Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh se odehrává v Římě za vlády Nera. Kniha zobrazuje rodící se křesťanství a lásku.
Hlavní postavou je Lygie (Kalina), která žije v domě Aulů. Aulové ji vychovali jako vlastní, původem je ale z rodů Lygů. Narodila se jako dcera krále Lygů, avšak bohužel s nimi nemohla zůstat, protože se rozpoutala válka. Nemohla se dostat přes hranice, a tak se dostala k Aulům spolu s jejím ochráncem Ursem. Její nová matka Pomponia je křesťanka. Všichni křesťané se musí scházet tajně kvůli Nerovi. Vinicius je mladý, pohledný muž, který se při jedné návštěvě u Aulů zamiluje do přenádherné mladičké Lygie. Protože si není jist opětovanou lásku, snaží se vymyslet, jak ji získat. Jde si pro radu ke strýci Petroniovi. Petronius je zdatný řečník a filozof. Oba jsou v přímém kontaktu s Nerem a Petronius vymyslí dobře myšlenou lest. Domluví se s Nerem, aby vydal rozkaz, aby Lygie opustila rodinu Aulů a šla do Neronova paláce, kde byla s ostatními dívkami, které měly dělat společnost mužům a obkrášlovat hostinu.
Lygie se jedné takové hostiny účastní a setkává se tam s Viniciem. Vedou spolu rozhovor a Vinicius nešetří vínem a brzy je opilý. Vrhne se na Lygii a začne ji překotně líbat. Lygie ale do paláce nepřišla sama, ale vzala si s sebou statného Lyga Ursa, jenž jí byl kdykoli nablízku a ochraňoval ji (nebyl to otrok), a tak ji vythrl ze spárů opilce a odnesl z hostiny. Takové orgie jsou typické pro Nerovu hostinu. Lygie pochopí, že ji do Neronova paláce dostala na Viniciovu prosbu. Chystaný Lygiin převoz do Vinicova domu ale skončí fiaskem. Za Ursovy pomoci a otroků uprchnou. Vinicius je z jejího útěku zničený, a tak hledá jakýkoliv způsob, jak ji dostat zpět. Najme si Chilóna, o kterém se tvrdí, že je schopen Lygii najít. Chilón na tom chce ale co nejvíc vydělat, protože si uvědomuje Viniciovu zranitelnost. Nakonec Lygii s Ursem najde a Chilón je dovede na setkání křesťanů za městem. Vinicius s sebou vezme Chilóna i Krotóna, jenž je známý svou silou. Pronásledují je až k domu, ve kterém bydlí. Krotónova síla a Viniciova odvaha ale nestačí nad Ursem, který Lygii ochrání za každou cenu a ochránil i teď. Krotóna zabil, Vinicia nechal žít na Lygiinu prosbu. Vinicius je ale nemocen, a proto zůstává v jejich domě a léčí se za pomoci Glauka a Lygie. Poznává jejich víru v Boha a začíná se z něho stávat jiný, lepší člověk. Přesto znovu ztrácí Lygii, ale netrvá to dlouho a Vinicius si ji najde a začíná propadat křesťanství. Petronius s křesťanstvím nesouhlasí, nicméně mu nebrání. Petronius je na cestě s Nerem a jeho družinou v Řecku a v Achaji a s Viniciem si pouze píšou dopisy.
