Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Díky tomuto historickému románu jsem se přenesla z dnešní, moderní doby do starověkého římského impéria za vlády krutého césara Nera.
Nejen jemu, ale celému jeho rodu oprávněně patřila přezdívka "Měděnobradý". Byl velice nesamostatný, ne příliš chytrý a nerozvážný. Myslel si, jaký není "umělec" a dával to i patřičně znát. Nechával se pochvalovat a srovnávat s největšími a nejtalentovanějšími bohy, ale netušil, že se mu každý za zády velmi rád a s potěšením posmívá.
Nejlépe uměl césara "ocenit" Petronius, vtipný, výřečný, fikaný a soběstačný úředník na Neronově dvoře. Nad všemi vítězil svým optimismem a neškodnou drzostí, dokázal umlčet své nepřátelé a protivníky jednou větou, nebo činem, avšak ty poslední jej stály život.
Petronius byl v celém Římě velice oblíbený a měl tudíž i mnoho přátel. Jedním z nich byl také synovec Vinicius, který se při cestě z války zamiloval do zajatkyně, křesťanky Lygie. Ze začátku svou lásku projevoval dosti barbarským chováním, ale teprve když od něj utekla, začal si uvědomovat, co je to vlastně láska, život a víra. Miloval Lygii tak věrně, že si zamiloval i její náboženství, které ona vyznává, proto se i z Vinicia stal křesťan.
To, že se po nějaké době opět shledali a vyznali si vzájemnou lásku bohužel neznamenalo klid pro ně, tak ani pro Řím. Na rozkaz césara bylo toto nádherné město zapáleno a téměř celé vyhořelo a to jen proto, že Neronova báseň o požáru nebyla dostatečně dobrá, jak mu pověděl Petronius, proti kterému se nakonec všechno obrátilo ve zlé a byl donucen i se svou ženou spáchat důstojnou sebevraždu.
Jako žháře označil Nero křesťany, které tímto okamžikem začala stíhat tyranie. Všechny lidi vyznávající učení Ježíše Krista házeli lvům do arény, upalovali je na hranicích, mučili je a přibíjeli na kříže. Na Lygii dávali obzvlášť velký pozor, aby se nevytratila z vězení, kde vládly smrtelné nemoci. Vinicius vynakládal všechny prostředky na její záchranu, podplácel hlídače, modlil se a dokonce se nechal najmout jako vynašeč mrtvých těl, jen aby ji aspoň na okamžik zahlédl a řekl ji, jak moc jí miluje, víc než svůj vlastní život.
Poslední den masových her byla do arény puštěna právě Lygie, i když bylo Viniciovi slíbeno, že bude volná. Byla přivázána na germánském turu a bylo jasné, že jestli jej Ursus, Lygiin věrný a neuvěřitelně silný bojovník, zabije, budou oba dva volní. Nakonec se tak stalo a všichni tři odjeli na Sicílii.
Jejich příběh plný lásky, nejistoty a strachu dopadl tedy dobře, Nero byl nakonec zabit, ale proč muselo zemřít tisíce nevinných lidí? Tak mě napadá jedno přísloví plně charakterizující tuto knihu: Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne. To si ale Nero uvědomil příliš pozdě...

Čtenářský deník	-	Křižáci, Křižáci (2)
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem, Pouští a pralesem (2), Pouští a pralesem (3)
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5), Quo vadis (6), Quo vadis (7), Quo vadis (8), Quo vadis (9), Quo vadis (10), Quo vadis (11), Quo vadis (12)

Čítanka	-	Křižáci
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5)