Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Román vypráví o tragickém lidském osudu ve společnosti založené na moci peněz.
V postavě otce Goriota, bývalého malého výrobce, vykreslil autor typ otce, který všechno, co má, obětuje svým dětem. Dcery z otce vymámí poslední peníze a když je starý, nemocný a na mizině, již se o něho nestarají - své zábavy nepřeruší ani v okamžiku jeho smrti. Balzac zde zobrazil narušenou buržoazní společnost v 1. polovině 19. století, kdy lidské vztahy procházely krizí a společnost je více než kdy dříve prosycena touhou po moci a zisku.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 1984 (četba pro žáky základních a středních škol; celkově 9. vydání, v MF druhé). Z francouzštiny přeložila Božena Zimová. Počet stran: 223.

ZAŘAZENÍ:

Jedná se o první část Balzacova vrcholného cyklu Lidská komedie. Otec Goriot byl napsán v roce 1835.

JAZYK:

Autor používá převážně spisovnou češtinu, avšak někdy proklouzne i hovorová. Velmi časté jsou přechodníky.

KOMPOZICE A VÝSTAVBA DÍLA:

Kniha má 222 stránek, které nejsou nijak rozděleny, žádné kapitoly, nic. Avšak celá kniha je součástí cyklu Lidské komedie.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Goriot - dříve bohatý obchodník, teď však už chudý, protože dcerám dal vše; absolutně miluje své dcery, avšak ony milují pouze jeho peníze; jeho postava se nevyvíjí, až na smrtelné posteli si uvědomí pravdu o svých dcerách
Evžen Rastignac - pochází z chudé rodiny, která jej ale maximálně podporuje ve vzdělání práv, avšak Rastignac touží hlavně po přijetí do vyšší společenské vrstvy; zamiluje se do dcery Goriota; idealista, poctivý; poté co zjistí, že je Goriot svými dcerami odmítán, pochopí jeho osud a stanou se přáteli

OBSAH:

Děj se odehrává na dvou protilehlých místech: ve špinavém, starém a chudém domě paní Vauquerové; a v bohaté pařížské společnosti plné přetvářky a sobectví.

Dům paní Vauquerové obývají chudáci společnosti. Student Evžen Rastignac musí šetřit peníze, aby měl na studium. Zárověň ale touží dostat se do vyšší společnosti, kam je uveden svojí sestřenicí vikomtesou Beauséant. Ve společnosti se zamiluje do hraběnky Delfíny de Nucigen, od níž zjistí, že je dcerou otce Goriota, souseda Evžena v penzionu paní Vauquerové.

V penzionu se dozví, že Goriot byl kdysi bohatý výrobce nudlí, kvůli své zaslepené lásce do svých dcer jim rozdal veškeré jmění, aby si mohly vzít bohaté muže, díky čemuž si Goriot myslel, že se dostane do vyšší společnosti. Avšak chvíli po svatbě je svými zeti odmítán a dcery jej už také nechtějí vidět. Zklamán se vrací do penzionu, aby ušetřil peníze, které potom dá svým dcerám, když si zase pro nějaké přijdou.

Do děje zasáhne další obyvatel penzionu Vautrin, jenž se snaží Evžena zlákat na nepoctivou cestu, chce mu domluvit sňatek s chudou slečnou, která by ale majetek získala vraždou svých příbuzných. Evžen to se zděšením odmítne.

Delfína se dá s Evženem dohromady a chce, aby se přestěhoval do bytu, který bude blíž jejímu domu. Goriot je šťastný, protože Evžen mu vypraví o Delfíně, čímž Goriota velmi těší. Ještě před tím, než se Evžen přestěhuje do nového, sejdou se u Goriota jeho dcery - hraběnka Delfína de Nucigen a baronka Anastázie de Restaud. Začnou si vylívat srdce nad svými potížemi, že nemají peníze, že jsou na mizině, že je manželé trápí apod. Goriot se začne trápit, že dcerušky špatně prodal a všechnu vinu svádí na sebe. Dcery se u něj pohádají, a když jim Goriot slíbí nějaké peníze, odejdou.

Po jejich odchodu stihne Goriota mrtvice a začne umírat. Evžen pošle pro dcery, ale žádná z nich nepřijde kvůli svým malicherným problémům. Goriot umře v naprosté bídě obklopen pouze Evženem a jeho přítelem Bianchonem. Po smrti Evžen požádá manžele dcer Goriotových, aby mu dali peníze na pohřeb, avšak ničeho se nedočká. Celý pohřeb musí sám zaplatit a dcery ani na pohřeb nepřijdou.

Na závěr vyhlašuje Evžen boj společnosti slovy: "A teď, kdo s koho!"

VLASTNÍ NÁZOR:

Úchvatné. Balzac skvěle dokázal vyjádřit rozdíly mezi společností, kontrast mezi životem v chudobě, kdy člověk dbá na každou korunu, a luxusu v podání pařížské společnosti. Krásně se mi líbilo, jak Goriot na konci rozjímá o svých dcerách, nejprve pochopí pravdu, že jej "milovali" pouze pro peníze, jinak jim byl úplně ukradený, avšak poté zase začne zaslepen stálou láskou k nim jejich chování omlouvat:

"Sám jsem zavinil nevychovanost svých dcer, já je zkazil. Dnes chtějí požitek, jako kdysi chtěly cukrátko. Vždycky jsem jim povolil, aby prosadily své dívčí rozmary! (...) Já jsem vinen, ale vinen láskou."

Úžasné myšlenkové pochody, které člověka prostě nutí k zamyšlení, protože, když si rodiče stěžují na své děti, není to třeba chyba rodičů? Dítě přece nemůže ovlivnit výchovu rodičů...
Zajímavé je taky rozmýšlení se Evžena nad Vautrinovými návrhy, jako by se dostal na scestí - jedna cesta špatná, jedna správná, jak se má rozhodnout, když ta špatná je mnohem blíž k cíli?
Co mi tedy vadilo, tak to byly přechodníky, protože je prostě neumím, a taky dlouhé pasáže plné líčení okolí, popisů nábytku a všeho možného, přitom pro mě jako pro čtenáře absolutně nepodstatné.