Jakmile se Nero vrátí, plánuje hned další cestu, aby mohl zpívat a číst básně pro potěchu ostatních. I když byly jeho básně a hudba strašné, všichni vždycky nadšeně jásali, aby se mu zavděčili. Jediný Petronius mu vždy řekl nějakou výtku, ze které pak sám těžil. Byl považován za estéta (arbitrum elegantiarum), protože miloval umění a poezii. Vinicius se tedy vydává na cestu s Nerovou družinou a svou dlouhodobu nepřítomnost svedl na nemoc. Když příjíždějí na určené místo, projíždějí davem. Nero slyší příjemné uvítání, ale také nepříjemné až útočné. Nerova ješitnost je ale silná a nesnese žádné urážky. Svým smaragdem se dívá do davu, jako by se snažil zapamatovat viníky. Jeden z posměšků: "Měďenobradý! Měďenobradý! Kam vezeš svou ohnivou bradu? Bojíš se, aby od ní nechytil Řím?" Bylo to jakoby varování, nikdo nečekal, že slova prostého člověka se stanou skutečností. Lidé se snažili přívítat Nera co nejlépe, protože dobře věděli, že je dobře odmění (obilí, olej...). Petronius se snaží získat svolení pro Vinicia, aby se mohl oženit s Lygií a Nero souhlasí. Vinicius je nesmírně šťastný, ale netrvá to dlouho. Večer příjdou zprávy, že Řím hoří. Vinicius najde svého koně a ujíždí do Říma. Po cestě mění koně a dozvídá se, že Řím byl asi zapálen na Neronův příkaz. Když totiž lidé chtěli hasit oheň, praetoriáni jim hrozili smrtí. Zátibří (tam, kde žila Lygie) ale nebylo zatím v plameni. Vinicius se ubezpečí, že je Lygie v pořádku, až ho samého málem oheň dostihne. Zachránili ho právě křesťané. V malém příbytku prostého člověka se setká se svou milovanou i s Petrem z Tarsu, který ho pokřtil. Vinicius se změnil z tvrdého bojovníka v hodného a mírumilovného člověka, protože křesťanství je celé o lásce.
Lid je ale velice rozhořčen a nejraději by se Nerovi pomstili. Co je to přece za caesara, když chce svůj lid zabít. On ale chtěl napsat krásnou báseň, ovšem chyběla mu inspirace a dále chtěl vytvořit své vlastní město. Nero ale nebyl žádný hrdina, neměl vlastní názor, dal se lehce zmanipulovat, miloval násilí, nedokázal nikdy poradit, psal básně a zpíval a byl to prostě dětina, a takových bylo v Římě mnoho. Chilón se rozhodl navštívit caesara, protože dostal perfektní nápad. Aby se Nero nesetkal s hněvem lidu, měl požár Říma svést na křesťany. On s radostí souhlasil. Dále mu Chilón vyzradil, kde křesťané žijou, že je to i Vinicius a Lygie. Petronius, jenž ale křesťany bránil zuby nechty, dostal se v nemilost caesarovi, a to nebylo dobré pro nikoho. Varoval tedy Vinicia, aby se pro Lygii rozjel dřív, než ji praetoriáni příjdou zatknout. Chilón je ale varoval, že nebude stačit hrstka praetoriáni kvůli statnému Ursovi. Než stačil Vinicius přijet, Lygie byla pryč. Nero naschvál nedal zatknout Vinicia, aby se kochal jeho zoufalstvím a smutkem. Každý den navštěvoval Lygii ve věznici, pak to ale bylo zakázané. Petronius a Vinicius se snažili vymyslet jak dostat Lygii s Ursem pryč. Protože se ve vězení šířila horečka, lidé neměli dostatečné množství vzduchu, nebo lidé drželi u sebe mrtvolu, jak jen to šlo, každý den umíralo mnoho a mnoho lidí. Proto vymysleli, že Lygie bude dělat mrtvou. Dokonce se s jedním chlapcem, který vyvážel mrtvoly, domluvil, že do rakve vyvrtá díry, aby mohla dýchat. Ursus by se pak dostal ven sám díky jeho síle. Všem mrtvolám se ještě mělo probodávat hrdlo, ale Vinicius to vše domluvil. Všechno bylo naplánované, ale v den "D" je oba převezli