Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tato duchařská novela byla vydána poprvé roku 1898 a díky svému mnohoznačnému výkladu ihned vyvolala vlnu bouřlivých diskuzí a debat. Ačkoliv byl Henry James autor, který se spíše věnoval žánru psychologického románu, velmi ho lákaly i nejrůznější hororové příběhy. V "Utažení šroubu" se mísí prvky obou útvarů a vytváří překvapivý celek.

DĚJ:

Hlavní protagonistkou příběhu je bezejmenná mladá dáma, která je zaměstnána bohatým gentlemanem jako guvernantka, která má vychovávat jeho neteř Floru a synovce Milese. Její podivuhodný příběh, který zaznamenala formou deníku, je navíc o mnoho let později a po její smrti předčítán neznámým mužem na vánočním večírku pro pobavení společnosti.
Mladá guvernantka přichází na venkovské sídlo v Bly, kde má několik následujících měsíců pobývat s dětmi. Už po jejím příchodu ji zarazí dopis od ředitele školy, kterou Miles navštěvuje - chlapec je kvůli svému chování ze školy vyloučen. Guvernantka tomu nemůže uvěřit, protože obě děti jí připadají jako ztělesnění poslušnosti a dobroty, a také se tak chovají. Nicméně nějakou chvíli po jejím příjezdu se v Bly začínají dít divné věci - guvernantka při jedné své večerní procházce potkává na věžním ochozu neznámého muže, který se nakonec ukáže být tragicky zesnulým sluhou Quintem. Brzy poté se guvernantka setkává s dalším přízrakem, tmavovlasou a bledou ženou, kterou domácí paní Groseová podle popisu identifikuje jako bývalou vychovatelku malé Flory, slečnu Jesselovou, která taktéž zemřela za záhadných okolností. Ještě horší ovšem je, že obě děti jsou pod vlivem svých bývalých vychovatelů a dokáží s duchy zvláštním způsobem komunikovat. Guvernantka cítí povinnost děti od tohoto zhoubného vlivu podsvětí ochránit a tento pocit ještě sílí po tom, co jí paní Groseová vypráví, jak zlotřilí oba tito lidé byli.
Mladá guvernantka se tak pustí do vyčerpávající bitvy s přízraky, kdy jediným člověkem, který při ní stojí, je prostá paní Groseová. Obě malé děti vyvinou neskutečné úsilí a prokáží na svůj věk neuvěřitelnou dávku inteligence a vynalézavosti, když hledají způsoby, jak by se s duchy mohly setkat o samotě, a to i přes to, že guvernantka je stráží jako oko v hlavě. Nikdo z celé domácnosti v Bly však nehovoří o tomto problému otevřeně, protože zde panuje jakési podivné ovzduší plné tajemství a taktního mlčení. Ke krizi dojde ve chvíli, kdy Flora uteče k jezeru, zatímco její bratr zaměstnává guvernantku, aby se tam se slečnou Jesselovou setkala. Guvernantka i paní Groseová ji tam dostihnou, ducha však vidí pouze mladá vychovatelka a dívka, která ale předstírá, že tam s nimi žádný přízrak není. Flora udělá scénu a poté odjíždí s paní Groseovou do Londýna, aby si na svou poručnici mohla stěžovat u strýčka. Vychovatelka tak zůstává s Milesem v Bly sama a připravuje se k finálnímu střetu. Jednoho večera s chlapcem poprvé promluví o vyhazovu za školy a ptá se na důvody. Chlapec vysvětluje, že ho ředitel vyloučil kvůli věcem, které říkal lidem, jež měl rád. Mladá vychovatelka to nechápe, nicméně vysvětlení se jí nedostane, protože v tu chvíli se znovu zjeví Quintův přízrak. Chlapec, který má novou guvernantku upřímně rád, prokáže svou náchylnost k ní, v důsledku čehož ale přijde o schopnost vidět duchy. A toto poznání ho zabije dříve, než se vychovatelce dostane jakýchkoliv odpovědí.

Mnohoznačnost výkladu knihy spočívá především v tom, jestli se čtenář ztotožní se stanoviskem, že mladá vychovatelka skutečně viděla duchy a na sídle v Bly se děly nadpřirozené věci, anebo naopak uvěří, že žena trpěla pouze halucinacemi a byla stižena jakousi neurózou. Já osobně se přikláním k první možnosti, a to především proto, že guvernantka dokázala přesně popsat podobu obou přízraků a paní Groseová je následně podle příznačných rysů jednoznačně identifikovala jako bývalé zaměstnance. Vychovatelka se přesto s Quintem ani se slečnou Jesselovou nikdy před tím nesetkala, protože její zaměstnavatel byl tajnůstkář a o jejích předchůdkyních se téměř nezmínil.
I zbytek příběhu je zahalen zvláštním oparem tajemství. Především nikde není jasně napsáno, proč se duchové s dětmi spojili. Pouze v jedné pasáži, kdy se guvernantka setkává se slečnou Jesselovou u sebe v pokoji, je naznačeno, že oba přízraky jsou stiženy kletbou věčného zatracení kvůli svým pozemským hříchů a že chtějí děti připoutat k sobě, aby jim svou přítomností pomohly zmírnit tento těžký osud.
Jednou velkou neznámou zůstává i smrt obou předchozích vychovatelů. Když se současná guvernantka ptá paní Groseové, co se s nimi stalo, tak žena nedovede, nebo nechce tuto záležitost zodpovědět.
Celkem otevřená zůstává i otázka Milesovy smrti, protože není jednoznačně dáno, jaká vlastně byla příčina jeho skonu. Smrt mohla opravdu zavinit ztráta schopnosti spojit se se svým bývalým vychovatelem (k tomu se přikláním já), nebo to mohl způsobit fakt, že chlapec byl s duchem už natolik úzce spojen, že když byl přízrak guvernantkou zahnán na ústup, vzal si i chlapcův život, který mu de facto patřil, anebo Milese udusila kvůli příliš těsnému ochranitelskému objetí neúmyslně sama vychovatelka.

