Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román vyšel v roce 1930 a byl naprostým převratem co se autorova stylu psaní týče - po expresivně drsném "Stepním vlkovi" přišlo lyrizující dílko s nepřehlédnutelným novoromantickým laděním.

DĚJ:

Příběh se odehrává v mariabronnském klášteře, kde se setkávají dva velmi neobyčejní mladíci - zasněný romantik a typ estetického člověka Goldmund a v kontrastu s ním stojící myslitel a etik Narcis. Vyvine se mezi nimi velmi blízké a důvěrné přátelství. Uvědomělý Narcis se snaží tvrdohlavému Goldmundovi otevřít oči a dokázat mu, že život mnicha není nic pro něj. Připomíná proto Goldmundovi jeho matku, která bývala kočovnou tanečnicí a utekla od jeho despotického otce. Goldmund konečně porozumí a vyslyší volání svého srdce - zanechá Narcise v klášteře a sám se vydá na dlouhou pouť.
Zjistí, že hlavní náplní jeho života je milovat ženy. Poznává jich desítky a s jejich pomocí si utváří v srdci obrazy. V jednom městečku potká mistra Mikuláše, umělce, který je autorem Panny Marie, jež Goldmundovi učaruje. Goldmund u něj zůstane a vyučí se řemeslu. Vytvoří sošku Jana (jejíž předlohou je ve skutečnosti Narcis) a mistr Mikuláš se ho rozhodne učinit svým nástupcem a oženit ho se svou dcerou. Goldmund ale rezolutně odmítne, poněvadž cítí, že by ztratil svoji tvůrčí sílu, a pokračuje dál.
Do kraje mezitím přijde mor a Goldmund poznává další stránku života - smrt a utrpení. Poté, co mor skončí, rozhodne se vyhledat mistra Mikuláše, protože jeho srdce znovu překypuje obrazy, které Goldmund potřebuje zvěčnit a ukázat světu. Jenže Mikuláš moru podlehl. Goldmunda naplní hluboký žal, který ale záhy vyléčí Agnes, milenka místodržícího. Goldmund je ale přistižen při činu a zázrakem ho od šibenice zachrání Narcis, který se náhodou nachází ve stejném městě. Narcis přítele odvádí zpátky do kláštera, kde Goldmund působí jako umělec. Zde ale také nevydrží jeho vrtkavá duše dlouho a znovu zatouží po volnosti cestování. Jeho poslední pouť se ale nevydaří, Goldmund se vrátí zmrzačený a nedlouho poté umírá v Narcisově náruči.

Ústřední problematikou tohoto díla je bipolarita člověka - duch versus tělo, rozum versus cit. Goldmund a Narcis reprezentují tyto dva antagonistické životní postoje, etický a estetický. I když by se postoje asketika a umělce mohly zdát nesmiřitelnými a navzájem nepochopitelnými, Goldmund a Narcis nás přesvědčují o naprostém opaku. Dokazují, že duch nemůže žít bez těla a tělo bez ducha stejně jako svět potřebuje umělce i myslitele. Přesto se ani jeden nedokáže ubránit pocitu, že ten druhý je lepším a hodnotnějším člověkem. Narcis závidí Goldmundovi jeho smyslově bohatý a intenzivní život, schopnost naplno prožívat každou chvilku, zatímco Goldmund lační po Narcisově vzdělanosti, uměřenosti a moudrosti.
I přes své naprosto rozdílné povahy se jeden pro druhého stávají nejbližším přítelem a životní motivací. Ve svém zvláštním přátelství oba nacházejí obdiv a částečně i pochopení. Ale skrz pochopení jeden druhého se nejvíc naučí právě o tom, jak co nejlépe uchopit svůj osud.

"Ne, Goldmunde, nejsem jako ty, ne tak, jak si to ty myslíš. I já sice zachovávám nevyřčený slib, v tom máš pravdu. Ale jako ty, to vůbec nejsem. Říkám ti: Naše přátelství nemá naprosto žádný jiný cíl než ti ukázat, jak jsi úplně jiný než já!" (rozhovor Narcise a Godlmunda o jejich přátelství)

I přes to, že Hesse staví na počátku příběhu oba hochy do rovnocenné pozice, později je to přece jen Goldmund, kdo si získává čtenářovy sympatie a kterému je věnována podstatná část knihy.

