Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Rovnost v Brně roku 1950 (1. vydání). Z řeckého originálu Erga kai hemérai přeložila Julie Nováková. Počet stran: 97.

O DÍLE:

Jedná se o didaktický (naučný) epos, a sice o soubor zemědělských i obecně životních rad. Pravděpodobně vznikl až jako druhé Hésiodovo dílo, tj. po eposu Zrození bohů. Odrážejí se v něm básníkovy špatné životní zkušenosti, jednak spor s mladším bratrem jménem Perses, který se s Hésiodem soudil o dědictví po rodičích, a jednak se ženami, jež Hésiodos zjevně neměl rád. Jeho pojetí dějin je úpadkové a pesimistické (vývoj postupuje od lepšího k horšímu). Na druhou stranu však Hésiodos patřil k prvním (nebyl-li první), kdo přikládal hodnotu fyzické práci. Ta je u Homéra ještě něčím nehodným svobodného muže. Od Homéra, jehož podle řeckých pověstí mladší Hésiodos znal osobně, ba dokonce se s ním zúčastnil básnické soutěže (jak uvádí Plútarchos), se liší právě tím, že se zabývá životem rolníků, nikoliv aristokracie. Ottův slovník naučný uvádí, že Hésiodos patrně posbíral různé krátké životní moudrosti, které se tradovaly už dlouho před ním jako součást lidové slovesnosti, anebo se mu tyto výroky zpětně připisují.

OBSAH:

Hésiodos pojímá epos jako rady mladšímu bratru Persovi, který se stal hospodářem stejně jako on. Nejprve básník vypráví mýtus o čtyřech věcech a vysvětluje, proč je člověku vlastně souzeno dřít se a lopotit. Nejprve prý existovalo tzv. zlaté pokolení. Lidé, kteří je tvořili, byli sice smrtelní, avšak neznali práci, celý život se veselili a přátelili se s bohy. Netýkaly se jich ani nemoci či stáří. Když nadešel jejich čas, zemřeli tak lehce, jako by usínali. Poté se stali daimony, strážnými duchy, kteří dosud obcházejí mezi lidmi, dohlížejí na ně a mají moc udělit jim bohatství.

Po tomto šťastném pokolení následovalo pokolení stříbrné. Dětství stříbrných lidí trvalo velmi dlouho, jakmile však dospěli, zbytek jejich života uběhl rychle. Byli vládychtiví, a především nectili bohy; za to je Zeus vyhladil.

Po nich nastoupili bronzoví lidé, kteří měli ocelové duše a nejedli moučné výrobky. (Pozn.: Pojídání chleba byl pro Řeky i pro jiné starověké národy znak definující lidi oproti jiným bytostem, např. bohům, Lotofágům či Kyklópům. I v Eposu o Gilgamešovi patří k procesu, jímž se Enkidu stává člověkem, to, že hrdina okusí chléb.) Bronzové pokolení válčilo tak náruživě, až se vyhubilo navzájem. Po nich zemi ovládli héróové, ale ti padli v bitvách o Trójů a Théby a nyní žijí na Ostrovech blažených.

Poslední věk, železný, nadchází nyní. V něm lidi čeká hroucení morálky - například úcty k rodičům, platnosti přísah či pohostinnosti. Bohyně Nemesis (Spravedlnost) a Aidós (Stud) opustí lidstvo a vrátí se k bohům. Děti se budou rodit šedivé. Hésiodos upozorňuje úplatné soudce, že k tomuto vývoji sami přispívají, což je nepochybně narážka na jeho vlastní při s bratrem.

Přestože je tedy práce důsledek úpadku a boží trest, básník v ní zároveň spatřuje poslání a prostředek k sebeuplatnění člověka. Například svému bratrovi radí (a ostatním případným posluchačům skladby), jak mají orat nebo jak si vybrat nevěstu. Mimo jiné doporučuje, že volci určení k orbě mají být devítiletí, protože mladší zvířata by se z bujnosti trkala, a čeledíni zase čtyřicetiletí, aby se u práce nepoohlíželi po mladé chase.

Dobrý hospodář podle Hésioda nezahálí ani v zimě, kdy si vyrábí nástroje na jaro, aby se nemusel spoléhat, že mu je půjčí sousedé. Dále má zemědělec ve volných dnech hledat při procházkách po lesích či po horách křemelákové dřevo, z nějž si pak vyrobí ohyb pro pluh.

Za manželku by si měl muž vybrat mladinkou, nezkaženou dívku kolem patnácti let. Stačí přivést na svět jediného syna, aby hospodář nemusel majetek dělit, ale zároveň aby dědictví nepadlo do rukou ostatním příbuzným. Ženy jsou podle Hésioda trestem od bohů právě tak jako práce; v této souvislosti vypráví slavný příběh o bratřích Prométheovi a Epimétheovi a o dívce Pandoře, jež z Diova pověření lidstvu přinesla schránku s neštěstím. Z Pandory se podle Hésioda zrodily všechny ženy; do té doby lidstvo tvořili pouze muži (podle jiných řeckých mýtů se až do Pandory rozmnožovali s nymfami).

Mezi množstvím rad, jež Hésiodos udílí, je i ta, že lodě ("černé koráby") vytažené na břeh by měl majitel obložit kamením, aby nesklouzly do vody. Správný hospodář si dle autora cení sousedů víc než příbuzných, protože když se v domě děje neštěstí, soused v noci přiběhne třeba i nahý, zatímco švagr se teprve obléká (tj. nebezpečí řeší přednostně ti, v jejichž blízkosti se právě děje). Na závěr básník uvádí různé pověry a (ne)šťastné dny v roce, např. nevhodný den pro zplození dítěte atd. Persovi radí i v takových záležitostech, jako na kterých místech se smí a nesmí vyprázdnit.

V eposu jsou využita tzv. homérská epiteta, tedy ustálené přívlastky: "Athéna sovooká", "Thrákie, matka koňstva", "svatá Hellada" atd.