Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dvoudílný román Křižáci je velmi obsáhlým dílem vycházejícím z historických událostí v Polsku a Litvě ve 14. století za vlády krále Vladislava Jagella a jeho spanilé královny Jadvigy. Je postavený hlavně na silné polské víře, která se v těch dobách rozšířila i na pohanskou Litvu. Můžeme zde najít velkou pobožnost jak ze strany králů a šlechticů, tak obyčejných lidí. Příběh se odehrává v Polsku a také v pohraničí Německa a vrcholí slavnou bitvou u Grunwaldu roku 1420, kdy spojená vojska Polska a Litvy porazila křižácký řád.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydáno: 1953 ve Varšavě
Překlad: Jaroslav Janouch
Překlad veršů: Hana Jechová
Nakladatelství: Odeon (1977)

DĚJ:

Příběh začíná v jedné hospodě nedaleko Krakova, kde se setkají rytíři Zbyšek a Matěj z Bohdance s dvorem kněžny Anny Danuty, v jejíž družině je spousta spanilých dívek a tehdy mladíček osmnáctiletý Zbyšek si určí za paní svého srdce roztomilou dvanáctiletou Danušku z kněžniny družiny. Je to jen takový v té době celkem běžný slib, že si rytíř vyvolí svou dámu a pro její krásu se bije, avšak nezavazuje ho to k žádným jiným povinnostem. Zbyšek se však dozvěděl, že Danušina matka zahynula, když byl knížecí dvůr přepaden křižáky a protože v té době kdekdo k nim choval zášť, slíbil Danušce, že jí přinese tři paví chocholy z přílb křižáků.
V dnešní době by to byl celkem nezávazný slib, nebo spíše jen chvástání mladíka před dívkou, ale protože Zbyšek byl vychováván svým strýcem Matějem k dodržování rytířské cti, vzal tento slib velmi vážně a když přijížděli ke Krakovu, uviděl na silnici před sebou křižáka s pavím chocholem a ihned se na něj rozjel s dřevcem v ruce. Naštěstí mu dřevce zlomil slavný polský rytíř Povala z Tačeva ještě než ke srážce došlo, protože křižák s chocholem byl významný vyslanec Kuno Lichtenstein a Povala měl dávat pozor na jeho bezpečnost v polských zemích. Tento čin byl zhodnocen jako vážný zločin a ač ho spáchal mladík jen proto, že si myslel, že Pán je k němu milostiv a sesílá mu prvního křižáka, aby mohl dostát slibu, který dal Danušce, Kuno Lichtenstein nechtěl zrušit obvinění na Zbyška a přednesl ho dokonce před králem na večeři. Zbyšek by mohl být osvobozen jen tehdy, kdyby Lichtenstein své obvinění stáhl, avšak ten se zapřel a v tu chvíli se přiklonilo na Zbyškovu stranu veškeré skvělé polské rytířstvo, které tomu sporu na králově dvoře přihlíželo. Podle soudu krakovského purkrabího měl být Zbyšek popraven za takovou urážku královského hosta. Zbyškův strýc Matěj se rozhodl, že za něj pojede prosit do samotného Malborku - hlavního sídla křižáků, k velmistrovi, aby mu vymohl svobodu.
Mezitím byl Zbyšek uvězněn v krakovském vězení a skoro nevěděl o světě, jen občas ho tam navštěvovala kněžna s Danuškou, či Povala z Tačeva. Mezitím co byl Zbyšek ve vězení, zemřela polská královna Jadviga i její čerstvě narozené děťátko. Celá země pro ně truchlila a vypadalo to, že se na Zbyška zapomnělo. Co horší, že na něj zapomněl i jeho strýc Matěj. Ten se ovšem po dlouhé době objevil. Byl churavý a na smrt vyčerpaný, protože ho v pohraničí přepadli loupeživí rytíři a sebrali mu průvodní list od kněžny pro velmistra. Navíc mu v boku uvízla střepina z dýky, kterou ho lupiči pobodali. Po nějaké době tedy purkrabí rozhodl, že bude Zbyšek popraven. Všichni rytíři i Kněžna Janušova, která dosud se svým dvorem prodlévala v Krakově, se snažili ten rozsudek jakkoliv zrušit, ovšem nenašli v právu jediný zákon, který by to umožňoval. Poprava již byla připravena. Městem šel průvod, který měl Zbyška dovést na šibenici. Tam se stala ovšem nečekaná věc. Danuška vystoupila na šibenici a přehodila Zbyškovi přes hlavu svůj bílý závoj a prohlásila, že je její. Tento zvrat nikoho nenapadl, ale byl to velmi starý zvyk, kdy odsouzence mohla zachránit dívka, která si jej chtěla vzít za muže. Všichni polští rytíři byli rádi, že to takhle dopadlo, ovšem teď si musel Zbyšek Danušku vzít, k čemuž ovšem musel dát svolení i Danuščin otec, slavný nepřítel křižáků Jurand ze Spychova.