CITÁT Z KNIHY (úplný závěr knihy):

"Peter Quint - ty ďáble!" Milesův obličej se s křečovitou žádostí opět pátravě rozhlédl kolem dokola místností: "Kde?"
Pořád mi v uších zní, jak vydal v nejvyšším vzrušení to jméno a složil tak hold mé oddanosti. "Co na něm záleží, ty teď patříš jenom mně - co na něm bude kdy záležet? Když tě mám teď já," vrhla jsem se po tom netvorovi, "ale on už tě ztratil nadobro!" Pak, abych podala důkaz o svém činu, řekla jsem Milesovi: "Tam, tam!"
Jenže on se zatím sám prudce otočil, zíral, napjatě pozoroval, ale viděl jen tichý den. Zasažen tou ztrátou, na kterou já jsem byla tak hrdá, vydal ze sebe výkřik stvoření, jež někdo vrhl do propasti, a já jsem ho při tom sevřela tak pevně, jako bych chtěla jeho pádu zabránit. Ano, zachytila jsem ho a držela a - a každý si jistě dovede představit, s jakou vášní, ale když uplynula minuta, začala jsem cítit, co vlastně v náručí držím. Byli jsme sami s tím tichým dnem a to jeho chlapecké srdce, které si přivlastnil někdo jiný, se zastavilo.

Z příběhu lze vycítit i zvláštní homosexuální podtext, což byla věc, která v Jamesově době byla hodně výstřední záležitostí. Poprvé se s tímto náznakem setkáváme, když paní Groseová hovoří s mladou guvernantkou o vztahu mezi dětmi a jejich bývalými vychovateli. Paní Groseové se jejich výchovné metody vůbec nezamlouvaly, protože Quint si například odvedl malého Milese na celé hodiny ven a byl s ním úplně sám pryč celé hodiny. K podobným situacím také docházelo mezi Florou a slečnou Jesselovou. Podle vyprávění paní Groseové mezi sebou Quint s Jesselovou navíc měli jakýsi utajený vztah či poměr, to nikdo přesně nevěděl, jejich vliv na obě děti se ale paní domácí ani trochu nezamlouval.
Podruhé se s jasnějším náznakem setkáváme, když se Miles přiznává, proč ho vyhodili ze školy. Jeho vychovatelka nechápe, jak ho mohli vyhodit za věci, které říkal lidem, jež měl rád. Důvod se ale sám nabízí - Miles chodil do chlapecké internátní školy a jakékoliv homosexuální sklony byly v podobných institucích naprosto nevítané.

Dalším význačným bodem, kterým se autor zabývá, je otázka výchovy dětí. James zde naráží na problém, zda je lepší dítě zahrnovat láskou, izolovat ho od vnějšího světa a dát mu pouze omezený prostor pro jeho vývin, což je jistě bezpečnější varianta výchovy, anebo mladému člověku poskytnout místo pro rozlet a dát mu ochutnat svobody i za cenu toho, že by se mohl spálit. Tento konflikt se nejvíce projevuje na postavě mladého Milese, který svou novou guvernantku upřímně miluje, zároveň ale vidí, že její schopnosti jsou omezené a po nějaké chvíli už mu není schopna nabídnout více než jen svou ochranitelskou lásku. Naopak Quintův přízrak mu nabízí netušené možnosti a zážitky, duch je pro něj symbolem svobody, po které tak touží, ale kterou mu jeho přehnaně pečlivá vychovatelka není s to nabídnout.

Docela komplikovaný je i samotný jazyk novely, čtenáři může docela dlouhou dobu trvat, než se do knížky začte, protože sloh mladé guvernantky je opravdu košatý a díky své komplikovanosti nedovoluje úplně lehce sledovat řetěz její už tak dost složité a neuchopitelné logiky.

"Utažení šroubu" je velmi zajímavým dílem, kde se podřadný žánr duchařské historky snoubí s komplikovaným pozadím psychologického příběhu. Symbolické poselství tohoto příběhu působí jinak na každého čtenáře právě díky mnohoznačnému porozumění a uchopení celé nešťastné události. Vřele doporučuji.

Čtenářský deník	-	Daisy Millerová
	-	Utažení šroubu