu osmém - Ztroskotání, kdy se Peer poprvé setká s otázkou života a smrti a přitom ukazuje svou jedinečnou sobeckost k ostatním a také si částečně uvědomuje, že by ve svém věku už mohl mít rodinu, děti, dům a že vlastně doposud stále jen cestoval po světě, ale co z toho má?

"PEER GYNT: Kuchaři!
Jen jeden z nás vyjde odtud živ!
Dá Bůh, že mně se to podaří!
(zápasí spolu o místo na kýlu, kuchař si ochromí ruku a drží se druhou)
KUCHAŘ: Slituj se - ubohá rodina!
PEER GYNT: Chci taky mít děti. Na syna
myslím a život třeba mi.
KUCHAŘ: Život je přec už za vámi, jsem ještě mladý.
PEER GYNT: Chce se mi žít!"
(str. 133-134)

Svoje chyby si Peer Gynt uvědomuje až od obrazu 10, kde sám sebe přirovnává k cibuli a uvědomuje si, čím vším byl:

"Ta první slupka - to je Peer
na lodi jako pasažér,
kdy zoufale o život se bil."
(nejzajímavější je část, kdy si uvědomuje svou prolhanost)
"...tahle zase
podobá se koruně v zářivé kráse,
byla v ní šťáva - vyschla však brzy, -
čpí lžemi, až z očí mi vyhrkly slzy!
(rozškube celou cibuli)"
(str. 145)

Peer Gynt si také uvědomuje, jak strašně v minulosti ublížil Solvejze.

"PEER GYNT: (zvedne se smrtelně bledý)
Ta vzpomíná - on zapomněl,
ta čeká tu - on světem šel.
Císařem není - Bůh to ví -
Zde, blázně, bylo tvé císařství!"
(str. 146)

Celá hra končí tím, jak potká knoflíkáře, který mu vysvětluje, že by ho přišel přetavit v knoflík, protože se neosvědčil. "Byl jsi brak. Slijeme tě s jinými knoflíky, ulijeme nový." (str. 147) Peer Gynt byl takzvaný polovičák: ani horký, ani studený - nebyl tolik špatný pro peklo a ne tolik dobrý pro nebe. To se mu pochopitelně nelíbí a na poslední chvíli se snaží najít, kdo by mu dosvědčil, jak byl špatný. Ale král trollů mu to nedosvědčí, protože se vlastně řídil podle trollského hesla, které mu sám doporučil: "Jen pro sebe sám žij, trole, to stačí!" (str. 152) Nakonec si vzpomene na Solvejgu, která by mu eventuelně jeho velikou krutost k ní mohla dosvědčit. Ale ta mu paradoxně odpoví úplně jinak, než očekával a Peer nakonec skončí na tavící lžíci knoflíkáře.

"PEER GYNT: Mé zločiny žaluj a vykřikuj!
(Solvejga přistrojená do kostela se zpěvníkem a holí v ruce)
SOLVEJGA: Já neznám žádný. Byls, chlapče můj
a vrátil ses, jak jsi přislíbil. (hmatá po něm a najde ho)
Tebou můj život písní jen byl."

HODNOCENÍ A ZÁVĚR:

Ze začátku mi kniha přišla fádní, ale jak plynul děj, tak se mi Ibsenův styl dostal takzvaně pod kůži a začala jsem vnímat rozvoj názorů Peera Gynt. Uvědomovala jsem si podobnost s Oblomovem nebo Donem Quijotem, kteří byli v lecčems podobní.
Tato mě zaujala hlavně svou nadčasovostí (trochu mě i vyděsila představa kolik lidí - Oblomovů, Donů Quijotů a Peerů Gyntů žije kolem nás), která je doplňována excelentním vystižením charakterů postav. Ale zároveň to není jen ponurá hra, ale naopak je často i vtipná.