do jiné věznice, odkud už je nebylo možné vysvobodit. Mezitím se pořádaly Neronovy "hry". Křesťané byli vyvedeni do amfiteátrů, jež byly postaveny právě pro ně. Lid se nesmírně těšil, až uvidí, jak křesťané pykají za svůj zločin. Do arény byly vpuštěny šelmy a psi, aby je roztrhali. Brzo se po amfiteátru roznesl pach krve. A lid pobouřen, že se křesťané nebrání, ale zpívají náboženské písně, se brzy začal nudit. Nero vymýšlel originální tresty - jako další například přibití na kříž, mučení, křesťané převlečení za medvědy, upálení. Dokonce i malé děti byly páleny. Chilón ten hnus a zlobu dlouho nevydržel, i když byl prohnilý do morku kostí. Nero ho ale schválně chtěl na každé "hře". Dal vymezit cestu, kolem cesty obrovské pochodně a do každé pochodně se dal jeden člověk a pak zapálil. Chilón se nemohl rozkoukat, ovšem když uviděl na jedné z pochodní lékaře Glauka, kterému v životě hodně ublížil a teď ho ještě nechal zavřít - ostatně jako všechny křesťany - něco se v něm zlomilo, zbledl a pronesl: "Ve jménu Krista, odpusť!" a Glaukos, kterého pomalu hltily plameny odpověděl: "Odpouštím!" To bylo pro lid něco nevídaného. Chilón se pak vzpamatoval, obrátil se k lidu a obvinil ze zapálení Říma caesara a také že křesťanství je něco krásného. Chilón byl téhož dne pokřtěn Pavlem a pak umučen. Nastal čas na poslední hry. Vinicius seděl v hledišti, s tváří mrtvolně bledou a čekal. Do arény byl vpuštěn Ursus, a pak se otevřely vrata a z nich přiběhl býk s Lygii přivázanou na jeho rozích. Ursus ale sebral všechnu sílu, co v sobě měl a s býkem svedl boj, ve kterém vyhrál tak, že mu zakroutil krkem. Lidé oněměli, protože něco takové nikdy neviděli. Ursus vzal nahou Lygii do náručí a upřel oči na caesara a lid. Vinicius ale nevydržel zoufalstvím a vběhl do arény, přikryl Lygii svým pláštěm. Lid, jenž znal příběh lásky mezi Lygií a Viniciem a oddaností Ursa, tak dlouho naléhal, aby jim byla dána milost, až se taky stalo. Vinicius přemlouvá Petra z Tarsu, aby s ním opustil Řím. Když už ale jdou po cestě k lodi, najednou se Petr zastaví a uvidí Boha, který se ho zeptá: Quo vadis, Domine? Petr se otočí, vrátí se do Říma, aby zůstal se svými "ovečkami" až do konce. Petr i Pavel z Tarsu byli ukřižovaní. Když je vedli ke kříži, doprovázel je obrovský dav lidí, až se sami praetoriáni báli, ale oba odešli s úsměvem na tváři, protože dobře věděli, že dobře zaseli počátky křesťanství. Vinicius, Ursus a Lygie odjeli do ústraní a byli zapomenuti caesarem i jeho rodinou a žili šťastně až do smrti. Petronius, jenž upadl do nemilost caesara, dobře věděl, že ho čeká ortel smrti. Jelikož nechtěl umřít na caesarův příkaz, rozhodl se, že uspořádá překrásnou hostinu ve svém domě a bude se veselit a za veselí také umře spolu s Euniké. Euniké byla Petroniova otrokyně, kterou si ale Petronius zamiloval pro její krásu. Osvobodil ji z otroctví a v závěti odkázal všechen svůj majetek. Euniké byla ale věrná svému milému a oba si nechali podřezat žíly.

Čtenářský deník	-	Křižáci, Křižáci (2)
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem, Pouští a pralesem (2), Pouští a pralesem (3)
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5), Quo vadis (6), Quo vadis (7), Quo vadis (8), Quo vadis (9), Quo vadis (10), Quo vadis (11), Quo vadis (12)

Čítanka	-	Křižáci
	-	Ohněm a mečem
	-	Pouští a pralesem
	-	Quo vadis, Quo vadis (2), Quo vadis (3), Quo vadis (4), Quo vadis (5)