Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Přeložil Miloš Černý, nakladatelství Argo, 137 stran.

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Příběh se odehrává v Indii v prvním tisíciletí před naším letopočtem za doby života Buddhy.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Siddhártha - původem bráhman, neochotný podřídit se cizí nauce, jde po své životní cestě, mnohokrát se mění, dospěje přes mnoho poznání až k dokonalosti

CHARAKTERISTIKA VEDLEJŠÍCH POSTAV:

Góvinda - mnich, přítel Siddhárthy, oddaný naukám
Kamala - kurtizána, kráska
Gautama, zv. Buddha - skutečná postava, moudrý a dokonalý člověk a učitel, oblečen ve žlutém plášti, dříve také asketa
Vasudéva - moudrý převozník, který rozumí řeči řeky
Siddhártha ml. - syn Siddhárthy, rozmazlený a vzpurný, zvyklý na přepych

OBSAH:

Siddhártha bráhman
Siddhártha se narodil v rodině bráhmanů, všichni z něj měli radost, ale on nebyl šťastný. Chtěl se stát šramanou, ale jeho otec byl proti. Siddhárta byl ale natolik neoblomný, že odešel od otce a šramanou se stal. Jeho přítel Góvinda šel s ním.

Siddhártha šramana
Siddhártha a Góvinda začali žít asketickým životem, nejedli, stali se z nich zanedbaní žebráci. Šramané umí mnoho věcí, např. očarovat někoho, chodit po hladině aj. Po nějaké době ale Siddhártha zjišťuje, že se takovým způsobem nedostane ke svému cíli - k nirváně. Dozvědí se o dokonalém Gautamovi a jeho učení a putují k němu. Gautama nežije asketicky, a přesto je dokonalý. Góvinda jeho učení uchvátí, a proto se připojuje k jeho stoupencům. Siddhártha ale odmítá jeho nauku, protože má pocit, že žádná nauka ho nemůže přivést k cíli, a proto se vydává na svoji vlastní cestu.

Siddhártha boháč
Siddhártha dorazí k řece, kde se setkává s převozníkem. Převozník mu předpovídá, že se k řece ještě někdy vrátí. Siddhártha dojde do města a zamiluje se do kurtizány Kamaly. Kamala se stává jeho učitelkou lásky. Nejdřív ale Siddhártha musí nosit hezké oblečení a obdarovávat ji. Proto se stane kupcovým pomocníkem. Siddhártha bere vše jako hru, nic si nepřipouští jako ostatní lidé, tzv. "dětští lidé". Takoví lidé mají mnoho emocí - jsou rozčilení, závislí, ale pořád zamilovaní. Postupem času ale Siddhártha bohatne, pije, hraje v kostky a stává se napůl dětským člověkem - je náladový a naštvaný. Ale ještě pořád není do něčeho zamilovaný tak, aby na tom závisel. Siddhártha odchází a zanechává ve městě i Kamalu, která ho začala mít velmi ráda. Kamala je těhotná, ale to Siddhártha neví. Siddhártha je zoufalý a přemýšlí o sobě a svém nicotném a nesmyslném životě, který vede. Začne meditovat a usne. Když se probudí, stojí u něj Góvinda, který ochraňoval jeho spánek. Góvinda ho ale nepozná, dokud se mu Siddhártha nepřipomene.

Siddhártha převozník
Siddhártha dál pokračuje na své cestě a dojde k řece, přes kterou ho kdysi zadarmo převezl moudrý převozník Vasudéva. Jak mu bylo předpovězeno, k řece se vrátil. Zůstává v chýši u převozníka a pomáhá mu v jeho práci. Převozník učí Siddhárthu naslouchat řece. Do chýše dorazí Kamala se svým synem Siddhárthou, jenž byl pojmenován po svém otci. Kamala ale umírá na hadí uštknutí. Siddártha chce svého dosud rozmazlovaného syna žijícího v přepychu učit skromnosti a klidu, aby byl ušetřen trápení, které ho čeká na jeho cestě plné omylů. Poprvé v životě je zamilovaný a závislý, jako bývají dětští lidé. Ale malý Siddhártha je vzpurný a nemá svého otce rád. Uteče pryč. I přes rady Vasudévy se Siddhártha vydává hledat svého syna, ale neúspěšně. Poslouchá řeku, a ta se mu směje. Uvědomí si, že ho potkalo právě to, co on udělal svému otci. Také pochopí, že nikoho nelze ušetřit životním strastem, protože každý si musí svoje trápení prožít. Ví, že nejdůležitější věci na světě nemůžeme vyslovit slovy a že všechny nauky jsou stejné. Přestože on ví, že nejdůležitější je láska a Gautama učí, že bychom se měli oprostit od všech citů, Siddhártha ví, že jeho a Gautamova víra je jedna a ta samá. Siddhártha nadále pracuje jako převozník a setkává se s Góvindou, který se ještě nestal dokonalým, zatímco Siddhártha dokonalosti dosáhl. Na jeho obličeji se zračí lehký, možná veselý, možná smutný, možná pohrdavý úsměv, který zdobil i tvář Gautamovu.

ZNAKY:

Filozofická povídka.
Hermann Hesse se nechal inspirovat buddhismem a hinduismem (život hlavního hrdiny Siddhárthy je velmi podobný skutečnému životu Buddhy).

JMÉNA:

Siddhártha je jméno Buddhy (Siddhártha Gautama)
Vasudéva je jméno otce Krišny
Góvinda je jméno Krišny
Kamala symbolizuje sexualitu

MYŠLENKY DÍLA:

• Každý musí jít po své cestě, ze které se musí sám poučit.
• Všechno je jedno, všechny nauky jsou stejné, čas neexistuje, život je jenom koloběh věcí, které po sobě následují a pořád se vracejí.
• Nejdůležitější na světě je láska.

CITÁT Z KNIHY:

Lidé našeho druhu snad ani nemohou milovat. Dětští lidé mohou; to je jejich tajemství.

A to je teď nauka, které se zasměješ: ze všeho, co je, ó Góvindo, zdá se mi být hlavní věcí láska. Prohledat svět, vysvětlovat ho, pohrdat jím, to ať zůstane věcí velkých myslitelů. Mně ale záleží jedině na tom, abych mohl svět milovat, abych jím nemusel pohrdat, nemusel jej a sama sebe nenávidět, abych mohl na svět a na sebe a na všechny bytosti hledět s láskou a obdivem a úctou.

Pohleď, Kamalo, když hodíš kámen do vody, spěchá nejkratší cestou ke dnu, Tak je tomu, když Siddhártha má nějaký cíl, nějaký záměr. Siddhártha nic nečiní, čeká, myslí, postí se, ale prochází věcmi světa jako kámen skrze vodu, aniž co dělá, aniž se pohne; je přitahován, nechává se padnout. Jeho cíl jej přitahuje, protože nevpouští do své duše nic, co by se mohlo cíli protivit. To je to, čemu se Siddhártha naučil u šramanů, to je to, co pošetilí nazývají kouzlem a o čem si myslí, že je způsobeno démony. Nic není způsobeno démony, žádní démoni nejsou. Každý může čarovat, každý může dosáhnout svých cílů, umí-li myslet, umí-li čekat, umí-li se postit.

VLASTNÍ NÁZOR:

Líbil se mi příběh i myšlenky. Bavilo mě exotické prostředí, do kterého byla povídka zasazena. Bylo to velmi čtivé a hezké. Připadalo mi to jako srozumitelné a přizpůsobené evropské vysvětlení buddhismu.