Zde vmísil se Goldmund: "Stále mluvíš o rozdílnostech... Když mluvíš o velkém rozdílu, který je například mezi mnou a tebou, pak mi připadá, že ten rozdíl nespočívá v ničem jiném než právě v tvé podivné posedlosti nelézat rozdíly!"
Narcis: "Ovšem, trefils hřebík na hlavičku. Opravdu: pro tebe nejsou rozdíly zrovna důležité, ale mně připadá, že jedině důležité jsou právě ony. Svou povahou jsem učenec, moje učení je věda. A věda, abych citoval tvá slova, není nic jiného, než právě "posedlost nalézat rozdíly"... Pro nás lidi vědy není důležité nic než zjišťovat rozdílnosti, věda je tedy uměním rozlišovat. Například nalézat na člověku znaky, které ho odlišují od ostatních, znamená poznávat ho." ("definice" vědy)

Je patrné, že Hesse sám sebe nepovažuje ani za učence, ani za umělce. Nejdůležitější je pro něj syntéza ducha a těla a výsledná osobnost utvářející harmonický celek. Pokud by ale autor měl vybírat mezi krajnostmi, dává najevo, že by zřejmě volil život smyslů a prožitků.

Narcis: "A co ti to umění přineslo a co pro tebe znamenalo?"
"Překonání pomíjivosti. Zjistil jsem, že z bláznivé hry a tance smrti lidského života něco zůstává a přežívá: umělecká díla. I ona jistě jednou pominou, shoří či se rozpadnou anebo je zase někdo zničí. Nicméně však přečkají mnoho lidských životů a tvoří tichou říši obrazů a svátostí mimo čas. Spolupracovat na ní mi připadá dobré a útěšné, neboť to téměř znamená zvěčňovat pomíjivé."

Kniha je zpočátku psána formou filozofických dialogů mezi Goldmundem a Narcisem. Později se dialogy vytratí a filozofický ráz si ponechá epické vyprávění o Goldmundově putování a líčení jeho avantýr a krátkých románků.
Goldmundův konec, který je předčasný stejně jako nezbytný, přichází v době jeho největšího uměleckého rozpuku, kdy ze sebe doslova chrlí jedno úžasné dílo za druhým. Umělec ale umírá dříve, než stačí vytvořit obraz, který ho provází už od počátku jeho poutě a který je mu nejdražší. Je to obraz jeho zapomenuté matky, která na něj dýchá při každém kroku jeho hektické pouti. Představa matky se ale vinou mnoha zážitků a nejrůznějších žen v Goldmundově životě změní na obraz pramáti Evy.

"Povahy, jako je ta tvoje, povahy se silnými a vroucnými smysly, lidé vroucní, snílkové, básníci a milenci převyšují nás, lidi ducha, téměř vždycky. Váš původ je mateřský. Žijete plně, je vám dána moc lásky a možnost prožitku. My, lidé ducha, přestože se často zdá, že vás ostatní vedeme a řídíme, my nežijeme plně, žijeme vyprahle. Vám patří plnost života, šťáva plodů, zahrada lásky, krásná krajina umění. Vaším domovem je země, naším myšlenka. Vaším nebezpečím je utonout ve světě smyslů, naším udusit se ve vzduchoprázdnu. Ty jsi umělec, já myslitel. Ty spíš na ňadrech matčiných, já bdím v poušti. Mně svítí slunce, tobě měsíc a hvězdy, ty sníš o dívkách, já o chlapcích..."

Jazyk knihy je příznačný kontrasty, dlouhými a ozdobnými rozhovory plnými přirovnání a metafor mezi hlavními hrdiny. Přesto musíme říci, že myšlenky jsou formulované jednoduše a jsou snadno pochopitelné pro každého čtenáře.
Narcis a Goldmund je velmi dobrá kniha plná zajímavých úvah o životním určení každého z nás, která naprosto pohltí.

Čtenářský deník	-	Kouzelníkovo dětství: autobiografická pohádka, Kouzelníkovo dětství: autobiografická pohádka (2)
	-	Narcis a Goldmund
	-	Obrácení Casanovy, Otec Matthias
	-	Siddhártha: indická báseň, Siddhártha: indická báseň (2), Siddhártha: indická báseň (3)