Kněžna je zatím zasnoubila a nedlouho potom přijel i Jurand. Mluvil se Zbyškem a ač se mu mladík zalíbil, řekl mu, že mu Danušku nikdy nedá. Proč neřekl nikomu? Zbyšek tedy odjel s Matějem do Bohdance, protože Matěj byl stále více a více nemocný a chtěl ještě před smrtí spatřit své staré panství, které dal do opatrovnictví svému příbuznému, bohatému opatovi. Zbyšek se po cestě velmi obával o život svého strýce, ale ten celou cestu až na Bohdance přežil. Tam se setkal se svým dlouholetým přítelem Zichem a jeho krásnou dcerou Jagienkou, která se do mladého, krásného Zbyška ihned zahleděla. Oba rytíři z Bohdance museli dát své sídlo dohromady, protože bylo hodně zchátralé a Jagienka se ráda starala o nemocného Matěje. Zbyšek šel ulovit medvěda, protože jen medvědí sádlo mohlo pomoci vynést železnou štěpinu ven. Opravdu pomohlo a Matěj se začal brzy zotavovat, ale Zbyšek chtěl jet pryč, získat tři slíbené chocholy a ruku své Danušky. To se ale Matějovi nezamlouvalo. Chtěl, aby si Zbyšek vzal Jagienku a do toho se ho snažili dotlačit i Zich a opat, když jim to ale nevyšlo, rozešli se se Zbyškem ve zlém. Jen Jagienka si na svém otci vymohla, aby dal Zbyškovi spolehlivého zbrojnoše - Čecha Hlavu.
Zbyšek se svou družinou se dostal znovu ke dvoru knížete Januše a přijel zrovna, když byl čas honu. Při té příležitosti ještě s rytířem de Lorche, který byl původně hostem u křižáků, se postavili k obraně kněžny a její družiny, kdyby na ně zaútočilo nějaké zvíře. Vrhl se na ně zdivočelý tur, ale Zbyšek i de Lorche nastavili své životy a zvíře zabili, jenže i Zbyšek utrpěl velké zranění. Ve dvorci se pomalu uzdravoval a dostal od knížete zlaté ostruhy a rytířský pás. Mezitím se však několik křižáckých rytířů, kteří byli u knížete hosty, rozhodlo, že unesou Jurandovu dceru, aby ho mohli vylákat ze Spychova a zbavit se ho. A tak jednoho dne přijede ke knížecímu dvorci družina, která o sobě tvrdí, že je posílá Jurand pro svou dceru, protože je nemocen a chce ji před svou smrtí ještě spatřit. Zbyšek však ve zlé předtuše přesvědčil kněžnu, aby ho nechala oddat s Danuškou a tak se i stalo. Když po nějakém čase přijel ke knížeti Jurand, všichni očekávali i příjezd Danušky, tam se ovšem dozvěděli tu strašnou křižáckou podlost.
Jurand okamžitě odjel i se Zbyškem na Spychov, kde ho jmenoval svým dědicem a sám odešel pro svou dceru do Štítna. Tam se mu dostalo jen ponížení a když v posledním záchvatu hněvu povraždil holýma rukama spoustu rytířů a knechtů, kteří přihlíželi jeho potupě, Sigfried de Löwe ho nechal uvěznit a poté mu vytrhnout jazyk, oslepit ho a uříznout mu pravou ruku. Mezitím se Matěj s Jagienkou vydali za Zbyškem a cestou potkali starce, který šel od Štítna a poznali v něm Juranda a odvezli ho na Spychov, kde se o něj Jagienka starala.
Zbyšek v tu dobu odjel na pohraničí k litevskému knížeti Vitoldovi, kterému pomáhal s pohraniční válkou s křižáky a zpět na Spychov se vrátil se spoustou pavích chocholů. Jeho další pátrání po Danušce ho zavedlo na žmuď, což bylo sporné území mezi křižáky a Vitoldem. Tam po veliké bitvě našel stopu, po které se vydal. Přidal se k němu i Matěj s Čechem a společně našli ubohou Danušku, která ovšem nebyla schopna kloudného slova. Zbyšek s ní spěchal na Spychov a ona celou cesty stonala, až na dohled ke Spychovu jí přešla horečka, otevřela oči a promluvila se Zbyškem. To ovšem byla její poslední slova, protože pak zemřela. Zbyšek toto utrpení nemohl přenést přes srdce a když se to dozvěděl Jurand, všem lidem připadlo, že už je v království nebeském, protože se jen usmíval a hleděl prázdnýma očima k nebi.
Zbyšek se vydal do válek a získal si pověst velkého válečníka, poté se ovšem vrátil do Bohdance, protože Jurand již zemřel. Stejně tak už nebyl mezi živými Zich a opat. Na Bohdanci dlouho obcházel kolem Jagienky a zamiloval se do ní, ovšem netroufl si jí nic říci. Nakonec to Matěj skoulel tak, že si s Jagienkou své tajemství prozradili a vzali se.
Konečně vypukla velká válka s křižáky, do které šli všichni Poláci a Litvíni a samozřejmě i Zbyšek s Matějem. Byla to velká válka, kde roku 1410 v bitvě u Grunwaldu spojené vojsko Polska a Litvy na hlavu porazilo celou velkou křižáckou moc. Tímto končí tento krásný obsáhlý román plný cti, rytířského chování a podlých mužů s křížem na plášti.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi velmi líbila. Bylo zde vidět, že autor je silně věřící, ale to celému románu o víře dodávalo jen tu správnou jiskru. Osobně si myslím, že Sienkiewiczovi Křižáci jsou velmi zdařilým dílem a objektivním průhledem do historie slovanských zemí.

Čtenářský deník	-	Křižáci, Křižáci (2)
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem, Pouští a pralesem (2), Pouští a pralesem (3)
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5), Quo vadis (6), Quo vadis (7), Quo vadis (8), Quo vadis (9), Quo vadis (10), Quo vadis (11), Quo vadis (12)

Čítanka	-	Křižáci
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5)