Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1983 (3. vydání tamtéž). Doslov napsal Karel Krejčí. Z polského originálu Quo vadis přeložil a vysvětlivkami opatřil Erich Sojka. Počet stran: 650.

OBSAH:

Po návratu z války v Malé Asii se mladý voják Marcus Vinicius, synovec Neronova konsula Petronia, vrátil zpět do Říma. V domě starého vojevůdce Aula Plautia spatřil překrásnou Lygii, do níž se ihned zamiloval. A jelikož mladý egoistický voják nebyl zvyklý na slovo ne, umínil si, že se s božskou Lygií ožení. Jak ale tento sňatek zařídit, aniž by si sám caesar Neron nevšiml dívčiny krásy a nechtěl krásnou Lygii pro sebe? Petronius, chytrý jako liška, však věděl sám nejlépe jak caesarovi, tomu dětinskému klaunovi, co si libuje v básních a ve hře na hudební nástroje, tento nápad vymluvit. Na Petroniovo požádání dal Nero příkaz, aby Lygii odvedli do jeho paláce, přičemž bude dívka později darována Viniciovi.

Lygii po celou dobu doprovázel její věrný sluha, statný a silný Lyg, Ursus. Nechyběl tedy ani na caesarově hostině, kde se jeho paní dvořil velice opilý Vinicius. Ačkoli Lygie cítila k Viniciovi náklonnost, na hostině se jí zprotivil. Najednou cítila, že se nechce stát Marcovou milenkou a touží vrátit se zpět domů. K Lygiině štěstí jí však její opilý společník vyzradil, že si pro ni zítřejší noci přijdou otroci a odvedou ji do jeho domu. Lygie se tedy se svým věrným sluhou domluvila na útěku.

Jakmile se Vinicius dozvěděl, že mu Lygie utekla, měl sto chutí ji zabít. Nezbývalo mu nic jiného než svůj vztek vybít na nevinných otrocích a následně začít po své milované pátrat. Při tomto pátrání Viniciovi pomáhal starý Řek Chilón. Proradný filosof nakonec přece jen Lygii objevil. Vinicius vtrhne do dívčina úkrytu, nicméně je přemožen silným Ursem a zraněn. Celou dobu se o zraněného Marca Vinicia stará jeho milovaná, která našla azyl u několika křesťanů. Křesťanství v Římě však nemělo příliš velikou popularitu, poněvadž se o jeho vyznavačích tvrdilo, že jsou strůjci veškerého zla. Ačkoli Lygie také vyznávala toto náboženství, Vinicius ji nepřestával zbožňovat. Čím déle Vinicius pobýval s křesťany, tím více začal chápat jejich učení. S překvapením zjistil, že vůbec není takové, jak si všichni mysleli, ale právě naopak. Zamilovaný Vinicius se rozhodl také vyznávat křesťanskou víru, jež ho od základu změnila.

Mezitím si caesar Nero zpříjemňoval život vymýšlením nových básní a písní. Nemohl však najít ten správný námět pro své verše. Nakonec nechal zapálit Řím, aby tak mohl lépe vystihnout plameny, které vzápětí pohltí celé město. Jakmile ale lid začal projevovat svou nespokojenost, přemýšlel Nero, na koho by zkázu města svalil. Úhlavní Petroniův nepřítel, Tigellinus, však Neronovi vnukl myšlenku, že město zapálili křesťané. Caesar okamžitě rozkázal pochytat všechny křesťany a vsadit je do vězení, mezi nimiž je i Lygie s Ursem. V následujících dnech uspořádal Nero hry. V amfiteátru se tak během několika dní odehrály krvavé a kruté scény, jejichž hlavními účinkujícími byli pochytaní křesťané.

Proradný Nero věděl o lásce, kterou Vinicius chová k Lygii. Snažil se tedy vymyslet takové představení, při němž by Lygie zemřela v těch nejstrašnějších bolestech a utrpeních. Do arény byl nejprve vpuštěn Ursus. Vzápětí proti němu vyběhl obrovský tur, na jehož hřbetě seděla uvázaná Lygie. Silný Ursus však tura přemohl, čímž svou paní zachránil. Lid, který byl za ty dny her krmen samým násilím, krutostí a proléváním krve, přál si právě pro Ursa a Lygii milost. Ustrašený Nero věděl, že případným vzepřením se lidu by mohl způsobit svou zkázu a s milostí souhlasil.

Poté co Lygie přežila ty kruté hry, odjela se svým milým na venkov na Sicílii. Ačkoli Vinicius svého strýce a přítele Petronia zval k sobě do domu, moudrý Říman věděl, že se blíží jeho konec a pozvání odmítl. Petronius cítil, že se ho Nero chystá zabít. Po velkolepé hostině ve svém domě Petronius spáchal sebevraždu...

Za několik dní po Petroniově smrti nechal Nero povraždit spoustu dalších lidí. Město cítilo, že je nejvyšší čas zvrhnout Nera z trůnu. Došlo tedy k povstání galských legií, které caesar z počátku nebral vážně. Raději se zabíral svými hloupými básněmi. Později ale i tak hloupý člověk s dětským rozumem jako Nero pochopil, že se blíží jeho konec. Nad caesarem byl vynesen rozsudek trestu smrti. Nero se rozhodl spáchat sebevraždu. Jeho zbabělost mu však dovolila jen malé píchnutí nožem do svého krku. V tu chvíli však jeden z členů, jenž caesara doprovázel, strčil Neronovi do ruky. Vzápětí caesarovským krkem projel nůž a Nero zemřel.